Lékař, publicista a bývalý sportovní lékař Jan Hnízdil se v rozhovoru věnuje třem provázaným tématům: vědecké autoritě a definici dezinformací, Babišově omluvě za covidová opatření a mechanismu kolektivního strachu, který podle něj funguje jako nástroj politické kontroly.
Učená společnost a zlatý bludný balvan
Učená společnost České republiky zareagovala na seminář o covidu v poslanecké sněmovně otevřeným dopisem premiérovi Babišovi, v němž ho vyzývala, aby naslouchal pouze vědcům a nenechal se ovlivňovat dezinformátory. Hnízdil s výzvou, aby se covidová opatření kriticky zhodnotila a závěry sloužily k tomu, aby se chyby neopakovaly, souhlasí — a pod dopis se sám podepsal.
Hnízdilovo podepsání dopisu bylo ale satirickým gestem. V roce 2015 mu klub českých skeptiků Sisyfos udělil Zlatý bludný balvan — ocenění označující šarlatána a pomatenece. Komise vědců mu toto tituly předala na půdě Matematicko-fyzikální fakulty. Hnízdil si ho od té doby píše za jméno: „MUDr. Hnízdil, blb, bludný balvan." Když se pod dopis Učené společnosti podepsal v plné titulaci, organizátoři ho po pěti minutách tento neoficiální titul za jménem vymazali — i přesto, že ho udělili sami vědci.
Otázka, zda podpis pod covidovou „antichartu" Hnízdila automaticky rehabilituje mezi vědeckou obcí, zůstala bez odpovědi. Hranice mezi dezinformátorem a vědcem se podle něj neřídí obsahem tvrzení, ale aktuální potřebou politické reprezentace — a přesně tak tomu bylo i s definicí dezinformace na Wikipedii v době covidu, kde se dalo dočíst, že dezinformací může být i pravda, pokud je zveličována nebo vytržena z kontextu.
Babišova omluva: slova bez kroků
Premiér Babiš se za covidová opatření veřejně omluvil a připustil, že vláda udělala chyby, podlehla tlaku odborníků a že jej to stálo prohru ve volbách. Hnízdil tuto omluvu odmítá jako nevěrohodnou. Neuvěří prý žádnému z vrcholových politiků, a to doslova ani slovu — a Babiš není výjimkou.
Argumentem je složení vlády samotné: v kabinetu sedí titíž lidé, kteří byli součástí covidových rozhodnutí, včetně těch, které Hnízdil označuje za protizákonná a nesmyslná. Alena Schillerová, ministryně financí v Babišově vládě z covidové éry, je opět ve vládě. Téma covidu považuje Hnízdil za natolik výbušné, že ho žádná politická garnitura dobrovolně neotevře — odkrytí pravdy by mohlo mít nepředvídatelné důsledky. Odhaduje, že nezávislý ústav dokumentující covidová pochybení případně vznikne za padesát nebo sto let.
Psychopati v politice: kniha bez pokračování
Hnízdil napsal knihu o psychopatech v politice. Pokračování neplánuje — tvrdí, že kniha nepotřebuje být doplňována jmény, protože popisuje obecné vzorce: taktiku, způsob uvažování a chování, do nichž si čtenář může dosadit kohokoliv. Konkrétně jsou v knize rozebráni Babiš, Zeman a Klaus, ale i zahraniční figury jako Elon Musk a Donald Trump.
Nežádoucí účinky očkování jako každodenní praxe
Jako lékař se Hnízdil s následky covidového očkování setkává podle svých slov denně — v rodině pacientů i ve svém nejbližším okolí. Popisuje záplavu mladých lidí se srdečními potížemi: myokarditidy, embolizace, poruchy srdečního rytmu, arytmie a fibrilace. Zdůrazňuje, že cauzální spojení s vakcínou je podle jeho zkušenosti v lékařském prostředí stále tabu — nikdo se o takové příčinné spojení veřejně neopírá. Tato tvrzení jsou Hnízdilovou osobní lékařskou zkušeností a pohledem, nikoli výsledkem klinických studií.
Covid jako zkouška: mechanismus strachu
Hnízdil interpretuje covidovou pandemii jako záměrný sociální experiment. Mocenské struktury — které označuje za psychopaty — si podle jeho četní chtěly ověřit, jak daleko lze lidi dovést strachem: jak snadno se nechají manipulovat, zbavit soudnosti a donutit k chování, které by za normálního stavu odmítly. Strach přitom funguje jako přepínač: jakmile ho člověk přijme, přestává kontrolovat vlastní jednání.
Jako příklad uvádí nošení roušky v lese nebo v autě o samotě — opatření, která sám odmítl od prvního dne a nikdy roušku nenosil. Jeho argument: pokud někdo zdravým lidem nařizuje nosit roušku v lese, může to nařídit jedině šílenec, a ten, kdo to respektuje, se stává součástí šílenství.
Od covidu přes Rusko k Íránu: vzorec se opakuje
Podle Hnízdila fungovaly covidové restrikce jako testovací fáze: ukázaly, co si lidé nechají líbit. Výsledkem byl rozvrat zdravotnictví, školství, kultury, sportu, ekonomiky, práva a mezilidských vztahů — virus sám přešel, ale tyto škody zůstaly. Jakmile přestala covidová hrozba lidi děsit, přišlo nové strašidlo: Rusko. Hnízdil to formuluje jednoduše — škrtli virus, zbyl Rus.
Rusofobní narativ se podle něj ukázal jako nedostatečný, jakmile bylo zřejmé, že Západ Rusko na kolena nesrazí. A tak se přepnulo na další téma: Írán. Hnízdilovo čtení geopolitiky není analytické ve smyslu konkrétních dat — je to spíše strukturální pozorování: každý velký strach má expiraci a vždy je po ruce nový.
Dezinformace jako politická kategorie
Hranice mezi informací a dezinformací se podle Hnízdila přesouvá podle toho, co zrovna potřebuje politická reprezentace. V době covidu platil jako dezinformátor ten, kdo upozorňoval na nežádoucí účinky vakcín nebo propagoval aktivní péči o zdraví. Dnes je dezolát ten, kdo mluví o míru. Definice se mění, nástroj zůstává stejný.
Hnízdilův pohled je radikálně skeptický vůči jakékoli vědecké nebo politické autoritě — nikoliv ve smyslu popírání faktů, ale ve smyslu nedůvěry k institucím jako takovým. Odmítá jak covidový konsensus, tak způsob, jakým byl prosazován. Jeho pozice — lékař, který covidová opatření veřejně odmítal a za to čelil ostrakizaci — mu dává specifický úhel pohledu, který v rozhovoru konzistentně drží.
