Zákon o transparentnosti: Zrcadlo americké předlohy
Zákon o transparentnosti financování politických neziskovek vzbudil bouřlivou reakci opozice ještě dříve, než byl formálně předložen. Server Seznam Zprávy získal jeho draft a spustil vlnu kritiky. Poslanec Jindřich Rajchl, jeden z hlavních autorů návrhu, tuto vlnu odmítá jako vědomě zkreslující. Zákon byl podle jeho slov připravován ve spolupráci s dalšími poslanci — mimo jiné Liborem Vondráčkem a Radkem Vondráčkem — a vychází z amerického zákona FARA z roku 1938, nikoliv z ruské legislativy.
Podstata návrhu je přitom jednoduchá: neziskovky, které ovlivňují politiku a přijímají peníze ze zahraničí, se musejí zaregistrovat a zveřejnit zdroje svého financování, včetně osob, které pro ně pracují nebo jsou od nich odměňováni.
Ruský zákon, nebo světový standard?
Kritici návrh opakovaně označují za „ruský zákon". Rajchl toto srovnání odmítá jako záměrnou manipulaci. Upozorňuje, že srovnatelná legislativa existuje v USA, Velké Británii, Izraeli, Kanadě či Austrálii. V Izraeli je přitom příslušný zákon přísnější než ten americký. Označovat českou verzi za kopii ruského modelu je proto podle něj vědomé šíření dezinformace.
Reakce veřejnosti podle Rajchla ukázala, že argument s Ruskem tentokrát nezabral. Ve většině ohlasů, které sledoval i mimo Prahu, lidé zákon vnímali jako rozumný požadavek na transparentnost — nikoliv jako ohrožení neziskového sektoru.
„Návrhu jsou lidé v drtivé většině nakloněni. Říkají: a co je na tom špatného, aby se ty politické neziskovky přihlásily k tomu, že jsou financovány ze zahraničí?"
Zákon se dotkne i vzdělávání a médií
Zákon je záměrně formulován široce, aby pokryl nejen otevřeně politicky působící organizace, ale i ty, které svůj vliv prosazují nepřímo — skrze školství, kulturu nebo média. Rajchl uvádí konkrétní příklady: neziskovky pronikly do tvorby vzdělávacích osnov, jejich zástupci zasedají v komisích, které rozdělují státní dotace, a jejich zaměstnanci působí přímo na ministerstvech.
Mechanismus, který popisuje, funguje tak, že člen komise se formálně vyloučí z hlasování o dotaci pro svou vlastní organizaci, zatímco ostatní členové — ze spřízněných subjektů — ji schválí. Poté se role obrátí. Výsledkem je systém vzájemného přerozdělování veřejných prostředků v uzavřeném okruhu.
Proč zákon vyvolává takový odpor
Rajchl vidí příčinu intenzivní opozice v tom, že zákon by odhalil konkrétní propojení: kteří lidé pracují pro zahraniční financované organizace a zároveň působí na ministerstvech nebo v médiích. Právě tato provázanost je dosud skryta v šedé zóně.
Přirovnává tento systém ke „chobotnici" nebo „deep state" — struktuře, která ovlivňuje veřejný prostor bez politického mandátu a bez povinnosti zveřejňovat své zdroje. Na rozdíl od politických stran, které jsou povinny předkládat detailní účetnictví a majetková přiznání, neziskovky dosud žádné srovnatelné transparentní povinnosti nemají.
Klíčové oblasti, kde Rajchl tento vliv identifikuje:
- Tvorba vzdělávacích osnov a výuka na školách
- Rozdělování dotací v kultuře a dalších oblastech
- Obsazování pozic na ministerstvech
- Formování mediálního prostoru prostřednictvím „klimatických novinářů" a spřízněných redakcí
Natálie Vachatová: terč kampaně
Poradkyně premiéra Natálie Vachatová se stala hlavním terčem odporu vůči zákonu, přestože Rajchl uvádí, že do přípravy návrhu zasahovala spíše zmírňujícím způsobem. Kritici ji označovali za spojenkyni Vladimíra Putina, aktivistická síť zveřejnila adresu jejího bydliště.
Rajchl za tímto krokem vidí záměr: Roman Máca z Milionu chvilek adresu zveřejnil s cílem nasměrovat na ni odpor části veřejnosti. Tento postup Rajchl označuje za šikanu srovnatelnou s metodami využívanými závodními radami v době komunismu — snahu zbavit konkrétního člověka pracovního místa nikoli prostřednictvím věcné kritiky, ale nátlaku.
Poslanecký klub ANO: uhne, nebo ne?
Zákon přitom nebyl v poslaneckém prostředí žádným překvapením. Rajchl uvádí, že jeho návrh prošel připomínkovým kolečkem napříč poslaneckými kluby a zásadní výhrady nepadly. Teprve mediální tlak po zveřejnění draftu situaci změnil.
Ministr zahraničí Petr Macinka a Motoristé zákon podpořili. Otázkou zůstává, zda klub ANO přistoupí na oslabení návrhu, nebo zákon prosadí v původní podobě. Rajchl varuje, že okleštěná verze by zákon zbavila smyslu — byl by to „zákon pro zákon", který jen formálně naplní programové prohlášení vlády.
„Tohle je moje velké téma, vlajkové téma. Pokud poslanecký klub uhne, nechá si tím nadechnout svého úhlavního nepřítele."
Demonstrace Milionu chvilek: předpovězené fiasko
Souběžně s debatou o zákoně Milion chvilek ohlásil demonstraci na pražské Letné. Rajchl ji označuje za akci bez věcného důvodu, která vznikla z existenční potřeby organizace — pokud tam lidé nepřijdou, ztrácí Mikuláš Minář jako profesionální demonstrant svou pozici.
Za původní záminku považuje tiskovku prezidenta Petra Pavla ohledně SMS zpráv, z níž se nakonec nestalo nic, jak potvrdil i Petr Kolář. Jako tváře akce uvádí Noru Fridrichovou, Marka Wolnera a Václava Moravce — jména, která podle Rajchla neosloví širší veřejnost. Předpovídá, že demonstrace bude fiaskem a že lidé, kteří se přesto zúčastní, tím jen prokáží ochotu protestovat bez reálného důvodu.
Proč tolik křiku: závěrečné shrnutí
Rajchl celou debatu uzavírá jediným argumentem: zákon o transparentnosti neziskovek vyvolává mimořádný odpor právě proto, že by odhalil provázanost, která dosud funguje v anonymitě. Jakmile by politické neziskovky financované ze zahraničí musely zveřejnit své zaměstnance a spolupracovníky, ukázalo by se, kteří lidé souběžně působí na ministerstvech, v médiích a ve vzdělávacím systému.
Křik je proto proporcionální hrozbě: ne zákon samotný, ale světlo, které by vneslo. Opoziční politici, spřízněná média i aktivistické organizace jsou podle Rajchla součástí téhož ekosystému — a zákon by tento ekosystém poprvé učinil viditelným.
