Zatímco západní média opakují narativy o zhroucené íránské armádě a osvobozeném národě, profesor Morandi z Teheránské univerzity přináší přímé svědectví z města pod palbou. V rozhovoru pro Redacted popisuje realitu, která se zásadně liší od toho, co prezentují CNN i Fox News.
Život v Teheránu pod bombami
Americké a izraelské síly bombardují Teherán i další íránská města. Cílem nejsou jen vojenské objekty — útoky míří na civilní infrastrukturu, policejní stanice a obytné čtvrti. Školy a univerzity byly uzavřeny. Přesto obchody zůstávají otevřené a lidé vycházejí do ulic. Každou noc se konají shromáždění na podporu padlých velitelů. Při jednom takovém shromáždění, kterého se profesor osobně účastnil, dopadlo poblíž 10 až 12 raket. Nikdo se nehnul z místa. Ženy skandovaly hesla proti agresi, žádná panika, žádný útěk. Lidé prostě pokračují v životě jako obvykle.
Západní narativ versus realita
Podle profesora Morandiho existuje propastný rozdíl mezi tím, co o Íránu tvrdí západní média, a skutečností. Po 47 let budovaný narativ démonizuje Írán bez ohledu na fakta. Když Írán bombardují, je to jeho vina. Když se brání, je označen za agresora. Mezi Fox News a CNN v tomto ohledu profesor nevidí žádný rozdíl — jedna stanice je jen diplomatičtější, druhá hlasitější, ale závěr je stejný: Írán je vždy ten špatný. Studenti na Teheránské univerzitě přitom čtou americkou politiku plynně v angličtině a jsou o dění v USA informovaní lépe než mnozí Američané o Íránu.
Útoky na ropnou infrastrukturu a černý déšť
Jedním z nejničivějších aspektů války jsou útoky na íránskou ropnou infrastrukturu. Po zásazích ropných skladů se nebe nad Teheránem zbarvilo do černa. Pršelo znečištěnou vodou — kapky zanechávaly černé pruhy jako na zebře. Kdo se dotkl kliky dveří, měl ruce od oleje. Podlahy na střechách domů byly kluzké a mastné. Profesor Morandi, který přežil dva chemické útoky během íránsko-irácké války, varuje, že tato kontaminace způsobuje rakovinu a poškozuje zejména děti a kojence. Vítr poté nesl znečištění směrem na severovýchod a do střední Asie.
Íránská armáda není v troskách
Navzdory tvrzením amerických a izraelských představitelů je íránské letectvo nepoškozené. Profesor upozorňuje, že některé záběry prezentované jako úspěšné údery na íránskou techniku ve skutečnosti ukazovaly makety — vrtulníky, které se ani po explozi nepohnuly. Íránské námořnictvo zůstává funkční a podzemní raketové základny jsou nedotčené. Írán disponuje raketami krátkého, středního i dlouhého doletu, drony a prostředky pro asymetrickou válku. Tvrzení, že Íránu docházejí rakety, profesor odmítá — počáteční masivní palba byla záměrnou strategií, aby protivník vyčerpal svou protivzdušnou obranu.
Hormuzský průliv — klíč ke globální ekonomice
Pokud by se Spojené státy pokusily obsadit íránský ostrov Chárk nebo zaútočit na ropná zařízení v Perském zálivu, Hormuzský průliv se uzavře. Írán má na jeho březích rozmístěny námořní i pozemní síly, rychlé čluny, drony a rakety všech typů. Bez souhlasu Íránu průlivem neprojde žádný tanker. Pozemní invaze je podle profesora neproveditelná — Írán je mnohem větší a lépe vyzbrojený než Afghánistán, Irák či Vietnam dohromady. Zničení ropné a plynové infrastruktury v zálivu by vedlo ke kolapsu světové ekonomiky, cenám ropy na úrovních, které si nikdo nedovede představit, a pravděpodobně i ke konci Trumpova prezidentství.
Vyjednávání bez důvěry
Mírová jednání v tradičním smyslu podle profesora Morandiho nemohou fungovat. Írán má s vyjednáváním s Američany opakovaně špatné zkušenosti — naposledy Trumpova administrativa dvakrát posunula podmínky a tajně konsipirovala za íránskými zády. Zvláštní vyslanec Witkoff podle Teheránu lhal, aby protlačil válku, a Kushner je známý sionista. Ománský ministr zahraničí sice zprostředkoval nepřímé rozhovory ve Washingtonu, ale výsledky byly opačné, než co Witkoff veřejně tvrdil. Podmínkou míru je podle íránské strany uznání Íránu jako regionální mocnosti a bezpečnostní záruky, že útoky se nebudou opakovat.
Závěr
Profesor Morandi z Teheránské univerzity přináší perspektivu, která v západních médiích prakticky neexistuje. Írán není na pokraji kolapsu — jeho lidé jsou odhodlaní, armáda je funkční a schopnost zasáhnout cíle v celém regionu zůstává zachována. Skutečnou hrozbou pro globální stabilitu není Írán, ale eskalace konfliktu do Perského zálivu, která by zničila světovou ekonomiku. Spojené státy se podle jeho slov chovají v zájmu cizí mocnosti na úkor vlastních občanů.
