Dvě kauzy, jedna otázka: kdo to platí a kolik to stojí? Před nedělní demonstrací na Letné za zachování poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas se nabízí srovnání hospodaření pořádajícího spolku s cestou prezidenta k volbám soukromým tryskáčem. Na řadu přišly i poplatky v zahraničí, nová pražská koalice, doprava, bezpečnost a bydlení.
Kdo platí Letnou: hospodaření Milionu chvilek
V neděli se na Letné chystá demonstrace na podporu České televize a Českého rozhlasu, kterou pořadatelé z Milionu chvilek pro demokracii ohlašují jako jednu z největších v historii. Na pódiu mají vystoupit Svěrák, Koller nebo Trojan, chystá se velkoplošná show a prodej placek ve statisících kusů. Kdo na Letnou půjde, je věc každého. Zajímavější otázka zní, kdo to celé zaplatí a kolik to bude stát.
Podle rozboru výroční zprávy spolku za rok 2025, který ve vysílání zazněl, měl Milion chvilek výnosy přes 33,5 milionu korun. Zhruba 29,8 milionu, tedy skoro 89 procent, přišlo přes platformu Darujme.cz na běžný účet, do kterého veřejnost nevidí. Transparentním účtem prošlo jen asi 1,02 milionu, tedy kolem tří procent příjmů. Nejvyšší jednotlivý dar činil 440 tisíc korun, jeden dárce poslal za rok celkem 490 tisíc. Kdo to byl, zpráva neuvádí a vedení spolku to prozradit nechce.
Na straně výdajů vycházejí mzdové náklady na 13,24 milionu, z toho odměny vedení v čele s předsedou Mikulášem Minářem přes 1,4 milionu. Na veřejné akce, demonstrace a kampaně šlo 8,48 milionu, tedy zhruba čtvrtina nákladů. Na takzvaný dopad, tedy obsah na sociálních sítích, péči o dárce a mzdy, 14,6 milionu a na chod organizace 6,1 milionu.
K tomu se přidala limitovaná oděvní kolekce: čepice za 1190 korun, tričko za 1436, mikina za 2890 a kravata za 1190. Po vlně posměchu z hlavní stránky e-shopu zmizela, spolek se hájil tím, že ceny měly pokrýt jen výrobní a provozní náklady. Jindřich Rajchl to na sociálních sítích přirovnal k prodejcům dek a hrnců. Kdo se zaštiťuje veřejnou kontrolou a průhledností, neměl by mít 97 procent příjmů mimo transparentní účet. Hodilo by se nové heslo: ruce pryč od médií, ale i od našeho účetnictví.
Prezidentův tryskáč: transparentnost na třetinu
Druhý příběh nese stejnou otázku. Prezident Petr Pavel odletěl začátkem října na soukromou motorkářskou dovolenou do Maroka letadlem rodiny miliardáře Pavla Hubáčka ze skupiny Creditas. Hrad k tomu uvedl, že se prezident s Hubáčkem osobně nezná. Původně také oznámil, že prezident komunální volby vynechá.
Po vlně kritiky z vládních i opozičních stran, od médií i veřejnosti prezident názor změnil a podnikl volební otočku Casablanca – Praha – Casablanca soukromým tryskáčem Hawker 900XP marocké společnosti. Odvolil v Černoučku a vrátil se zpět. Let podle médií zajistil chirurg Tomáš Šebek, prezidentův blízký přítel. Na palubě byli i marketér Pavel Kubíček a příslušník Ochranné služby. Z dovolené se už prezident vracel běžnou linkou.
Vysvětlení bylo strohé: za cestu do Maroka prezident podle svých slov zaplatil 3750 eur, za volební otočku 15 000 eur, celkem 18 750 eur, tedy zhruba 456 tisíc korun. Šlo prý o jeho podíl na celkové platbě, kancelář prezidenta cestu neorganizovala ani nehradila a další dotazy prezident odmítl jako zásah do soukromí. Doklady nezveřejnil.
