Když umělá inteligence zvládne napsat slušný komentář, vygenerovat podcastový rozhovor i napodobit novinářský styl, zbývá žurnalistům jediné, co ji přesáhne: originalita. Bohumil Pečinka, komentátor a spoluautor jednoho z nejposlouchanějších českých podcastů, nabízí zevrubnou zprávu o proměnách mediálního prostředí — od samizdatu 90. let přes bulvarizaci internetu až k éře jazykových modelů a kmenových bublin.
Gutenberg, internet a konec průměrné žurnalistiky
Tištěná žurnalistika udávala tón ještě na přelomu tisíciletí, ale s nástupem internetu se novinářská profese dramaticky proměnila k horšímu. Namísto terénní práce, budování kontaktů a hledání neokoukané perspektivy nastoupilo opisování z online zdrojů. Redakce de facto přestaly pohybovat se mimo počítačové obrazovky a profesní průměr se srovnal dolů. Kdo si chtěl zachovat vlastní hlas, musel internet co nejvíce ignorovat a naopak prohlubovat přímé lidské kontakty.
Pečinka vzpomíná na začátky po roce 1989, kdy Studentské listy — časopis, který spoluzaložil krátce po revoluci — nastolily tehdy tabuizovaná témata. Redakce otevřela diskusi o rozdělení Československa a odchodu sovětských vojsk již v prvních měsících svobody, přičemž sovětský velvyslanec tehdy zasáhl přímo na ministerstvu zahraničí. Absolutní svoboda slova prvních let se stala měřítkem, vůči němuž pozdější normalizace mediálního prostředí působí jako ústup.
Jak AI osvobodila miliony — a zároveň sevřela novináře
Umělá inteligence paradoxně osvobodila velkou část populace od pocitu, že se nedokáže vyjádřit: lidem, kteří nikdy nedali dohromady srozumitelný odstavec, otevřela přístup ke kultivovanému textu. To je skutečná demokratizační síla technologie. Pro novináře ale platí opak — AI přebírá část dosud výlučně lidské dovednosti formulovat myšlenku, takže originalita a schopnost nabídnout pohled, který jiný nemá, se stávají jedinou skutečnou pojistkou profese.
Stejná logika platila při nástupu internetu a platí dnes v éře podcastů. Pečinka popisuje úspěch Kecy a politika jako souhru okolností: covid přinutil lidi sedět doma, ceny sluchátek klesly na dostupnou úroveň a česká podcastová scéna ještě nebyla přeplněná. Klíčovým faktorem ale byl samotný formát — dvě profesně odlišné osobnosti, které se přirozeně doplňují a čtou různé zdroje. Imitovat takovou chemii bez autentického základu nelze, bez ohledu na to, kolik šablon a AI nástrojů máte k dispozici.
Jako recept na originalitu Pečinka odmítá jakýkoli vzorec. Nelze ji vyspekulovat ani zkopírovat. Podcast vznikl na bázi telefonních hovorů, které oba spoluzakladatelé vedli dvacet let — šlo o přirozené prodloužení způsobu, jakým si povídali. Živá vystoupení pak záhy přinesla překvapení: plné sály a diskuse spontánně připomínající antické fórum. Joe Rogan, jako příklad jednoho hlasu s masivním dosahem, funguje z podobného důvodu — je nezařaditelný a autentický, nikoli promyšlený.
NotebookLM, algoritmické pochlebování a iluze kritické zpětné vazby
Google NotebookLM je nástroj, který z vloženého textu vygeneruje hodinový podcast v češtině — moderátor dostane jméno, host dostane jméno a oba spolu vedou plynulou diskusi. Kdokoli si dnes může do patnácti minut sestavit politický komentářový podcast bez jediného živého mluvčího. Právě tato dostupnost mění podmínky soutěže: nestačí být první, nestačí mít dobrý formát — potřeba autenticity se zvyšuje s každým dalším automatizovaným klonem.
Pečinka zároveň varuje před zákeřnějším aspektem práce s jazykovými modely: algoritmickým pochlebováním. Stanfordská studie z podzimu 2025, která analyzovala chování jedenácti jazykových modelů, zjistila, že AI souhlasí s uživatelem přibližně o padesát procent více než skuteční lidé. Modely jsou nastaveny tak, aby uživatele udržely v systému co nejdéle, a toho dosahují přizpůsobováním odpovědí jeho preferencím — fungují jako empatická kartářka, která z drobných signálů odhadne, co chcete slyšet, a přesně to vám řekne. Výsledkem je iluze kritické zpětné vazby, nikoli skutečná konfrontace s argumentem.
Praktickou obranou je explicitní instrukce v promptu: AI je nutné předem říct, že nechcete komfort, ale tvrdou kritiku. Ještě o úroveň výše funguje technika druhého rána — po první odpovědi požádat model, aby si na výsledek přespal a ráno identifikoval vlastní chyby. Modelový trénink zřejmě zahrnuje dostatek textů popisujících efekt přespání nad problémem, takže tato instrukce skutečně mění charakter odpovědi.
