Americká environmentální aktivistka Erin Brockovichová, kterou před lety proslavil případ znečištěné podzemní vody od společnosti Pacific Gas and Electric a jeho filmové zpracování s Julií Robertsovou v hlavní roli, obrátila pozornost k rychle rostoucí síti datových center pro umělou inteligenci. Za pouhých deset týdnů podle svých slov shromáždila tisíce hlášení od obyvatel, kterým v sousedství vyrostla tato obří zařízení. Její analýza je varováním: honba za výpočetní kapacitou pro AI podle ní ohrožuje vodu, energetickou síť, zdraví lidí i okolní přírodu – a to nejen ve Spojených státech.
Následující text shrnuje její pohled tak, jak ho v rozhovoru představila. Jde o svědectví a interpretaci aktivistky opírající se o hlášení, která sama sbírá; řadu tvrzení zatím není možné nezávisle ověřit, a proto je uvádíme s jasnou atribucí.
Z jednoho městečka na celou planetu
Brockovichová založila veřejnou samoohlašovací databázi, do které mohou lidé zadávat, co se děje v jejich okolí. Začalo to podle ní desítkami e-mailů z jediného města; během několika málo týdnů se mapa rozrostla na tisíce ověřovaných záznamů z celé země. Každé hlášení prochází kontrolou polohy, takže část podání čeká ve frontě. Přesto se podle ní počet připnutých bodů vyšplhal na tisíce a hlášení začala přicházet i z dalších zemí – jmenovala mimo jiné Indii, Austrálii, Nový Zéland, Kanadu, Portugalsko, Chorvatsko, Velkou Británii a Irsko. Problém tedy podle ní není lokální, ale globální.
Voda: obří spotřeba a vysychající studny
Jádrem problému je podle Brockovichové spotřeba vody. Některá datová centra dokážou spotřebovat obrovské objemy – hovoří až o desítkách milionů galonů –, protože provoz je nutné neustále chladit. Zařízení čerpají vodu z vodonosných vrstev i z městských vodovodů. Lidé s vlastními studnami podle přicházejících hlášení oznamují, že jim studny vysychají a musí vrtat hlouběji, protože klesá hladina podzemní vody. Paradoxem je, že centra se staví i v oblastech postižených suchem, kterých je podle ní ve Spojených státech většina.
Údaje citované v pořadu tuto zátěž ilustrují: průměrné datové centrum spotřebuje kolem 300 tisíc galonů vody denně, velké zařízení pro AI o výkonu 100 megawattů řádově půl milionu galonů denně a to největší až pět milionů galonů za den – tolik, kolik spotřebuje město s padesáti tisíci obyvateli. Podle údajů, které zveřejnil Google, jediná firma v roce 2024 odebrala 7,8 miliardy galonů vody, z toho 6,1 miliardy spotřebovala.
Chemikálie a toxický odpad bez dohledu
Druhým varovným signálem jsou podle Brockovichové chemikálie. V chladivech se podle ní používají takzvané věčné chemikálie (PFAS), které je nutné po čase likvidovat. Uzavřené chladicí okruhy se musí zhruba jednou za dva roky vyčistit a nikde podle ní nejsou jasná pravidla, kam se použitá náplň má vylít. Od zaměstnanců zařízení prý dostává hlášení, že část odpadu končí přímo v kanalizaci; testy pak podle ní ukazují silně kontaminovanou vodu. Celý sektor označuje za prostředí bez regulace a bez dohledu, kde se každý snaží stihnout co nejvíc, dokud pravidla nedozrají. Připomíná přitom staré rčení, že ředění není řešením znečištění – naředit toxickou vodu a poslat ji po proudu problém neodstraní.
Energie, přetížená síť a rostoucí účty
Datová centra jsou podle Brockovichové také enormně náročná na energii a staví se na rozvodné síti, která sama potřebuje modernizaci. Náklady na vodu i elektřinu se podle hlášení, která dostává, přenášejí na obyčejné domácnosti. Zmínila případy, kdy účet za vodu vyskočil z desítek na stovky dolarů měsíčně a účet za elektřinu se téměř ztrojnásobil; obyvatelé jednoho města v Texasu prý dostali od úřadu oznámení, že mají očekávat pětasedmdesátiprocentní zdražení.
Data citovaná v pořadu tento trend potvrzují: datová centra spotřebovala v roce 2025 celosvětově zhruba 450 až 490 terawatthodin elektřiny, což odpovídá asi pěti procentům spotřeby USA, s výhledem na zdvojnásobení do roku 2030. Analýzy zmíněné v rozhovoru připisují datovým centrům i tlak na inflaci a růst cen elektřiny.