Čísla přitom nesedí. Pokud se cena otočky dělila na třetiny, stála kolem 45 tisíc eur, tedy přibližně 1,1 milionu korun. Podle ceníků charterových společností by zhruba desetihodinová cesta tohoto typu letadla vyšla ještě dráž. Kolik let stál celkem, kdo se na něm podílel a kdo zaplatil místo člena ochranky, zůstává neznámé. Šebek odkázal na prezidentovo prohlášení, Kubíček nereagoval. Prezident je tak transparentní zhruba na třetinu, Milion chvilek na tři procenta. Oba přitom podporují protesty za zachování poplatků a oba volají po průhlednosti, kterou sami nenabízejí.
Poplatky: jak to dělají země s nejsvobodnějšími médii
Zastánci poplatků se zaštiťují nestranností veřejnoprávních médií. O tom, zda ČT a ČRo nestranné jsou, se dá přít hodiny. Objektivnější je podívat se do mezinárodních žebříčků svobody tisku, kde se na špici pravidelně střídají Norsko, Estonsko, Nizozemsko, Švédsko, Finsko a Dánsko. Česko mezi nimi není.
Spojuje je jedno: koncesní poplatek v klasické podobě nemají. Norsko ho zrušilo v roce 2020, Nizozemsko kolem roku 2000 a financuje veřejnoprávní vysílání z daní a komerčních příjmů. Estonsko poplatek nevybírá a média dostávají přímý příspěvek ze státního rozpočtu. Švédsko ho v roce 2019 nahradilo daní podle výše příjmů, Finsko zavedlo podobnou daň už v roce 2013 a o výši peněz pro veřejnoprávní médium rozhoduje parlament v rámci rozpočtu. Dánsko poplatek zrušilo v roce 2022. Kdo se chce inspirovat tím nejlepším v Evropě, má cestu jasnou.
Další argument nabízí historický přehled, který sdílel Marek Španěl. Rozhlasová koncese vznikla za první republiky v roce 1923 jako platba státu za povolení vlastnit přijímač. Za protektorátu převzali nacisté výběr beze změny, poplatek zvýšili a financovali z něj říšskou propagandu. V roce 1955 přibyl televizní poplatek podle rozhlasového vzoru, za normalizace se zdražil a lidé jím přes SIPO platili normalizační vysílání. Nezávislé vysílání z poplatků tak česká historie zná jen za první republiky a po roce 1990.
A třetí argument: poplatek se dnes platí ze zdaněných peněz na soukromém účtu, podobně jako daň z nemovitosti. Financování ze státního rozpočtu by vycházelo z daní, které už lidé odvádějí, a zároveň by přineslo přísnější kontrolu hospodaření, na jakou dnes rozhlas a televize zvyklé nejsou.
Pražská trojkoalice, která je šestikoalicí
Komunální volby v Praze velké překvapení nepřinesly. Vyhrál STAN, silná byla koalice Spolu. Obě strany by měly většinu i samy, přesto hledaly třetího partnera, aby se jim nikdo neutrhl. Několik týdnů tlačily Prahu sobě a Piráty k co nejnižším nárokům. Piráti nakonec ostrouhali a do hry se dostala Praha sobě se dvěma radními.
Média i strany mluví o trojkoalici STAN, Spolu a Praha sobě. Ve skutečnosti jde o šest subjektů: STAN, za Spolu ODS a TOP 09, za kandidátku Prahy sobě samotná Praha sobě, lidovci a Strana zelených. Členové Zelených prošli do zastupitelstva a jsou součástí koalice, kterou mají vést Petr Hlaváček a Tomáš Portlík. Domluvit se tak musí šest stranických aparátů.
Nejostřeji působí doprava. ODS postavila kampaň na koordinaci uzavírek, konci šikany motoristů, nových silnicích a parkovacích místech. Gesci dopravy ale přenechala kandidátce, na níž kandidovali Zelení, tedy straně, která podle kritiků nese hlavní díl odpovědnosti za drahé energie a potíže evropského průmyslu a dodnes odmítá jádro. ODS se čtyři roky vymlouvala na Piráty a Zdeňka Hřiba, že za kolaps dopravy můžou oni. Teď si s lidmi, kteří chtějí auta z města vytlačit, sedla do jedné koalice.
