Opozice svolala do Sněmovny schůzi, na které chtěla vládě vyslovit nedůvěru. Ministr spravedlnosti ji využil k bilanci devíti měsíců ve funkci a k protiútoku: jeho resort poslal poslancům patnáct návrhů a Sněmovna z nich dosud neschválila ani jeden. Většina z nich přitom podle ministra řeší věci, na kterých by se měly shodnout všechny strany – od elektronických důkazů přes výživné až po týrání zvířat.
Devět opozičních poslanců z 92
Projev začal počítáním. Opozice podle ministra velmi stála o to, aby se v plénu mluvilo o práci vlády, a přesto v tu chvíli sedělo v sále z jejích 92 poslanců jen osm, po přepočítání devět. Opoziční poslanec Hladík podle ministra porušoval pravidla jednání, a výměnu názorů přerušil zásah z předsednického místa.
Následoval výklad jednacího řádu k transparentům: v sále smějí zůstat, pokud neznemožňují průběh schůze, odstranit je ale lze, když stojí u řečnického pultu a řečník s nimi nechce být spojován. Stejně se prý bude postupovat i vůči koaličním poslancům a napomenutí, ať bez mikrofonu nepokřikuje, dostal i poslanec z klubu předsedajícího. Ministr pak suše poznamenal, že poslanec Hladík má nervy na pochodu, protože zjistil, kolik jeho kolegů z opozice v sále chybí, a že by bylo vhodnější zajistit jejich účast.
Patnáct návrhů, ani jeden schválený
Od nástupu vlády uplynulo něco přes devět měsíců. Jen ministerstvo spravedlnosti za tu dobu předložilo Sněmovně patnáct legislativních návrhů, buď samo, nebo společně s poslanci vládní koalice. Kolik z nich Sněmovna schválila? Ani jeden.
Počet zákonů ministr za měřítko dobré práce nepovažuje, rozhoduje podle něj obsah. Za každým návrhem stojí konkrétní problém: bezpečnost lidí, ochrana dětí, organizovaný zločin, domácí násilí, obchodování s lidmi, ochrana obětí a firem i závazky, které Česko přijalo vůči Evropské unii. Řada návrhů ve Sněmovně čeká už dlouhé měsíce, a ministr je proto začal jeden po druhém připomínat.
Elektronické důkazy a vazba mladistvých
Sněmovní tisk 46 se týká mezinárodní justiční spolupráce při získávání elektronických důkazů. Kriminalita se dávno neodehrává jen na ulici, ale na internetu, na sociálních sítích a v elektronické komunikaci, a elektronická data bývají často jedinou cestou, jak pachatele najít a čin prokázat. Jde o kybernetické podvody na běžných lidech, dětskou pornografii nebo obchod s lidmi a se zbraněmi. Žádné nové sledování lidí návrh nezavádí – data lze získat už dnes, jen se zrychlí a zjednoduší cesta, kterou se k nim orgány činné v trestním řízení dostanou při přeshraničním vyšetřování. Evropská pravidla platí od 18. srpna a Česko je stále nemá v zákoně. Čas se podle ministra neztratil na ministerstvu ani ve vládě, ale ve Sněmovně.
Tisk 61 o soudnictví ve věcech mládeže reaguje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. Mladistvý dnes může být při přezkumu vazby paradoxně v horším postavení než dospělý, a to podle ministra nedává smysl: mladiství nemají mít horší procesní ochranu jen proto, že jejich situaci zákon historicky upravil jinak.
Majetek nevysvětlitelného původu
Tisky 101 a 102 mají umožnit odčerpání majetku nevysvětlitelného původu. Ministr to vysvětlil jednoduše: nechce, aby stát vracel miliony, u kterých existují přesvědčivé důkazy, že pocházejí z trestné činnosti – typicky z praní špinavých peněz, průtokových účtů nebo organizovaného drogového zločinu. Na právní stát se přitom rezignovat nemá. O odčerpání rozhodne soud a důkazní břemeno ponese státní zástupce. Cíl je jediný: aby se zločin přestal vyplácet.
Implementační lhůta končí 23. listopadu, a návrh přitom ve Sněmovně neprošel ani druhým čtením. Jakými kroky musí zákon projít, než začne platit, shrnuje přehled legislativního procesu podle Ústavy.
Obchodování s lidmi a neplacené výživné
Tisk 111 má lépe chránit oběti obchodování s lidmi, které ministr řadí k nejzávažnějším formám kriminality. Postih se má vztahovat i na ty, kdo vědomě využívají služeb člověka, o němž vědí, že je obětí obchodu s lidmi, a přísněji se bude trestat obchodování s dětmi. Návrh řeší i praktické potíže při výkonu obecně prospěšných prací, například odpovědnost za úraz nebo způsobenou škodu. Implementační lhůta tu uplynula už 15. července.
