Profesor Robert Pape dvacet let simuloval válku s Íránem pro americké letectvo. Teď říká, že Spojené státy padly do eskalační pasti, ztratily přehled o jaderném materiálu a nový íránský vůdce je agresivnější než jeho otec. Trump stojí před volbou: přijmout politickou porážku teď, nebo riskovat druhou válku ve Vietnamu.
Eskalační past: taktický úspěch, strategické selhání
Pape identifikuje tři fáze konfliktu. V první USA bombardují íránské jaderné cíle přesnými bombami B-2 – a dosáhnou taktického úspěchu. Jenže bomby nezasáhnou pouze cíle. Mění politiku nepřítele i politiku doma. To je eskalační past: vypadá to jako vítězství, ale strategicky se situace zhoršuje.
Ve svých simulacích na univerzitě v Chicagu Pape zjišťoval stále totéž – v devadesáti procentech případů se jaderný materiál po bombardování nepodaří lokalizovat. Před údery měla Amerika díky inspekční dohodě přehled o každém gramu obohaceného uranu. Po bombardování je ten přehled pryč.
Nový vůdce je agresivnější – a Západ mu k tomu pomohl
Předchozí nejvyšší vůdce vydal dvě fatwá zakazující jaderné zbraně. Jeho syn, který ho nahradil, žádnou takovou fatwu nevydal. Je to muž, který vedl revoluční gardy – nejagresivnější složku íránské armády o síle tři sta tisíc mužů.
Západní analytici si íránský režim představují jako pyramidu – odstraň špičku a zbytek se zhroutí. Pape říká, že je to matrix. Adaptivní struktura, která zaplní každou díru, obvykle agresivnějším náhradníkem. Zabili jsme otce – a syn má teď motivaci ukázat, že není slabý. Přesně takhle to fungovalo v Čečensku, kde po likvidaci vůdce přišel Kadyrov a vykopal Rusy ven.
Horizontální eskalace: drony, turisté a rozpad koalice
Írán neopakuje chybu přímé konfrontace. Místo toho útočí drony na Saúdskou Arábii, Emiráty a další státy Perského zálivu – na turistickou infrastrukturu, hotely, ekonomické uzly. Cíl není vojenský, ale politický: rozbít koalici. Přimět Saúdy, aby řekli Americe „přestaňte, přicházíme o byznys".
Hormuzský průliv je fakticky uzavřen – ne fyzicky, ale ekonomicky. Stačil jeden zásah jednoho tankeru a pojišťovny odmítly krýt ostatní. Lodníci pracují za výplatu, ne za ideologii. A ceny ropy rostou – což znamená inflaci po celém světě, nejen v Americe.
Jaderná hrozba: šestnáct bomb a švýcarský sýr
Před bombardováním měl Írán obohacený uran na šestnáct jaderných bomb. Amerika měla dvacet čtyři hodin denně inspektory na místě. Trump v roce 2018 jednostranně odstoupil od dohody – a od té chvíle Írán stupňoval obohacování. Nyní je na šedesáti procentech, možná výš.
Satelitní snímky ukázaly, že dva dny před bombardováním se z klíčových objektů odvážel materiál v nákladních autech. Scuba tanky, kontejnery – věci, které se dají naložit na náklaďák a schovat kamkoliv v zemi o rozloze větší než Aljaška. Pape odhaduje sedmdesát pět procent šanci, že Amerika pošle pozemní síly hledat tento materiál – a že to bude dlouhodobá operace.
Trumpovo dilema: LBJ nebo dealmaker?
Trump podle Pape stojí před klasickým Hobsonovou volbou. Může přijmout ztráty teď – vyhlásit pauzu, vrátit se k vyjednávání a přijmout horší dohodu, než měl na stole před bombardováním. Nebo může zdvojnásobit sázku, poslat vojáky a riskovat, že se z něj stane Lyndon Johnson – prezident, kterého zničila válka ve Vietnamu.
Klíčový moment přišel poslední únorový pátek, kdy měl Trump na stole íránskou nabídku k jednání. Nejvyšší vůdce byl na palubě. Trump ji odmítl. A následující den Izrael provedl úder, který situaci posunul do druhé fáze. Pape naznačuje, že izraelský útok nebyl koordinován s americkou stranou – a že Netanjahuovi vyhovuje, když se Trump nemůže vrátit k diplomacii.
Závěr
Pape varuje, že největší nebezpečí není Írán. Je to ztráta americké hegemonie. Tarify, odcizení spojenců, válka na Blízkém východě – to vše hraje do karet Číně, která podle Papeho tiše buduje ekonomickou a technologickou převahu. A zatímco se Amerika vyčerpává v eskalační pasti, normalizace politického násilí doma představuje možná ještě větší hrozbu než cokoliv, co přijde z Teheránu.