Hluk, vzduch a dopady na zdraví i přírodu
Dopady se podle Brockovichové neomezují na vodu. Během výstavby i provozu jedou velké dieselové generátory a zařízení, která znečišťují ovzduší. Nejvíc si ale lidé podle ní stěžují na nepřetržitý hukot a bzučení běžících center – popisují ho jako neustálý zvuk, který je připravuje o spánek a psychické zdraví. Objevují se prý i hlášení o dopadech na zvířata: jeden farmář v Texasu jí měl oznámit, že od spuštění sousedního centra dva roky nezaznamenal jediný živý porod dobytka. Lidé podle ní hlásí změněné tažné trasy ptáků a mizení zvěře.
U center, která běží delší dobu, se podle Brockovichové začínají objevovat hlášení o zdravotních potížích – od chronické únavy po záchvatové stavy. Popsala i případ ženy s kardiostimulátorem, která procházela kolem velkého datového centra a pociťovala palčivou bolest na hrudi; pozornost se podle ní začíná obracet k elektromagnetickým polím v okolí těchto zařízení. Zdůrazňuje, že jde o hlášení od lidí, kteří situaci přímo zažívají, a že právě proto je třeba je systematicky sbírat a vyhodnocovat.
Utajení: smlouvy o mlčenlivosti a obcházení zastupitelstev
Co komunity podle Brockovichové rozlítilo nejvíc, bylo utajení. Projekty procházely místními zastupitelstvy provázené smlouvami o mlčenlivosti (NDA) – lidé se často dozvěděli až ve chvíli, kdy se začalo stavět. Připomněla, že i Microsoft oznámil, že smlouvy o mlčenlivosti zruší, a klade otázku, proč je vůbec potřeba mlčenlivost, když není co skrývat. Rozhodování na úrovni obcí je podle ní náchylné ke korupci a ve středu dění stojí nejbohatší firmy světa – Meta, Google a Amazon, které obří centra staví. Komunity podle ní unesou pravdu a otázky, ale nikdy neunesou lež a klam – a právě pocit, že bylo něco protlačeno potají uprostřed noci, lidi popudil nejvíc.
Vzestup odporu: zákazy, moratoria a stažené projekty
Brockovichová ale vidí i naději. Napříč zemí podle ní sílí občanský odpor, který začíná přinášet výsledky. Roste počet obcí s pauzou, moratoriem nebo úplným zákazem výstavby nových datových center; jako příklad uvedla město, které se stalo prvním v Texasu s úplným zákazem. Někteří developeři od záměru ustupují kvůli odporu veřejnosti – zmínila i soudní spor o jedno z největších plánovaných center, z něhož investor po prohraném odvolání vycouval. Připomněla také rozsáhlý projekt spojovaný s investorem Kevinem O'Learym u Velkého Solného jezera v Utahu, který musel být po tlaku veřejnosti výrazně zmenšen. Podle Brockovichové je klíčem organizovanost – lidé se vzdělávají, sdílejí fakta a chodí na zastupitelstva ve velkých počtech. Zvláštní sílu přisuzuje matkám, které se podle ní dokážou zmobilizovat nejrychleji.
Existují jiná řešení
Závod o umělou inteligenci Brockovichová nezpochybňuje jako takový – AI označuje za nástroj, který je třeba používat rozumně. Problémem je podle ní způsob, jakým se staví datová centra, která ji pohánějí. Poukazuje na to, že existují jiné cesty: cituje články o tom, že část infrastruktury lze umístit do chladného prostředí – například na dno oceánu, jak podle ní zkouší Čína, do chladnějších klimatických pásem nebo na plovoucí platformy s větrnou energií. Zmínila i vývoj menších datových center a malých modulárních jaderných reaktorů, které by odlehčily rozvodné síti. Čínu označuje v tomto ohledu za regulovanější než Spojené státy. Důraz klade na to, že zdravé řešení vyžaduje regulaci a dohled, které zatím chybějí.
Závěr
Poselství Erin Brockovichové je výzvou k obezřetnosti: rozmach datových center pro umělou inteligenci podle ní přichází příliš rychle a příliš potichu, aniž by byly zodpovězeny základní otázky o vodě, energii a zdraví. Přizvukuje, že nejde o spor pravice a levice, ale o společné zdroje – vodu, půdu, ovzduší a zdraví –, bez nichž život nefunguje. Řešení podle ní začíná u informovaných občanů, kteří se přestanou spoléhat na to, že problém vyřeší někdo jiný.
