Ministr kultury za Motoristy vystoupil ve Sněmovně při mimořádné schůzi, na které opozice navrhla vyslovit vládě nedůvěru. Projev využil ke dvěma věcem: k ostrému účtování s předchozí vládou a dnešní opozicí a k obhajobě vlastní kulturní politiky – od rozpočtu přes regionální divadla a média veřejné služby až po konkrétní památky. Nosnou myšlenkou celého vystoupení je věta, že ministerstvo kultury nemá být „ministerstvem správných názorů“.
Opozice, odvaha rozhodovat a past okamžiku
Právo opozice žádat o nedůvěru vládě ministr nezpochybňuje, demokracie bez opozice podle něj demokracií není. Aby návrh uspěl, musí ho podpořit nadpoloviční většina všech poslanců, jak stanoví čl. 72 Ústavy. Stejně důležitá je podle něj odvaha vést spor. Motoristé se prý nad ostatní nepovyšují ani je nemoralizují, jen si stojí za tím, že jejich myšlenky jsou správné.
Česká politika si podle ministra v posledních letech zvykla zaměňovat aktivitu za výkon, tiskové konference za výsledky, marketing za správu státu a morální pózy za odvahu. Opozice podle něj sleduje titulky přátelských médií a nálady na sociálních sítích, kdežto vláda chce stavět na faktech. „Stát totiž není žádný marketingový projekt. Stát je dlouhodobý závazek,“ zaznělo z řečnického pultu.
Předchozí vládě ministr vyčetl, že se bála udělat téměř jakékoli rozhodnutí. Jejím hlavním problémem podle něj nebylo množství chyb, ale to, že se příliš často vůbec nerozhodovalo – a když už ano, výsledek byl zpackaný. Vládě ODS vyčetl „zatuchlost“ a dohazování „kšeftíků“ názorově blízkým lidem; za první rok na ministerstvu prý viděl „haldu“ důkazů. Politika se podle něj ocitla v pasti okamžiku: řeší každou kauzu a každý titulek, ale skoro vůbec to, jak má země vypadat za deset nebo dvacet let.
Rozpočet kultury a kultura jako odvětví ekonomiky
Kulturu ministr nepovažuje do debaty o důvěře vládě za okrajové téma, protože vztah státu ke kultuře ukazuje, jakou představu má stát o společnosti. Rozpočet ministerstva má podle něj dosáhnout 19 miliard 256 milionů korun, tedy o 1 miliardu 653 milionů víc než v předchozím roce. Navýšení podle ministra přichází bez „stimulační drogy“ Národního plánu obnovy, který už k dispozici není.
Kultura podle něj není luxus ani koníček několika vyvolených, ale prostor, kde společnost přemýšlí sama o sobě a hledá důvěru, identitu a soudržnost. Zároveň je důležitou součástí ekonomiky: v roce 2024 se podílela téměř dvěma procenty na tvorbě HDP, zaměstnávala kolem 240 tisíc lidí a tržby z vlastní činnosti přesáhly 320 miliard korun, tedy zhruba 84 procent příjmů celého odvětví. Čísla podle ministra vyvracejí mýtus, že kultura stojí hlavně na dotacích. Jako příklad uvedl Švédsko – zemi s podobným počtem obyvatel, která patří ke špičce v mobilních hrách, hudebních aplikacích i hudebním průmyslu. Kultura proto podle něj není náklad, ale investice, stejně jako vzdělání, bezpečnost nebo věda.
Kultura mimo Prahu a financování divadel v regionech
Kultura nevzniká jen v Praze a ve velkých institucích, jako je Národní divadlo. Ministr připomněl knihovny v malých městech, regionální muzea, kulturní domy, spolky, místní festivaly a lidi, kteří po práci a bez zájmu médií i politiků organizují kulturní život obcí. Slib podpory folkloru, který dal na festivalu ve Strážnici, zopakoval i ve Sněmovně; podpořit chce také umění v regionech, kde je hůř dostupné.
Jako aktuální příklad uvedl Jihočeské divadlo, kde se řeší propouštění – upozornil ho na to prezident Unie orchestrálních hudebníků. Divadlo nespadá pod ministerstvo a do personálních rozhodnutí jeho vedení ministr zasahovat nemůže ani nechce. Případ podle něj ale ukazuje širší problém: profesionální kultura v regionech nemůže dlouhodobě stát jen na bedrech měst. Ministerstvo proto otevírá s kraji debatu o stabilnějším, vícezdrojovém financování. Hned následující týden ho čekalo jednání s hejtmanem Karlovarského kraje, co nejdřív chce jednat i s vedením Jihočeského kraje.
