Podnikatel, vydavatel a publicista Jan Čížek přinesl do studia výsledky vlastní investigace o vzniku hnutí Milion chvilek a roli, kterou v něm sehrálo hnutí Člověk v tísni. Čížkovo pátrání vyvolalo ostrou reakci ze strany novinářů i médií, která ho označila za dezinformátora.
Vznik Milionu chvilek a soutěž Hledá se lídr
Milion chvilek nevznikl samovolně na zelené louce. Již v roce 2018 se Mikuláš Minář přihlásil do soutěže Hledá se lídr, kterou organizoval Člověk v tísni – největší česká nezisková organizace vedená od roku 1995 Šimonem Pánkem. Účastníci soutěže absolvovali víkendové semináře pod vedením Člověka v tísni, kde je mimo jiné školil moderátor Václav Moravec. Semináře se zaměřovaly na fundraising, práci s veřejností a komunikaci s médii.
Přestože Jindřich Šídlo ze Seznam Zpráv, který byl členem výběrové komise, tvrdí, že Minář byl ze soutěže vyřazen hned v prvním kole, Čížkova interpretace časové osy napovídá jinak: Minář se do soutěže přihlásil v listopadu 2017, Šídlo hovoří o vyloučení v prosinci, ale krátce poté Minář spolek Milion chvilek přesto dle Čížka založil, v únoru si otevřel transparentní účet a v dubnu 2019 zorganizoval první velkou demonstraci na Václavském náměstí – s milionovou dotací. Klíčový argument: krátce po účasti v soutěži Minář disponoval přesně těmi dovednostmi, které semináře Člověka v tísni vyučují, ačkoli je prokazatelně předtím neměl.
Financování a zahraniční vazby Člověka v tísni
Z analýzy výročních zpráv Člověka v tísni vyplývá, že 70 % jeho příjmů pochází ze zahraničních zdrojů. Největší podíl – 40 až 45 % celkového rozpočtu – tvoří prostředky z americké agentury USAID. Dalších 30 % přichází z grantů Evropské unie. Veřejné sbírky, jimiž organizace dlouhodobě buduje svůj obraz v očích veřejnosti, tvoří pouze 10 až 15 % rozpočtu.
Od roku 1995 do současnosti obdržel Člověk v tísni celkem přibližně 33 miliard korun. Objem financování výrazně vzrostl v posledních dvou letech v souvislosti s válkou na Ukrajině, kde organizace dle dostupných informací stojí za vznikem přibližně 800 nových neziskových organizací. Na počátku financování stál také George Soros – přibližně 80 miliony korun – přičemž výroční zprávy tuto vazbu samy nezakrývají.
Web Mirotvorec a jméno Natálie Vachatové na seznamu
Součástí sítě neziskových organizací napojených na stejné finanční toky je i web Mirotvorec, který zveřejňuje jména takzvaných nepřátel Ukrajiny. Z tohoto seznamu bylo podle dostupných informací dosud zavražděno 20 osob – ukrajinskými tajnými službami, přičemž stránka u každého záznamu uvádí označení „vyřešeno".
Na tomto seznamu figuruje také Natálie Vachatová, matka tří dětí, jejíž jediným „proviněním" bylo, že se stala tváří takzvaného zákona FARA – právního předpisu zamezujícího zahraničnímu financování neziskových organizací. Právě tento zákon by v případě přijetí znemožnil Člověku v tísni volně působit v České republice: ve školách, médiích, parlamentu, na soudech i ve veřejném prostoru. Přímou vazbu na Mirotvorec host netvrdí – konstatuje dohledatelné propojení finančních toků mezi relevantními neziskovými organizacemi a touto stránkou.
Člověk v tísni jako nátlaková lobbistická skupina
Dobročinná tvář Člověka v tísni – pomoc dětem v Africe, humanitární projekty – tvoří podle Čížkovy analýzy pouhou desetinu skutečné činnosti organizace. Zbytek rozpočtu a energie jde do lobbistické práce: v parlamentu, senátu, u Nejvyššího soudu, u Soudu v Haagu, u Evropského soudu pro lidská práva a v institucích Evropské unie. Organizace má společnou firmu s Českou televizí a prostřednictvím soutěží jako Hledá se lídr a Hledá se novinář formuje mediální prostředí – jejich absolventy jsou mimo jiné novinářka Zdislava Pokorná a další. Soutěžemi prochází i spolupracovníci jako Veronika Sedláčková a Václav Moravec.
Čížek popisuje Člověka v tísni jako mastermind celé sítě nátlakových skupin pro střední a východní Evropu, skrze který proudí peníze napojené na struktury George Sorose. Scénář je podle něj totožný s tím, který popsal maďarský insider v knize o působení Sorosových organizací v Maďarsku v 90. letech. Organizace stojí proti výsledkům demokratických voleb a usiluje o to, aby u moci byli politici nakloněni jejím zájmům.
Bez Člověka v tísni by Milion chvilek – a tím pádem ani série demonstrací ovlivňující českou politiku poslední roky – nevznikly. Transparentní účet hnutí přitom obsahuje jen zlomek prostředků nutných k financování takto rozsáhlých akcí; hlavní toky jdou přes neveřejné účty. Prošetření by podle Čížka mělo přijít ze strany orgánů činných v trestním řízení nebo kontrarozvědky.
Pražská bytová politika a program Housing First
Druhým tématem rozhovoru se stala pražská bytová politika. Program Housing First, zavedený Evropskou unií a prosazovaný neziskovými organizacemi ve spolupráci s Piráty, hnutím Praha Sobě a STAN (na Praze 10 vystupujícím jako Vlasta), změnil pravidla přidělování obecních bytů. Výsledkem bylo, že rodiny s dlouholetou vazbou na Prahu – včetně samoživitelek žijících tři generace v jednom bytě – ztrácely nárok na obecní byt, zatímco byty byly přidělovány osobám s problematickým sociálním profilem.
Praha dnes disponuje 30 000 obecními byty, z nichž přibližně 10 % – tedy zhruba 3 000 bytů – zůstává prázdných, protože byly vybydleny. Rekonstrukce každého takového bytu vychází na 1 až 2 miliony korun a Praha 10 sama eviduje přibližně 350 volných bytů v tomto stavu. Na Solidaritě (obecním domě) svítí v noci pět až deset oken z celé budovy.
Na mnoha pražských městských částech, včetně Prahy 10, se pravidla přidělování bytů dodnes nezměnila zpět. Negativní jevy spojené s touto politikou – nepořádek, kriminalita, drogy – zůstávají přítomné v dotčených čtvrtích.
Závěr
Rozhovor načrtl obraz strukturálního propojení velké neziskové organizace, zahraničního financování, mediálního prostředí a občanské politické aktivity. Host vyvodil závěr, že u vzniku Milionu chvilek nestojí spontánní občanská iniciativa, nýbrž institucionální zázemí s přesně popsatelnými finančními toky a lobbistickými cíli. Paralelně popsal, jak podobné struktury ovlivňují každodenní život Pražanů skrze bytovou politiku.