Tisk 115 se vrací k zanedbání povinné výživy. Trestně postižitelný má být znovu každý, kdo úmyslně déle než čtyři měsíce neplní zákonnou vyživovací povinnost. Dnes je pro trestní odpovědnost potřeba, aby dítě nebo jiná oprávněná osoba byla navíc vystavena nebezpečí nouze. Čekat, až neplacení výživného dítě do takové situace přivede, ministr považuje za chybu: úmyslné neplacení je samo o sobě jednání, na které musí stát umět reagovat. Nejde o to zavírat rodiče za každou cenu do vězení, ale dostat peníze k dítěti.
Šikanózní žaloby, týrání zvířat a domácí násilí
Tisk 162 míří na takzvané šikanózní žaloby, tedy žaloby, jejichž skutečným cílem není domoci se spravedlnosti, ale člověka zastrašit, finančně vyčerpat nebo umlčet. Terčem se může stát kdokoli, kdo se veřejně vyjadřuje k tématu, které se týká všech. Svoboda projevu podle ministra nemůže fungovat jen na papíře, a proto má zákon dát soudům jasnější pravidla a lidem účinnější obranu.
Tisk 173 zpřísňuje postih týrání zvířat a týrání osoby žijící ve společném obydlí. Po případech brutálního násilí padaly tresty, které podle ministra závažnosti činu rozhodně neodpovídaly, a trest jí odpovídat musí. Přísnější tresty za týrání zvířat mohly platit už od 1. července, kdyby jejich projednání opozice nezablokovala vetem.
Zločin přes hranice, životní prostředí a hrozba sankcí
Tisk 196 zjednodušuje předávání trestního řízení mezi členskými státy Evropské unie. Zločinci hranice mezi státy příliš neřeší, justice je řešit musí, a zbytečná administrativa jí proto nemá svazovat ruce. Místo cesty přes ústřední orgány budou příslušné justiční orgány komunikovat napřímo, s menším počtem článků a jasnějšími pravidly. Zároveň se posílí procesní práva obviněných i poškozených.
Tisk 207 posiluje trestněprávní ochranu životního prostředí. Kdo závažně poškodí přírodu nebo neoprávněně nakládá s nebezpečnými látkami, má dostat přiměřeně přísný trest. Implementační lhůta směrnice uplynula 21. května. Na takovém návrhu by se podle ministra měly shodnout všechny strany, a o to víc ho mrzí, že dlouhodobé blokování Sněmovny opozicí jeho přijetí brání.
Ministr připomněl i finanční rozměr zdržování. Když Česko neimplementuje evropské směrnice včas a řádně, riskuje řízení ze strany Evropské unie a nakonec i vysoké finanční sankce. Nejde tedy jen o to, že zákon dlouho leží ve Sněmovně – za nečinnost zaplatí všichni z peněz daňových poplatníků, kterými se opozice podle ministra tak ráda ohání.
Drogy podstrčené do pití, skuteční majitelé a know-how firem
Tisk 216 řeší takzvaný drink spiking, kdy někdo druhému bez jeho vědomí a proti jeho vůli podá návykovou látku a ovlivní tím jeho schopnost o sobě rozhodovat. Samostatná skutková podstata dnes neexistuje a ministr to označil za mezeru v trestním právu, kterou je třeba zacelit.
Tisk 260 upravuje evidenci skutečných majitelů. Ta má sloužit boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu a zároveň respektovat právo na soukromí i judikaturu evropských soudů.
Tisk 286 posiluje ochranu obchodního tajemství. Pro řadu českých firem není nejcennější budova ani výrobní linka, ale know-how: technologický postup, výrobní metoda nebo recept, do jejichž vývoje investovaly čas a peníze. Když je někdo neoprávněně získá nebo využije, musí se firma umět účinně bránit. Chrání se tím investice, konkurenceschopnost i práce lidí, kteří za úspěchem stojí.
Opatrovnická novela a případ malé Viktorky
Vedle návrhů, které už ve Sněmovně leží, ministerstvo pracuje na dalších. Za mimořádně důležitou ministr považuje ochranu dětí. Předložil opatrovnickou novelu, kterou má vláda brzy projednat, a bezpečí dítěte v ní má být na prvním místě. Pokud se jeden z rodičů dopouští domácího násilí, soud má tuto skutečnost při rozhodování zohlednit a zvážit odpovídající zásah do rodičovské odpovědnosti.