Kde by veřejnoprávní média mohla ušetřit
Problém České televize a Českého rozhlasu je podle tohoto pohledu především v obrovské přezaměstnanosti. Dobře to ukazuje zkušenost hosta. V komerční televizi se o něj od pozvánky po usazení ve studiu postará jedna produkční. V ČT ho pozve jedna osoba, okruhy otázek pošle druhá, na recepci ho vyzvedne třetí a ve studiu převezme čtvrtá nebo pátá. Podobné je to v rozhlase.
Ještě markantnější jsou nemovitosti. Soukromé rádio s celostátním vysíláním čtyřiadvacet hodin denně si vystačí s malým studiem a kanceláří. Český rozhlas má jen v Praze obrovský palác na Vinohradské, velkou vilu v Karlíně a k tomu spoustu budov po republice. Prostor pro úspory je podle všeho obrovský.
Primátor Hlaváček, dražší lítačka a miliardy na účtech
Pozitivum na úvod: Petr Hlaváček ze STAN se na post primátora v něčem hodí. Je to architekt, který umí formulovat vizi, jak by Praha měla vypadat. Jako bývalý ředitel Institutu plánování a rozvoje a pak dvě volební období náměstek pro územní rozvoj dokáže řešit spory s chladnou hlavou a hledat racionální kompromis.
Problémem bude koalice, pytel blech šesti stranických kanceláří s protichůdnými programy, třeba ODS a Zelených. Druhým problémem je zdražování. Hlaváček se netají tím, že chce zdražit lítačku i parkování a sáhnout na další poplatky. Lítačka je v Praze ve srovnání s jinými městy levná, jenže město má na účtech kolem dvou set miliard korun, které neumí proinvestovat. Chtít za takové situace po Pražanech další peníze působí až nemorálně.
Nová koalice by měla nejdřív ukázat, že umí peníze smysluplně utratit: stavět byty, opravovat silnice a chodníky, stavět školy a domovy seniorů, opravit polikliniky. Teprve pak může žádat víc za MHD a parkování.
Doprava: ODS se vzdala svého hlavního tématu
Dají se po letech pirátské dopravní politiky pražské silnice a MHD dát dohromady? Šlo by to, jenže dopravu dostane Adam Scheinherr z kandidátky Prahy sobě a Zelených. Pro ODS a Tomáše Portlíka, kteří postavili kampaň na koordinaci uzavírek, širších silnicích a parkování, je to největší volební podvod. Alibisticky přenechali gesci jinému, aby mohli zopakovat trik posledních čtyř let: za dopravu nemůžeme, stěžujte si u koaličního partnera. Dřív to byl Zdeněk Hřib, teď to bude Scheinherr.
Že ODS jde do koalice, v níž Praha sobě se dvěma radními z jedenácti dostane dopravu, a nevybojovala si ji, kterou měla jako ústřední téma voleb, je výprask a výsměch jejím voličům.
Následky jsou vidět už teď. Rozsáhlé výluky na severu města ukazují naprostou nekoordinaci uzavírek. Za posledních osm let se v Praze opravovalo málo, většina mostů a zásadních komunikací je v dezolátním stavu. Čeká nás proto spousta oprav, a pokud je nebude řídit nikdo kompetentní, zavře se všechno najednou. Nejpozději na jaře, až začnou hlavní výkopové práce.
Bezpečnost: drobná kriminalita a chybějící strážníci
Lidé v Praze vnímají rostoucí agresi a krádeže kabelek a telefonů jsou stále častější. Za bezpečnost v končícím volebním období odpovídal primátor Bohuslav Svoboda, jenže o tom, jak zatočit s drobnou kriminalitou nebo drogami, veřejně skoro nemluvil. Městská i státní policie nemají kapacity a sotva zvládají základní činnosti. Některé městské části to zoufale suplují najatými bezpečnostními agenturami, které nemohou nikoho legitimovat ani zadržet. Fungují spíš jako atrapy kamer.