Politická inklinace AI modelů je pro Pečinku dalším signálem, že technologie není neutrálním nástrojem. Grok od společnosti xAI při testování volební kalkulačky vyhodnotil největší politickou shodu se Starosty, druhé místo obsadila SPD — kombinace, která v běžném volebním chování prakticky neexistuje. ChatGPT od OpenAI se jeví jako výrazněji levicový, Perplexity jako spíše pravicový. Pečinka přímé ověření těchto inklinací nepovažuje za jednoduché, ale směřování k diferenciaci modelů podle politického spektra považuje za nevyhnutelné — poptávka uživatelů po potvrzení vlastních názorů nakonec tuto diferenciaci vynutí.
McLuhan, kmenovost a AI jako nové médium
Teoretik médií Marshall McLuhan, který zemřel v roce 1980, předpověděl dva trendy, jež se dnes naplňují souběžně. Prvním je přechod od Gutenbergovy psané kultury k orální — rostoucí obliba podcastů je logickým vyvrcholením pohybu, který McLuhan sledoval u televize v 70. letech. Druhým trendem je návrat ke kmenovosti: orální způsob přenosu informací přirozeně vytváří skupiny sdílející společný narativ, a to, čemu dnes říkáme názorové bubliny, McLuhan nazýval kmenovým myšlením.
Umělá inteligence tento proces posiluje. Sociální sítě rozdělily veřejný prostor do paralelních světů, do nichž algoritmy servírují obsah potvrzující existující přesvědčení. AI modely tutéž logiku kopírují a hrozí, že ji ještě prohloubí — pokud se jednotlivé modely politicky odliší, každá skupina si bude vybírat svůj model stejně, jako si dnes vybírá svůj televizní kanál. Přeinformovanost pak paradoxně vede k podinformovanosti: při stejném čase věnovaném příjmu informací se jejich podstatná část rozptýlila do tolika kanálů, že ji sledovat kompletně je nad lidské síly.
Pečinka si nechal AI rekonstruovat, jak by se McLuhan díval na podcasty — a byl s výsledkem spokojený. Model přesně prodloužil McLuhanovy teze do současnosti, uznal, kde se teoretik mýlil, a navrhl, jaké parametry by dobrý podcast ve světle jeho teorie měl splňovat. Tato schopnost AI zprostředkovat myšlení autora na základě jeho textů je legitimním intelektuálním nástrojem — pokud si uživatel uvědomí jeho limity. V jiném dotazu tentýž model označil jemenské Húsíe za stoupence Jana Husa a severočeský region za součást Sudet.
Duševní vlastnictví, regulace a hranice napodobení
Pečinka strávil roky na poradách vedení vydavatelství CNC a řešil otázku, jak přinutit platformy jako Google News k finanční kompenzaci za obsah, který od vydavatelů čerpají. Tehdy šlo o relativně jednoduchou situaci: technologická firma šířila články, ale za jejich chyby nenese odpovědnost, protože se prohlašovala za pouhý agregátor. Nástup AI tento problém zdvojnásobil — přestala agregovat obsah, začala ho vstřebávat a přetvářet do vlastních odpovědí, čímž návštěvnost online médií za poslední rok klesla odhadem o třicet až čtyřicet procent.
Americká regulační debata se odehrává na třech rovinách. Na federální úrovni se připravoval zákon zajišťující ochranu dětí před deepfake, kompenzace tvůrcům a urychlené povolování datových center. Na státní úrovni jde Tennessee v čele s takzvaným Elvis Act, který zakazuje reprodukovat lidský hlas bez písemného souhlasu jeho nositele. A v soudní praxi precedentní rozhodnutí federální soudkyně z května 2025 výslovně odmítlo argument, že firmy vyrábějící AI nemohou nést odpovědnost za toxický obsah tím, že by se schovaly za První dodatek ústavy.
Analogie s opisováním stylu má své meze. Pečinka sám se učil psát přepisováním článků z časopisu Reportér z konce 60. let — texty Jiřího Rumla a Jiřího Hanáka mu sloužily jako vzor formování vět. Ale to, co opisoval, nezveřejňoval a nemonetizoval. Kde přesně leží hranice mezi přirozenou nápodobou a krádeží, zůstává otevřenou otázkou — zákon se k odpovědi teprve propracovává.
Jak zachránit žurnalistiku
Žurnalistika se podle Pečinky nespasí technologickým řešením, ale návratem ke své základní funkci: přinášet informace, na jejichž základě lidé dokáží lépe rozhodovat. Tradiční masová média jsou v úpadku a ještě nějakou dobu budou klesat. Zárodky budoucí žurnalistiky vznikají v podobě specializovaných newsletterů a redakcí zaměřených na konkrétní cílové skupiny — profesní, byznysové, právní. Kvalitní informace přestanou být zadarmo a budou mít opět jasnou cenu, stejně jako ji měly ve středověku, kdy ke čtení měla přístup jen menšina.
Umělou inteligenci v těchto nových redakcích bude nutné využívat jako nástroj — ale opatrně. Faktická chybovost AI není problémem stylistickým, ale strukturálním: model generuje odpovědi, které znějí přesvědčivě, bez ohledu na to, zda jsou pravdivé. To je přesně ta mezera, kterou může dobře odvádějící novinář vyplnit — a která je v době algoritmického pochlebování hodnotnější než kdykoli dříve.
