Bylo to únorové ráno v jižním Libanonu. Britský novinář Steve Sweeney a jeho kameraman Ali stáli na mostě přes řeku Litání a dokumentovali izraelské bombardování. Najednou přišel výbuch — izraelský stíhač F-16 vypálil pumu GBU-38 přímo na most, kde pracovali. Přežili jen zázrakem. Sweeney v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem vypovídá, co se ten den skutečně stalo a co se za posledních patnáct měsíců děje v Libanonu, o čem západní média mlčí.
Výbuch na mostě: záměrný útok, nebo nehoda?
Sweeney popisuje, jak se jeho tým dostal na most poblíž Tyru poté, co Izrael přes noc bombardoval všechny přechody přes řeku Litání. Most byl ze strategického hlediska nevýznamný — byl již poškozen a nedalo se po něm přejet. Přesto se stal terčem.
„Začali jsme natáčet. Stíhačky létaly pryč, mířily dál na jih. Nebyli jsme příliš znepokojeni," říká Sweeney. Pak dal kameramanu Alimu pokyn, aby přišel blíž — a v tu chvíli přišel výbuch. Puma GBU-38 z F-16 zasáhla most. Sweeney utrpěl menší zranění, Ali přežil jen proto, že se v kritický okamžik pohnul o pár kroků.
Sweeney je přesvědčen, že šlo o záměrný atentát. Izrael disponuje nejpokročilejší sledovací technikou na světě — zná každou registrační značku, sleduje komunikaci. „Neexistuje jiné vysvětlení. Byl to pokus Izraele umlčet pravdu," říká novinář. Přitom na mostě nebyl žádný vojenský cíl — jediná věc, která tam byla, byl jeho tým s kamerou.
Novináři a zdravotníci jako záměrné terče
Útok na Sweeneyho tým není ojedinělý případ. Za patnáct měsíců války v Libanonu přišly o život desítky novinářů. Sweeney mluví o kolezích Alishovi a Muhammadu Fatúním, kteří byli zabiti krátce po propuštění z izraelské vazby. „To jsou podmínky, v nichž se tu pracuje," konstatuje.
Stejně systematicky Izrael cílí na zdravotníky a sanitky. Záchranáři byli nuceni sundat z vozidel reflexní pásky a označení — protože vozidla s červeným křížem se stala terči. Nemocnice Džabal Ámil byla zasažena. „Sotva uplyne den, aby nebyl zasažen zdravotnický pracovník," říká Sweeney. Izraelská armáda označuje zdravotnické stanice za základny Hizballáhu — tvrzení, které Sweeney odmítá na základě vlastní zkušenosti z terénu: byl v nemocnicích, mluvil s lékaři a záchranáři.
Křesťanská posvátná místa v troskách
Jižní Libanon je kraj hluboce spjatý s křesťanskou historií — oblast, kde Ježíš proměnil vodu ve víno, kde stojí hrobka Šimona Petra, kde se nacházejí starověké kláštery a kostely. Sweeney dokumentoval, co se s těmito místy stalo za izraelského tažení.
Hrobka svatého Petra v Sidonu byla cíleně bombardována. Izraelská strana se pokusila tvrdit, že šlo o vojenský cíl, ale výzkumný pracovník, který to zkoumal, byl krátce poté zabit. Řecká pravoslavná katedrála v Deragaji byla zcela zničena — lidé se v ní ukryli a přišli o život. V pohraniční obci byly zdemolována mešita i přilehlý kostel sv. Jiří, patrona Anglie.
„Hizballáh křesťanské chrámy neničil — naopak, existují záznamy, jak jeho příslušníci kostely střeží a chrání," říká Sweeney. Dodává, že Hassan Nasralláh ve svých projevech opakovaně zdůrazňoval úctu k libanonským křesťanům. Ničení sakrálních míst je proto přímým dílem izraelských vzdušných sil.
Projekt Velkého Izraele a etnická čistka na jihu Libanonu
Sweeney zasazuje vojenské operace do širšího kontextu: jde o realizaci projektu Velkého Izraele, tedy územní expanze přesahující hranice z roku 1948. Izrael již fakticky kontroluje pás 40 kilometrů severně od řeky Litání — suverénní libanonské území.
Z tohoto pásma bylo násilně vysídleno 1,2 milionu lidí. Vesnice na jihu vypadají jako Gaza — srovnané se zemí, pak znovu postavené a znovu zbořené. „To, co vidíme, je etnická čistka v měřítku daleko přesahujícím cokoli, co svět viděl v posledních desetiletích," říká Sweeney.
Americký velvyslanec Tom Barrack popsal oblast jižně od Litání jako budoucí „Trumpovu ekonomickou zónu" — území, kde bude vybudována infrastruktura a kde vzniknou pracovní místa. Lidem, kteří tam žijí po generace, ale nikdo nic nenabídl. „Říkají, že půda patří jim ze zákona Boha. To je teologické ospravedlnění toho, co vidíme na vlastní oči," komentuje Sweeney.
Na olivové sady, staré stovky let — kulturní dědictví a hospodářský základ celého regionu — dopadaly zápalné bomby. Izraelské jednotky zabránily farmářům dostat se na jejich pozemky během sklizně oliv. Na místech, kde stávaly mešity a kostely, vyrůstají izraelské osady.
Proč Sweeney pracuje pro RT a co to říká o svobodě tisku
Sweeney je Brit. Kariéru začínal v britských novinách jako zahraniční zpravodaj. Zlom nastal s válkou na Ukrajině — odmítl přijmout jednotnou naraci, kterou BBC, CNN, Sky News a ostatní velká média jednotně opakovala bez přítomnosti na frontě. „Byl to nejvíce zpropagandizovaný konflikt, jaký jsem kdy zažil," říká.
Začal pracovat pro ruskou státní televizi RT — a platí za to vysokou cenu. V červenci ho zadrželi na letišti Heathrow, vyslýchali ho v souvislosti s jeho vazbami na Rusko, Hizballáh, jemenské húsije a s jeho reportážemi z Donbasu. Britská vláda zvažuje jeho stíhání za teroristické aktivity — na základě novinářských textů.
„RT je zakázána v Evropě, BBC má přístup do Ruska. Kdybych se pokusil pracovat jako novinář v Británii způsobem, jakým pracuji zde, skončil bych ve vězení," říká Sweeney. Tucker Carlson, sám pracující mimo mainstreamová média po odchodu z Fox News, konstatuje, že mu to připadá bizarní: Británie, která se zaklíná svobodou tisku, uvězňuje novináře za reportáže z válečné zóny.
Sweeney v závěru přiznává, že jeho situace je paradoxní: jako běloch s britským pasem má určité privilegium — přežil, zatímco jeho arabští kolegové nikoliv. Přesto se nehodlá vrátit. „Libanon je jednou z nejkrásnějších zemí světa. A já jsem v jeho službách."
Závěr
Rozhovor Sweeneyho s Carlsonem je svědectvím o válce, o níž mainstream téměř neinformuje. Novinář přežil přímý izraelský útok, dokumentuje ničení křesťanského dědictví, systematické cílení na zdravotníky a masové vysídlování obyvatelstva — to vše s americkými a britskými zbraněmi. Klíčová otázka, kterou klade, není geopolitická, ale novinářská: proč o tom velká média mlčí?