Řešení je tlačit na nového primátora: psát mu konkrétní příběhy okradených a přepadených a na každém zastupitelstvu se ptát, co s tím vedení dělá. Každý zátah cizinecké policie proti lidem bez povolení k pobytu je dobrou zprávou. Část kriminality v Praze páchají cizinci a kdo tu spáchá závažnější trestný čin, má být vyhoštěn.
Volili STAN, protože to bylo cool
Pražané v těchto volbách volili hlavně podle trendu. STAN byl zrovna populární, růžová barva působila hezky a předseda Rakušan nedělal excesy. V Praze je cool být proti Babišovi, Macinkovi a Okamurovi. Kdo s vládními stranami jen trochu sympatizuje, je za podivína.
Spousta voličů STAN se pak divila, když vítězové hned po volbách ohlásili dražší lítačku, dražší parkování a ubírání parkovacích míst. Program nečetli a debaty neviděli. Je potřeba lidem lépe vysvětlovat, co jim konkrétní politika přinese, a nedávat si navzájem nálepky.
Objektivní zpravodajství neexistuje
Je ČT objektivní, nezávislá a řádně hospodařící? Ne. Stoprocentně objektivní zpravodajství ale nedělá nikdo, musel by ho dělat stroj. Redakci vede šéf s vlastním žebříčkem hodnot, který se obklopuje lidmi s podobnými názory. I kdyby se snažili, preference do práce vždycky prosáknou. A Česká televize ani Český rozhlas se podle tohoto pohledu příliš nesnaží. Kdo má zkušenost s tím, že z patnáctiminutového rozhovoru vystřihli jedinou větu, která z něj udělala hlupáka, ví své.
To, že veřejnoprávní média budou z nedělní demonstrace vysílat přímý přenos, je naproti tomu v pořádku. Stejně informovala o protestech proti Fialově vládě i o zemědělcích s traktory na magistrále. Ať informují objektivně a nic nezkreslují. Právo demonstrovat má každý. Jen by bylo dobré, kdyby demonstranti věděli, jak to s poplatky chodí v zemích s nejsvobodnějšími médii.
Cizinci, nájmy a město, které nestaví
Skoro každý čtvrtý obyvatel Prahy je cizinec, a samozřejmě to má vliv na ceny nájmů i nemovitostí. Podle katastru končí velká část nově stavěných bytů v rukou cizinců. Největší vlnou byli Ukrajinci po vypuknutí války. Většina z nich tu pracuje a platí daně, což je dobře. Na začátku byli ochotní bydlet ve stísněných podmínkách, ale s prací a začleněním chtějí žít normálně, ve vlastním bytě. Tlak na trh tak roste a bytů se staví mnohem méně, než je poptávka.
Konec války by mohl část Ukrajinců přivést zpět domů a nájmy dočasně snížit. Spíš ale hrozí, že konflikt zamrzne a většina usazených zůstane. Jediným řešením je stavět, a to nejen soukromými developery, ale konečně i městem. Praha potřebuje obecní byty pro učitele, lékaře, sestry, hasiče a policisty. Bez nich těžko nabere nové strážníky, po kterých volají lidé kvůli bezpečnosti.
Adam Scheinherr: tramvaje ano, cyklopruhy ne
Rozumí Adam Scheinherr dopravě? Záleží, co si pod dopravou kdo představuje. V něčem je lepší než Zdeněk Hřib. Chce po sobě zanechat výsledky a správně sázel na nové tramvajové tratě, protože tramvaje jezdí většinou odděleně od aut, mají přednost a jezdí načas. Řada tratí se díky tomu dnes otevírá nebo staví. Uměl se také obklopit odborníky na tramvaje, metro, cyklodopravu i parkoviště P+R a naslouchat jim.
Druhou stránkou je cyklistický aktivismus: malování cyklopruhů na rychlostní komunikace, které nikdo nepoužívá, a přitom zdržují dopravu a jsou nebezpečné. Negativním příkladem je i Libeňský most. Scheinherr se na začátku kariéry zasazoval o jeho záchranu, nakonec se část mostu musela zbourat a nový most stále není. Největší obavou ale zůstává, že v jeho týmu budou lidé ze Strany zelených a jejich myšlenky.
