Karlovarská voda, ale i desítky dalších českých pramenů od Mariánských Lázní přes Františkovy Lázně až po Luhačovice představují léčebné bohatství, které svět na tak malém území nemá. K jejich účinkům se přidává něco, co stojí ještě méně než pramen u cesty — vědomý dech. Právě jím se člověk liší od ostatních tvorů, protože ho dokáže ovládat vůlí a přes něj přímo vstupovat do své psychiky.
Když se diagnóza stane impulsem k jiné cestě
Začátkem 90. let přišla diagnóza nádoru v oblasti hrudníku — pravděpodobný následek ozáření po Černobylu — a s ní vyhlídka invalidního důchodu. Místo rezignace nastoupily dechové a mentální techniky aplikované hned po operaci. Regenerace, kterou nikdo nepředpokládal, ukázala, že lidské tělo má jiné dimenze obnovy, než se obvykle připouští, a že většina lidí svůj vnitřní potenciál vůbec nevyužívá.
Psychika ovládá tělo: měření na jogínech v hluboké meditaci
Spektrální analýza variability srdeční frekvence ukázala, že lidé trénovaní v psychosomatických technikách dokáží v naprostém klidu výrazně měnit tělesné funkce — jen prostřednictvím psychiky. Stejný směr výzkumu vedl už koncem 80. let v indickém Lonavlé tým Akademie věd pod docentem Stiborem Dostálkem, kde se na elektroencefalografu měřili jogíni v hluboké meditaci. Jejich mozek se choval „absurdně" — vykazoval vlny podobné epileptickým záchvatům, přestože byli naprosto klidní a usebraní. Právě tady patrně začíná onen kvantový efekt, kterým organismus reaguje na hluboké uvolnění.
Analytická medicína versus celostní pojetí
Západní medicína funguje dvoukolejně: zvlášť psychika, zvlášť tělo. Pro psychiku se sáhne po lexaurinu, pro tělo po jiném farmaku. Celostní přístup naproti tomu pracuje s množstvím vlivů, které do člověka vstupují současně. Jeho nevýhoda je zřejmá — neúčinkuje tak rychle jako tableta. Výhoda je trvalejší: pokud člověk u změny životního stylu vydrží, efekt se neztrácí, jakmile přestane brát lék.
Akutní stav versus chronická nemoc
Holistická medicína se klasické nezříká — v akutních stavech je nenahraditelná. Problém je, že většina lidí trpí chronickými nemocemi, které si do velké míry přivodili dlouhodobým způsobem života. A právě tady má smysl edukace: naučit pacienta, že chronickou nemoc lze zvládnout změnou stravy, pohybu, dýchání a režimu — nikoli jen zvyšováním dávek.
Lázně jako křižovatka a Karlovy Vary jako vinotéka pramenů
Lázně fungují jako křižovatka — pacient přijede s vlastní starostí a postupně si zkouší, co na něj zabírá: inhalace, kloktání, bahno, teplé nebo studené procedury. Karlovarské prameny lze přirovnat k vinotéce. Jedna kvalita vody, ale různá teplota, různý oxidoredukční potenciál. Některý pramen pomáhá víc, jiný méně — a v tom je nezastupitelná zkušenost balneologa, který umí pacientovi přiřadit jeho pramen na jeho nemoc.
35 lázní na malém kousku Evropy
Česká republika má 35 lázní — a na tak malém území nikdo na světě tolik různorodých pramenů nemá. Balneologie ostatně v Čechách vznikla a má smysl udržet ji živou pro další generace. K objevům patří i rekultivovaná jezera Most a Milada na bývalých uhelných dolech, nebo úsilí lázní Janské Koupele u Opavy, které se snaží obnovit dva bratři Lažanští. Každé místo s živou vodou má v sobě „něco živého a krásného".
Mariánské, Františkovy, Luhačovice, Jeseník — paleta indikací
Mariánské Lázně drží prvenství v počtu pramenů na malém území — chladné, močopudné, vhodné pro urologický trakt; teplejší voda zase pro metabolismus a zažívání. Františkovy Lázně, společně s Karlovými Vary už pětadvacet let zapsané v UNESCO, mají výjimečné plyny a slatinné zábaly s historicky doloženou úspěšností u neplodnosti. Luhačovice patří Moravě, na Jeseníku jsou chladné prameny a tradice Priessnitzovy léčby, která předcházela holistickému přístupu Sebastiana Kneippa — i ten už spojoval vodu s dietoterapií a péčí o psychiku.