Novela má také lépe řešit vysoce konfliktní rozvody, přesněji vymezit nejlepší zájem dítěte a víc respektovat jeho názor a právo být slyšeno. Zákon má ukotvit spolupráci sociálně-právní ochrany dětí, policie, psychologů, státního zastupitelství a soudů. Když různé části státu vědí každá něco a informace se nepropojí, může být výsledkem tragédie. O dětech se podle ministra nesmí rozhodovat podle pocitů a dojmů, ale na základě co nejúplnějších informací.
Pak přišel tragický případ malé Viktorky. Žádné dodatečné šetření život nevrátí, povinností státu je ale zjistit, zda systém někde neselhal a co je třeba změnit, aby se nic podobného neopakovalo. Ministr proto zadal důkladný justiční dohled, nechal prověřit postup soudu i znalecké posudky, obrátil se na ministra práce a sociálních věcí kvůli prověření postupu sociálně-právní ochrany dětí a podal na soudkyni kárnou žalobu, protože její rozhodnutí považuje za excesivní.
Kritika rozsudků není útok na nezávislost justice
Právě za to bývá ministr kritizován: prý ohrožuje nezávislost justice. Ptá se, čím. Tím, že využil zákonnou pravomoc ministra a podal kárnou žalobu? Tím, že kritizuje rozsudky, v nichž za závažné případy znásilnění nebo sexuálního zneužívání dětí padají nepřiměřeně nízké podmíněné tresty? Tím, že odmítá bagatelizovat týrání dětí a domácí násilí? Taková rozhodnutí bude kritizovat i dál, a pokud bude přesvědčen o excesu v rozhodovací činnosti soudce, znovu podá kárnou žalobu.
Soudci podle něj jsou a budou nezávislí, nezávislost ale neznamená neodpovědnost a neznamená ani to, že by jejich rozhodnutí nesměla být kritizována. Ministr nikdy nebude říkat, jak má soudce v konkrétní věci rozhodnout, mlčet ale nebude, když rozhodnutí soudu považuje za exces.
Vládě předložil i priority trestní politiky. V závažných případech znásilnění a dalších sexuálních trestných činů nemají padat nepřiměřeně nízké, často podmíněné tresty, odsouzení mají být lépe kontrolováni při podmíněném propuštění a oběti lépe chráněny – při důsledném respektu k základním právům a svobodám včetně svobody projevu a práva na nutnou obranu. Vláda ani ministr nemohou státním zástupcům určovat, jak mají postupovat v konkrétních trestních věcech, a ministr to ani dělat nechce. Státní zastupitelství je ale součástí moci výkonné, byť se zákonem jasně vymezenými zárukami svého postavení, a vláda jako vrcholný orgán výkonné moci smí stanovit, co v trestní politice považuje za důležité.
Lekce o nezávislosti justice pak ministr vrátil opozici. Tehdejší vláda podle něj sáhla do platů soudců, Ústavní soud tyto zásahy opakovaně shledal protiústavními a u jednoho z nich mluvil o narušení stability a nezávislosti soudcovského stavu. Účet v podobě doplatků ve stovkách milionů korun nakonec zaplatil stát.
Vyšší platy a práce pro vězně
Sebelepší zákon ani reforma podle ministra nefungují bez kvalitních lidí, kteří je každý den uvádějí do praxe. Proto ministerstvo zvyšuje platy zaměstnanců vězeňské služby, probační a mediační služby a administrativních pracovníků soudů a státních zastupitelství. Nelze chtít rychlejší soudy, bezpečné věznice a důslednější dohled nad odsouzenými a přitom přehlížet lidi, na kterých to všechno stojí. Když se vede debata o schodku státního rozpočtu a vyšších výdajích státu, je to podle ministra část odpovědi: platy rostou lidem, na které se dlouhé roky zapomínalo.
Ministerstvo chce také víc zaměstnaných vězňů. Práce ve výkonu trestu udržuje pracovní návyky, učí odpovědnosti a připravuje na návrat do běžného života, a odsouzení z odměny navíc splácejí své závazky, třeba právě výživné. V areálech věznic proto vyrostou nové výrobní haly. Peníze půjdou i do moderních technologií, informačních kiosků a modernizace věznic, protože smyslem trestu nemá být jen zavřít člověka za zeď, ale snížit pravděpodobnost, že se po propuštění k trestné činnosti vrátí.
