Americký útok na Írán rozvířil debatu o tom, zda Donald Trump dosáhl svých strategických cílů, jak dlouho bude konflikt trvat a co to znamená pro Českou republiku. Arabista Petr Pelikán a publicista Roman Joch nabídli v pořadu Echo Prime Time dvě odlišné, ale vzájemně se doplňující perspektivy na válku, která překvapila svou razancí.

Proč Trump zaútočil právě teď

Roman Joch o důvodech amerického útoku na Írán

klip od 36:17, trvá 7:03

Roman Joch identifikuje tři hlavní důvody amerického úderu. Prvním a nejdůležitějším bylo zničení íránských jaderných kapacit – Írán měl obohacený uran na zhruba deset atomových bomb a odmítal jít na nulu. Druhým faktorem byly stovky balistických raket, které Írán vypustil na Izrael od červnové války, včetně hrozby chemických hlavic. Třetím, méně závažným důvodem, byla snaha o změnu režimu. Podle Jocha má americká strana jasně definované cíle: odzbrojit Írán a pokud možno přispět ke změně režimu na méně protizápadní.

Pelikán: Válka skončí, až padnou revoluční gardy

Petr Pelikán o průběhu a konci konfliktu s Íránem

klip od 1:06, trvá 8:44

Petr Pelikán, bývalý poradce premiéra Babiše pro Blízký východ, vidí situaci pragmatičtěji. Podle něj konflikt skončí tehdy, až Američané a Izraelci zničí to, co chtějí zničit – především íránské jaderné a raketové kapacity. Odhadovat přesný časový rámec odmítá, ale upozorňuje, že Írán je jiný hráč než Irák. Země je rozlehlejší, terén hornatý a nelze ji okupovat. Změna režimu zvnějšku je podle něj málo reálná – navzdory výzvám Donalda Trumpa k íránskému lidu. Při protestech v lednu zahynuly tisíce lidí a americká pomoc nepřišla.

Čeští občané uvěznění v Íránu

Ministr zahraničí odvolal českého velvyslance z Íránu zpět do Prahy a oznámil opatření pro české občany uvízlé v zemi. Pelikán vysvětluje, že velvyslanec musel odcestovat přes třetí zemi – pravděpodobně Turecko nebo Gruzii – protože přímé spojení neexistuje. Česká republika také stáhla svého zástupce z íránského zájmového úřadu, což je diplomatický signál nepřátelství vůči teheránskému režimu.

Kauza Epstein ve stínu války

Oba hosté se krátce dotkli otázky, zda válka neodvádí pozornost od kauzy Epstein. Joch i Pelikán se shodují, že důvody pro útok byly závažnější a válka neslouží jako kouřová clona. Joch nicméně poznamenává, že optický dopad odhalení je enormní – s Epsteinem se přátelil britský královský bratr, slovenský ministr zahraničí i řada dalších evropských osobností. Trump se s Epsteinem rozešel kvůli sporu o nemovitost na Floridě, ale nikdy nebyl obviněn z kontaktu s nezletilými.

JD Vance a izolacionistické křídlo republikánů

Roman Joch o pozici JD Vance a budoucnosti republikánů

klip od 46:51, trvá 4:40

Válka s Íránem staví viceprezidenta JD Vance do obtížné pozice. Vance patří k izolacionistickému křídlu, které Trump sám posílil, když v kampani kritizoval války na Blízkém východě jako hloupé. Pokud válka potrvá a bude nepopulární, Vance nemůže kandidovat v roce 2028, protože se od prezidenta nedokáže distancovat. Joch připomíná historickou paralelu – po Bushovi spojeném s Irákem vyhrál kritik válek Barack Obama. Pokud ale válka skončí rychle a úspěšně, Trump odejde jako jeden z nejúspěšnějších prezidentů v oblasti zahraniční politiky.

Americký tlak na české výdaje na obranu

Americký velvyslanec v Praze vystoupil s nečekaně tvrdým prohlášením, ve kterém požadoval splnění českých závazků v oblasti obranných výdajů. Joch takovou razanci od amerického diplomata nepamatuje. Trump požaduje zvýšení výdajů na 3,5 procenta HDP a chce závazky ještě před svým odchodem z úřadu v roce 2029, protože se obává, že po něm přijde slabší prezident. Andrej Babiš reagoval, že Česko rozhodně nebude nastupovat na válečnou stezku, zatímco vládní koalice přislíbila pokračování muniční iniciativy pro Ukrajinu a navýšení rozpočtu na obranu.

Petr Macinka ve Washingtonu

Ministr zahraničí Petr Macinka absolvoval turné ve Spojených státech, kde měl slovní výměnu s Hillary Clintonovou a vystoupil na půdě OSN s tvrdým poselstvím směrem k Rusku. Podle Jocha si tím získal respekt řady republikánů, ale americký požadavek na zvýšení výdajů ani trošku nezmírnil. Diplomatické uznání je jedna věc, skutky jsou věc druhá – a ty Washington stále čeká.

Závěr

Útok na Írán otevírá řadu otázek bez jednoduchých odpovědí. Pelikán nabízí pohled znalce regionu, který varuje před přílišným optimismem ohledně změny režimu. Joch přidává geopolitický kontext – oslabení Íránu je součástí širší strategie proti čínské ose, která zahrnovala i svržení Madura ve Venezuele. Pro Českou republiku znamená konflikt především tlak na zvýšení obranných výdajů a otázku, jak se postavit k americkým požadavkům před nadcházejícími volbami.