Donald Trump zaslal Íránu patnáctibodový mírový plán, jehož jádrem je kompletní likvidace íránského jaderného programu. Teherán reagoval vlastním seznamem požadavků, které jsou s americkou pozicí prakticky neslučitelné. Situace na Blízkém východě se tak ocitá na křižovatce mezi diplomacií a vojenskou eskalací.
Patnáct bodů, které mají zastavit válku
Washingtonský plán je ve své podstatě ultimátem. Prvních pět bodů se týká výhradně jaderné otázky: Írán musí demontovat stávající jaderný program, zavázat se, že nikdy nebude usilovat o jaderné zbraně, předat veškerý obohacený uran Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) a otevřít všechna jaderná zařízení plným inspekcím. MAAE musí získat neomezený přístup k jakémukoli místu na íránském území.
Další body míří na regionální vliv Teheránu. Írán musí opustit svou síť regionálních proxy sil — tedy ukončit financování, vyzbrojování a řízení Hamásu, Hizballáhu a dalších skupin. Hormuzský průliv musí zůstat otevřený pro mezinárodní lodní dopravu. Raketový program musí být omezen co do dosahu i množství a Írán musí limitovat své vojenské výdaje.
Výměnou by Írán získal zrušení sankcí, návrat do mezinárodního společenství a americkou garanci neútočení. Zároveň však plán obsahuje mechanismus okamžitého obnovení sankcí, pokud by Teherán jakýkoli bod porušil.
Teherán kontruje vlastními podmínkami
Íránská odpověď přišla prostřednictvím nejvyššího vůdce a obsahuje požadavky, které Washington kategoricky odmítá. Teherán žádá kompletní zrušení sankcí jako první krok, stažení amerických vojenských základen z Perského zálivu, reparace za způsobené škody a kontrolu příjmů z Hormuzského průlivu. Írán si chce ponechat svůj raketový program beze změn a požaduje mezinárodní záruky, že USA znovu nezaútočí.
Íránský vyjednavač připomněl zkušenost s jadernou dohodou z roku 2015, kterou USA jednostranně opustily po třech letech. Z íránského pohledu tak není důvod věřit americkým slibům. Zároveň označil případný americký útok za záležitost dvanácti dnů, kterou je třeba ukončit.
Komentátoři upozorňují na zásadní otázku: s kým vlastně Washington vyjednává? Po likvidaci velké části íránského vojenského vedení není jasné, kdo má pravomoc podepsat jakýkoli závazný dokument. Revoluční gardy (IRGC), které fakticky kontrolují mocenské struktury, mohou jakoukoli dohodu ignorovat během několika minut po jejím podpisu.
Saúdská Arábie tlačí na dohodu
Klíčovou roli v celé situaci hraje saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán (MBS). Trump veřejně potvrdil, že MBS jej povzbuzuje k jednání a že Saúdská Arábie i Spojené arabské emiráty hrají v procesu vynikající roli. Otázkou zůstává, zda je saúdský zájem motivován snahou o stabilitu regionu, nebo obavou z eskalace, která by přímo ohrozila ropné státy Zálivu.
Izraelský premiér Netanjahu mezitím sdělil Fox News, že potřebuje více času, ale hodlá pokračovat v úderech proti íránským spojencům. Izrael stojí před dilematem: pokud dohoda selže, bude čelit rozhněvanému Íránu, který jej již nyní považuje za hlavního agresora. Pokud uspěje, může ztratit americkou podporu pro další vojenské operace.
Půlmiliardový ropný sázka vyvolává podezření z insider tradingu
Bezprostředně před Trumpovým oznámením o íránském mírovém plánu někdo na ropných trzích uzavřel mimořádné kontrakty. Mezi 10:50 a 11:05 GMT byly sjednány futures kontrakty na ropu Brent a WTI v hodnotě přesahující 580 milionů dolarů. Během jediné minuty změnilo majitele enormní množství barelů. Vzápětí cena ropy spadla o 15 procent — ze 112 na 99 dolarů za barel.
Načasování je alarmující. Kdo věděl, co se chystá prezident oznámit? Ve Washingtonu existuje omezený okruh lidí s přístupem k těmto informacím. Obchody proběhly v mimořádných objemech, které mnohonásobně převyšovaly běžný denní objem. Přestože existují pravidla proti insider tradingu, jejich vymáhání v praxi selhává. Podobné případy se opakují — kongresmani pravidelně obchodují na základě neveřejných informací, a dokonce i tři představitelé Federálního rezervního systému museli v minulosti rezignovat kvůli pochybným obchodům.
Fed možná zvýší sazby místo snížení
Wall Street Journal přišel s analýzou, podle které je dalším pravděpodobným krokem Federálního rezervního systému zvýšení úrokových sazeb, nikoli jejich snížení. Pravděpodobnost snížení sazeb klesla z 60 procent v únoru na pouhých 16 procent. Pro období od března do června trhy oceňují 15procentní šanci na zvýšení a nulovou šanci na snížení.
Inflace zůstává na 2,4 procenta meziročně, což je výrazně nad cílem Fedu. Na státním dluhu ve výši 30 bilionů dolarů se ročně platí stovky miliard na úrocích. Trh práce vykazuje smíšené signály — oficiální čísla nezaměstnanosti zůstávají nízká, ale počet lidí s více zaměstnáními dosáhl rekordu od roku 2020 a nabídky pracovních míst klesly z 12,3 milionu v březnu 2022 na přibližně 6,4 milionu.
Situaci komplikuje válka na Blízkém východě. Vysoké ceny ropy tlačí inflaci vzhůru, což Fedu svazuje ruce. Kevin Warsh, který má nahradit Jeroma Powella v čele Fedu, má zkušenosti z centrální banky a pravděpodobně by preferoval snížení sazeb, pokud se inflace dostane pod kontrolu. Do té doby však americká ekonomika zůstává v pasti mezi stagnujícím růstem a přetrvávající inflací.