Obstrukce nemohou znemožnit vládnutí
Ministr se pak vrátil k tomu, čím začal. Ministerstvo i vláda pracují, návrhy připravují, schvalují a posílají do Sněmovny, kde ale řada z nich leží dlouhé měsíce. Od opozice přitom slýchá, že vláda nic nedělá, že je pomalá a že ten či onen zákon měla přijmout už dávno. Nelze ale podle něj jednou rukou blokovat projednávání zákonů neustálými návrhy na změnu pořadu, na zařazení nových bodů a mimořádnými schůzemi a druhou rukou kritizovat vládu, že neplní program.
Opozice má právo i povinnost vládu kontrolovat, kritizovat její návrhy, předkládat pozměňovací návrhy a vlastní řešení, hlasovat proti a přesvědčovat veřejnost, že se vláda mýlí. Permanentní obstrukce ale nemohou znamenat, že opozice vládě fakticky znemožní vykonávat mandát, který získala ve volbách a který se opírá o většinu ve Sněmovně. S mandátem nese vláda i odpovědnost vůči občanům. „Porazte nás svými argumenty,“ vyzval ministr opozici. Přesvědčte většinu Sněmovny i veřejnost, že máte lepší řešení – to je demokracie. Demokracie podle něj neznamená blokovat vládní většinu marněním času s návrhy, o kterých opozice předem ví, že je neprosadí.
Měli jste čtyři roky
Opozice vládě často vysvětluje, co má dělat, jak to má dělat, co měla udělat před půl rokem a jak by to všechno dělala sama. Má to podle ministra jediný háček: příležitost už měla. Měla vládu, pohodlnou většinu ve Sněmovně, ministerstva a čtyři roky. Kde tehdy byly všechny ty skvělé nápady a proč problémy, které má teď vláda vyřešit okamžitě, opozice za čtyři roky nevyřešila sama?
Před odpovědností ministr neutíká a připomněl, že má stoprocentní účast na ústních interpelacích. Ze své práce se bude zodpovídat trpělivě, věcně a tak dlouho, jak bude potřeba, a nemá problém přiznat chybu. Až jeho působení na ministerstvu skončí, ať se výsledky položí na stůl a porovná se, co se udělalo za čtyři roky před nástupem současné vlády a co za čtyři roky této vlády. Troufá si tvrdit, že za několik měsíců ministerstvo udělalo obrovský kus práce, možná větší než za předchozí čtyři roky. Opozice má podle něj právo vyslovovat vládě nedůvěru, vláda má stejně tak právo a povinnost vysvětlit, co za devět měsíců udělala.
Opilí řidiči, ujíždění policii a zabavená auta
Další návrhy už ministerstvo chystá. Výrazně se mají zvýšit trestní sazby pro řidiče, kteří v opilosti nebo pod vlivem drog způsobí nehodu se zraněním nebo smrtí. Vzniká nový trestný čin ujíždění před policií, protože divoké honičky, při kterých pachatel ohrožuje ostatní jen proto, aby unikl kontrole, stát tolerovat nechce. Trestní právo má postihnout i agresivní a bezohlednou jízdu, která přímo ohrožuje životy, například úmyslné vybržďování nebo vytlačování jiného auta ze silnice. U nejzávažnějších případů podle ministra přestupkové právo nestačí. Po vzoru jiných států má přibýt i možnost vozidlo zabavit.
Referendum a povinné vyhoštění
Legislativní rada vlády teď projednává ústavní zákon o referendu. Lidé by podle ministra měli co nejdříve dostat možnost rozhodovat o zásadních otázkách přímo a svým rozhodnutím na pět let zavázat vládu, Poslaneckou sněmovnu i Senát. Je to podle něj společný dluh vůči občanům a vláda se jejich názoru nebojí.
Ministerstvo připravuje i změnu úpravy vyhoštění, na kterou už dříve upozornil ministr vnitra. Soudy dnes cizince za úmyslný trestný čin vyhostit mohou, ale nemusí. Nově mají u vymezených násilných a sexuálních trestných činů a u činů s vyšší dolní hranicí trestní sazby vyhostit pachatele povinně, pokud bude vina prokázána. Česko by tak mělo jednu z nejpřísnějších úprav v Evropské unii. Kdo tu chce žít, musí podle ministra respektovat zdejší zákony.
Závěr
Ochrana dětí, výživné, boj proti obchodování s lidmi, odčerpávání výnosů z trestné činnosti, domácí násilí, týrání zvířat, ochrana obětí, svoboda projevu, ochrana českých firem a modernizace vězeňství – to vše je podle ministra spravedlnosti konkrétní práce, která z velké části čeká na Sněmovnu. Od opozice jako svolavatelky schůze proto žádá méně frází a patetických prohlášení a víc věcné debaty o konkrétních návrzích. Kritizovat je a hlasovat proti nim opozice může, nejdřív o nich ale musí Sněmovna rozhodnout.