Umění nemá sloužit vládě, opozici ani ideologii
Nejvíc ministra znepokojuje dlouhotrvající politizace kultury a médií veřejné služby, ať přichází z kterékoli strany spektra. Úkolem umění podle něj není potvrzovat názory politiků ani sloužit vládě, opozici či ideologii, ale klást otázky, provokovat k přemýšlení, vyprávět příběhy a hlavně zůstat svobodné. „Ve chvíli, kdy začneme hodnotit umění podle jeho politické užitečnosti, přestáváme vytvářet kulturu a začínáme vytvářet propagandu,“ varoval s tím, že tato země má s propagandou zkušeností víc než dost.
S odkazem na T. G. Masaryka a filozofa Václava Bělohradského připomněl, že společnost nerozdělují rozdílné názory, ale přesvědčení o občanech prvního a druhého řádu – osvícených a zaostalých, „dezolátech a lepšolidech“. Kultura a média veřejné služby podle něj nemají lidem vydávat morální certifikáty, a už vůbec ne ministr kultury. Odmítá, aby se kultura stala nástrojem převýchovy, která lidem určuje, koho obdivovat, jak mluvit a jak žít. Kdykoli se kultura stala služkou ideologie, pravicové, levicové či jakékoli jiné, výsledkem bylo podle něj méně svobody, talentu a důvěry. Ministerstvo kultury proto nemá být ministerstvem správných názorů, ale „ministerstvem svobodného prostoru“.
Média veřejné služby a spor o jejich financování
Také média veřejné služby se podle ministra opozice snaží zatáhnout do každodenního politického boje. Nemají být vládní ani opoziční, ale veřejnoprávní a sloužit občanům. Změnu jejich financování vláda podle něj neprosadila kvůli vlivu nebo přízni, ale proto, že nezávislost něco stojí. O kvalitě pořadů i hospodaření se vést legitimní debata dá, hodnotu veřejnoprávních médií jako takových ale zpochybňovat nelze.
Podrobnou debatu o médiích ministr slíbil později a opozici zatím položil otázku: cítí se poslanci nesvobodní jen proto, že jsou jejich příjmy napojené na státní rozpočet? Pokud ne, forma financování podle něj se svobodou projevu nesouvisí – a kdo tvrdí, že změna ohrozí nezávislost zpravodajství, „vědomě lže“. Polemiku přiostřil narážkou na lidovce: každý čtenář Bible prý ví, že největší lhář je ďábel.
Státní kulturní politika: první pilíř jsou lidé
Nový dokument Státní kulturní politika, který nedávno vzbudil velké vášně, podle ministra nevznikl jako podklad pro dotační tituly, soubor přání lidí z kulturního byznysu ani jako materiál do šuplíku. Odpovídá na otázku, jakou kulturu chce Česko mít, a v souladu s programovým prohlášením vlády ji staví na třech pilířích: na lidech, kulturním dědictví a budoucnosti.
Bez umělců, spisovatelů, překladatelů, knihovníků, památkářů, kurátorů a muzejníků podle ministra žádná kultura nevznikne, ať jsou budovy a strategie jakkoli krásné. Ministerstvo chce víc pracovat se čtenářstvím jako s celoživotním návykem: nejde jen o to naučit děti číst, ale aby měly co číst, kam pro knihy chodit a aby o vztah ke knihám nepřišly ani v dospělosti. Dokument výslovně zmiňuje překladatele, pokračovat bude podpora literatury a překladů a dotační výzvy na příští rok mají vyjít v první polovině října.
Mimořádnou příležitostí pro českou literaturu je podle ministra frankfurtský knižní veletrh, kde byla Česká republika čestným hostem – v době projevu zbýval do něj týden. Smyslem je, aby si českých knih všimli zahraniční nakladatelé a aby český autor našel čtenáře v Berlíně, Paříži, Madridu i Tokiu. Veletrh proto nemá být cílem, ale začátkem.
Kulturní dědictví: hřebčín v Napajedlích celý pod ochranou
„Památky jsou naše moře,“ opakuje ministr: jiné státy mají pobřeží, Česko historická města, hrady, zámky, krajinu, archivy, muzea a folklor. Památky podle něj nejsou skladištěm historie, ale kapitálem budoucnosti, který může při rozumném rozvoji přinášet ekonomickou i společenskou hodnotu ještě desítky let.
