Plukovník Douglas Macgregor varuje, že série izraelských úderů na obytné čtvrti jižního Bejrútu a okamžitý kolaps zákulisního diplomatického rámce s Íránem nejsou náhoda — sledují opakující se vzorec. Kdykoli se rýsuje diplomatické řešení, přichází eskalace v řádu hodin. Americká blokáda Hormuzského průlivu podle něj nikdy nemohla fungovat, washingtonská podpora Izraeli bez jakýchkoli podmínek je strategická chyba a obnovení vzdušné ofenzivy proti Teheránu může přijít do čtyřiceti osmi hodin.
Izraelské údery na Bejrút v hodinu diplomatické příležitosti
Ráno toho dne server Axios informoval, že Washington a Teherán jsou blízko dohody, která by na dvanáct let zmrazila íránský jaderný program. Ještě téhož rána Izrael zahájil novou vlnu náletů na hustě obydlené části jižního Bejrútu — mířil na bytové domy. Záběry ukazují záchranáře prohledávající trosky. Macgregor popisuje tento vzorec jako opakující se: kdykoli se Spojené státy přiblíží k diplomatickému řešení s Íránem, přijde izraelský úder, který jednání fakticky ukončí.
Macgregor dodává, že zákulisní úniky informací o chystaných oznámeních z Bílého domu vykazují znaky korupce — určití lidé zřejmě profitují z pohybu ropných trhů v minutách před zveřejněním klíčových zpráv. Analytik vyzývá k prošetření telefonátů z Bílého domu před i po těchto oznámeních. Tvrdí, že v celé americké historii nepamatuje tak blatantní korupci.
McGregor: Jižní Libanon se stane dalším Golanem
Macgregor odmítá tezi o úspěšném odzbrojení Hizballáhu. Organizace se po izraelském pozemním tažení přeskupila do hor a na sever. Izrael proto pokračuje v operacích, jejichž logika je podle analytika táž jako na Golanských výšinách — území, které jednou získáte, si nemůžete dovolit vrátit. Pokud chcete udržet jižní Libanon, musíte ho fakticky obsadit: vyhnat obyvatelstvo a zničit jakoukoli možnost jeho návratu. Macgregor upozorňuje, že Hizballáh byl paradoxně stvořen samotnými Izraelci v roce 1982 jako protipól Palestinské autonomii — a z tohoto monstra teď nelze vyjít.
Hormuzský průliv: Írán rozšiřuje kontrolu, americká blokáda selhává
Analytik Rick Sanchez vysvětluje, proč je expanze íránské kontroly v Hormuzském průlivu strategicky zásadní: Teherán rozšířil zónu kontroly za výstupní bod ropovodu UAE vedoucího z Fudžajry — jediné cesty, jak emirátská ropa opouštěla region bez průjezdu průlivem. Írán nyní kontroluje i tento obchvat a tím svírá celý export uhlovodíků z oblasti.
Macgregor je jednoznačný: americká blokáda nikdy nemohla fungovat. Flotila stojí stovky kilometrů od vstupu do Perského zálivu, íránské pobřeží tvoří nejdelší pobřežní linii zálivu a Teherán kontroluje přes polovinu jeho plochy. Říkat kapitánům tankerů, aby riskovali tranzit přes mělké vody u pobřeží Ománu bez pojistného krytí Lloyds, bylo podle plukovníka od začátku šílené. Neexistovala žádná strategie — a neexistuje ani teď.
Energetický šok: tankové dno v Evropě do května, v USA do 4. července
Jeff Curry z Carlyle Group a Ken Griffin z Citadelu varují, že svět je týdny od masivního energetického šoku. Curry rozlišuje deficit a nedostatek: v Evropě a USA se zásoby ropy vyčerpávají — jde o deficit, nikoli ještě nedostatek. Nedostatek nastane při dosažení tankového dna: v Evropě Curry odhaduje tento bod do konce května, v USA kolem 4. července 2025. Zásoby v posledních týdnech klesají tempem, které Curry podle svých slov nikdy dříve neviděl. Cena ropy v Indii se pohybuje na 118 dolarech za barel, letecké palivo přesáhlo 250 dolarů. Lufthansa zrušila tisíce letů a není výjimkou.
Macgregor důsledky konkretizuje: bez hnojiv nejsou úrody, bez nafty nestojí kamiony, bez paliva nefungují teplovody ani klimatizace a potraviny nedorazí do regálů. To vše jako přímý důsledek vojenského angažmá v Perském zálivu.
Macgregor: Trump nastoupil do výtahu do pekla
Analytik hodnotí Trumpovu strategii jednoznačně: prezident se bezpodmínečně zavázal Izraeli a tím se dostal do situace, z níž neexistuje čistý výstup. Každý americký prezident, který se s Izraelem dohodl bez podmínek, musel dříve nebo později limity stanovit — pokud je nestanoví, Izrael jedná, jak uzná za vhodné, bez ohledu na válečné právo. Bezpodmínečná podpora Izraeli byla podle Macgregora první chybou. Druhou bylo vstoupit do Perského zálivu bez pochopení geografické reality: Írán je přirozená pevnost obklopená horami a pouštěmi, nikdy nebyl dobyt.
Možné východisko formuluje jako veřejné prezidentské prohlášení: připustit, že vojenské akce způsobily vážné škody íránské infrastruktuře, ale zároveň destabilizovaly světovou ekonomiku, a vyhlásit přerušení operací, aby mohly proudit potraviny, hnojiva a palivo pro globální jih. Takový krok by podle analytika přinesl Trumpovi podporu doma i v zahraničí — jenže problém zůstává Izrael, od něhož neexistuje žádný signál ochoty ke kompromisu.
Zničené základny a destabilizace Perského zálivu
Washington Post přinesl satelitní snímky dokumentující rozsah škod na americké vojenské infrastruktuře v regionu. Macgregor byl jedním z prvních, kdo tato poškození zveřejnil — a byl za to označen za lháře. Satelitní fotografie dnes ukazují, že sedmadvacet amerických základen bylo zasaženo a z velké části zničeno. Jejich obnova by stála miliardy dolarů, které USA nemají. Zároveň se zhoršuje situace Emirátů: Írán vnímá UAE jako tichého trojského koně pro Izrael, a proto přibývají útoky na emirátské cíle. Macgregor nevylučuje, že emirátské státy válku nepřežijí jako funkční celky — bez vývozu ropy, bez odsolovacích závodů, bez infrastruktury.
Rusko-čínsko-íránský trojúhelník a konec unipolarity
Peking dal najevo, že čínské společnosti nebudou respektovat americké sankce na soukromé rafinerie obchodující s íránskou ropou. Čína zároveň zpřísňuje exportní kontroly kritických nerostů a posiluje vlastní dodavatelské řetězce. Macgregor to čte jako signál zásadní změny: Washington ztratil goodwill Pekingu. Rusko i Čína podle analytika daly Teheránu jasně najevo, že ho neopustí — Putin při hovoru s Trumpem zdůraznil, že obnovení rozsáhlé vzdušné ofenzivy proti Íránu nepřijde bez důsledků.
Macgregor uzavírá: svět přechází do multipolárního uspořádání, kde každý stát buduje suverenitu zdrojů — energii, hnojiva, potraviny. Kdo nemá levnou energii, nemá levný úvěr. A bez levného úvěru nelze refinancovat 39bilionový národní dluh. Konec washingtonské unipolarity analytik považuje za nevratný — a zdůrazňuje, že toto není Trumpův problém, ale bipartijní selhání trvající dekády.