Vánoční trhy a nejtěžší agenda magistrátu
Proč za místa pro stánky na adventních trzích platí pořád tytéž firmy směšné částky a proč se o ně nesoutěží v aukci jako v Brně? Vánoční stánky na pražských náměstích jsou dlouhodobě předmětem zájmu lobbistů. Dosud měli majetek na starosti Piráti, v nové koalici má gesce připadnout Praze sobě.
Agenda majetku je nejširší a nejsložitější v celém vedení města a láká všechny šíbry a lobbisty. Mladý nominant bez velké manažerské praxe, o kterém se v této souvislosti mluví, to bude mít těžké. Otázku aukcí na vánoční trhy je dobré položit hned na příštím zastupitelstvu.
Okruh, nebo Mars?
Bude dřív dostavěný vnitřní městský okruh, nebo člověk na Marsu? S těžkým srdcem: spíš Mars. Šestičlenná koalice s Hlaváčkem, Portlíkem a Scheinherrem okruh za čtyři roky moc neposune a jeho dokončení, odhadované až na čtyřicátá léta, se bude dál odsouvat. Přitom nájezdy do Blanky a Strahovského tunelu jsou peklo a v tomto volebním období navíc čeká Strahovský tunel rekonstrukce, kdy bude jeden tubus zavřený a v druhém pojede jeden pruh tam a druhý zpět.
Městský developer: drahý marketing, málo bytů
Do městské developerské společnosti tečou peníze z rozpočtu Prahy a za šest let existence spolykala stovky milionů korun. Za mzdy, vizualizace, výstavy, vernisáže a pozvánky zahraničních architektů. Marketing umí výborně, byty ne. Až pod tlakem před volbami se rozbíhá první malý bytový projekt.
Podle propočtu, který ve vysílání zazněl, by metr čtvereční takového obecního bytu vyšel zhruba na čtvrt milionu korun. To je cena, za kterou soukromí developeři prodávají byty v luxusních lokalitách širšího centra, a to včetně pozemku, projektování, stavby i marketingu. Město přitom jen najímá stavební firmu. Na takové hospodaření by se měl podívat NKÚ.
Taxikáři a emisní normy
Taxikáři se obávají vyhlášky, která po nich bude chtít vozy s normou Euro 6d. Pravidla nejspíš zůstanou, jak byla schválena, a mohou se ještě zpřísnit, protože dopravu povede Scheinherr se Zelenými v zádech a tlak na elektromobily poroste. Euro 6d byla kompromisem, který elektromobilitu aspoň odsunul.
Čistou dopravu chce každý, nelze ji ale řešit jen u jednoho řemesla. Taxikáři mají pár tisíc aut, zatímco přepravní dodávky kurýrních služeb mohou produkovat víc emisí než všichni taxikáři dohromady. Kdo se chce ozvat, má se obrátit na předsedu dopravního výboru, až vznikne, a připomínat ODS její předvolební sliby.
Praha 8: koalice podle přání stranického předsedy
Ranní cesta autem přes Prahu 8 je bobříkem odvahy, a nejen tam. Na osmičce je ale složitá i politika. Do skládání tamní koalice se vložil přímo předseda STAN Rakušan a usiloval o to, aby hnutí ANO nebylo její součástí. Že předseda parlamentní strany zasahuje do koalice na úrovni městské části, je nevídané.
Koalice by se v demokracii měly skládat podle výsledků voleb a programových průniků, ne podle přání stranického předsedy. ANO má přitom na Praze 8 podle tohoto pohledu výsledky v opravách škol a ve výstavbě dětských skupin, o kterých jinde jen mluví. Ideologie před programem a činy připomíná minulé časy.
Závěr
Milion chvilek ukazuje veřejnosti tři procenta svých příjmů, prezident třetinu nákladů na let. Na Letné se bude mluvit o průhlednosti pod pódiem, které stojí miliony. Nikdo tu nikoho z ničeho neobviňuje, otázka ale zůstává: kolik to stálo a kdo to zaplatil. A Praha mezitím vstupuje do čtyř let s šestičlennou koalicí, dražší lítačkou, dopravou v rukou Zelených a dvěma sty miliardami na účtech, které neumí proinvestovat.