Jako čerstvý příklad uvedl hřebčín v Napajedlích, který letos slaví 140 let od založení a proslul chovem anglického plnokrevníka, dostihovými šampiony i prestižními dražbami. Předchozí vedení ministerstva rozhodlo, že památkovou ochranu nebude mít celý areál a mimo ni zůstanou mimo jiné navazující pastviny. Ministr toto rozhodnutí v červnu zrušil a 4. září ministerstvo po novém odborném posouzení prohlásilo za kulturní památku celý ohrazený areál včetně pastvin. „Hřebčín bez pastvin není hřebčín,“ zdůvodnil krok. Zachování celku podle něj otevírá cestu k tomu, aby se pastviny vrátily k původnímu účelu a do Napajedel jednou i koně.
Třetí pilíř je budoucnost a spor o realističnost dokumentu
Třetím pilířem je budoucnost: kreativita, audiovize, design, architektura, digitální ekonomika a umělá inteligence. Stát podle ministra musí chránit autory a jejich práva, ale nesmí brzdit inovace, protože země, která rezignuje na kreativitu, rezignuje i na konkurenceschopnost.
Kritiku nové kulturní politiky ministr označil za populistickou hru části opozice. Dokument podle něj neplní všechna přání profesních sdružení a zájmových skupin, které dostaly prostor v materiálu připraveném „v dílně ODS“, jejich potřeby však nevynechává a zasazuje je do reálného rámce. Slibuje jen to, na co Česko má a co si může dovolit financovat. Kdyby ho opozice skutečně četla, a ne jen titulky zainteresovaných stran, musela by vládu podle ministra spíš pochválit za odvahu.
Vstupy zdarma, Gloria musealis a opravy památek
Za necelý rok se podle ministra podařilo svět kultury rozpohybovat. Projekt vstupů zdarma do objektů spravovaných ministerstvem přiblížil galerie, muzea a památky lidem, aniž by muzea a galerie přišly o jedinou korunu. Drobným, ale výmluvným příkladem je soutěž Gloria musealis, která už přes dvacet let oceňuje nejlepší výstavy, expozice a projekty muzeí a galerií. Letošní ročník se původně vůbec neměl konat a soutěž se měla na dva roky přerušit. Ministerstvo proto s Asociací muzeí a galerií a Českým výborem ICOM hledalo řešení, převzalo větší díl odpovědnosti za organizaci a 1. září vyhlásilo 25. ročník. Úkolem úřadu podle ministra není vysvětlovat, proč něco nejde, ale najít způsob, jak to půjde.
Stejně prakticky chce resort přistupovat ke kulturnímu dědictví. Začala oprava pražské Invalidovny, ze které má být nové kulturní centrum, i roky odkládaná rekonstrukce Nové scény Národního divadla. V listopadu se má otevřít nový depozitář Národní knihovny v Hostivaři s moderním zázemím pro tři miliony svazků, jejich ochranu, odborné zpracování a digitalizaci; v digitalizaci knihovních fondů podle ministra Česko patří k evropské špičce. Brzy má začít stavba depozitáře Národní galerie. Ministr zmínil i ostravské Muzeum Plus, brněnské Janáčkovo kulturní centrum a chystanou opravu pevnosti Terezín.
Hlasování není jen o této vládě
Hlasování podle ministra není jen o této vládě, ale o tom, zda bude mít politika odvahu myslet dlouhodobě a investovat nejen do betonu, ale i do lidí, vzdělání, vědy, kultury, institucí a důvěry ve stát. Silný stát nevzniká jen z ekonomických ukazatelů, ale tehdy, když ví, kdo je, váží si své svobody a historie a má dost sebevědomí přemýšlet o budoucnosti. Přes chyby, které vláda nepochybně udělala, je ministr přesvědčen, že vede zemi správným směrem, a návrh na vyslovení nedůvěry proto nepodpořil.
Závěr
Projev spojil polemiku s opozicí s bilancí prvního roku na ministerstvu kultury. Jádrem není ani tak výčet staveb a dotačních výzev jako teze, že stát nemá prostřednictvím kultury a veřejnoprávních médií vychovávat občany ke „správným názorům“, ale vytvářet podmínky pro svobodné myšlení. Vláda hlasování o nedůvěře na přelomu září a října ustála.