Dech jako základ filozofie jógy
Jóga je pohyb i filozofie, ale především je to dech. Existuje spontánní dýchání, kterým organismus udržuje acidobazickou rovnováhu krve, a vedle něho vědomé dýchání — pilíř jógy. Filozofie jógy už tvrdila, že člověk žije tak dlouho, jak rychle dýchá. Dech je nejjednodušší cesta, jak ovlivnit psychoemocionální stav: prohloubeným dýcháním nebo změnou dechového rytmu se navodí relaxační odezva snáz než jakoukoli čistě psychologickou technikou.
Člověk je jediný tvor, který ovládá svůj dech vědomě
Pacient při změně dechu opakovaně sklouzne do lehkého stavu autohypnózy, kde se psychika otevírá změně. Důvod je hluboký: člověk je na této planetě jediný tvor, který ovládá vědomou kontrolu dýchání. Může měnit rytmus, hloubku, dechový objem, rychlost nádechu i výdechu — a desítky jogových technik z toho dělají propracovaný nástroj práce s tělem i psychikou.
Kyslík jako lék číslo jedna
Lék číslo jedna je kyslík a vzduch — bez něj zemřeme do čtyř minut. V ordinaci se proto roky měří saturace kyslíku. Pacient, který přijde vystrašený se sytostí kolem 73 nebo 74 procent, se po několika vědomých nádeších dostane na 97 až 98 procent. Vysoký tlak při příchodu se po půlhodině sám vrací do normy. Psychika ovlivněná dechem se mění tak rychle, že u řady lidí lze odložit nasazení léků — protože už klidem dosáhli normy.
Modlitba jako dechové cvičení
Modlitba je v podstatě dechové cvičení — ať už je to Otčenáš, naučená báseň recitovaná do rytmu, nebo vlastní večerní přání pro blízké. Rytmické opakování zklidní dechovou frekvenci, uvolní tělo a přivede ke spánku. Z hlediska psychosomatiky jde o jednu z nejdostupnějších technik, kterou má kultura tradičně po ruce.
Nikdy není pozdě začít
Sedmdesátiletý posluchač s vysokým tlakem, arytmií a cholesterolem se může cítit pozadu — ale začít není pozdě v žádném věku. Stačí jemný pohyb: tanec, hudba, muzikoterapie, byť jen kuchyňské pohupování při oblíbené skladbě. Kombinace dechu, pohybu a radosti z hudby je už trocha jógy i cvičení zároveň — a netřeba nikam jezdit.
Najít svoji vlastní cestu, ne kopírovat cizí
Stárnoucí organismus má své fyzické i psychické limity a vnucovat někomu cvičení, které svědčí mně, je nesmysl. Důležité je najít to, co konkrétnímu člověku pomáhá a co ho zároveň baví. To je individuální cesta — někomu sedí fitness, jinému alternativní techniky, dalšímu prostá chůze nebo dech.
Lázně versus wellness
Lázně se u řady lékařů netěší takové vážnosti, jakou by si zasloužily. Místo lázeňské kúry pacient slyší doporučení „jeďte na pět dní do wellness". V medicíně dnes existuje řada lukrativnějších oborů a balneologie přitahuje méně mladých lékařů. Pandemie covidu ale ukázala, jak důležitý je kontakt a co všechno právě lázeňské prostředí umožňuje — od rehabilitace po komplexní péči po akutní léčbě.
Pět dní v hotelu není lázně
Wellness pobyt je jen jednou „nožičkou" toho, co lázně dokáží nabídnout — krásný pokoj a sklenka prosecca samy o sobě neléčí. Klíčem je edukace pod vedením specialisty: pacient ví, proč zrovna tahle procedura, individuálně se mu přidává nebo ubírá, dostává průběžnou zpětnou vazbu. Po pěti dnech odjíždí domů s vědomím, co se stane, když se vrátí ke starým zvykům.
Nová generace balneologů a spojení s geologií
Velká škála lékařů, kteří českou balneologii drželi po roce 1945, s covidem definitivně skončila. Generace profesora Jandy a Bendy je pryč. Aby balneologie nezhynula, je potřeba nová generace — propojená s geologií a hydrogeologií. Lékař musí pochopit, že síla je v zemi, v přírodních léčivých zdrojích, a že je lze používat jako lék. Západní medicína k tomu zůstává nadstavbou.
Chronobiologie: tři týdny, ne tři dny
Vše v těle běží v rytmech — cirkadiánní jednodenní, sedmidenní, dvojnásobný týdenní. Když je narušíme nepravidelným spánkem a stravou, dříve či později se to projeví na těle, psychice nebo obojím. Klasická lázeňská léčba proto byla postavena na třítýdenním cyklu: výzkum u kardiaků v 90. letech v Priessnitzových lázních ukázal, že během prvního týdne se v organismu téměř nic — někdy spíš opačně — nezmění; teprve druhý a třetí týden přinášejí skutečnou adaptaci a regeneraci. Třídenní nebo čtyřdenní pobyt se „pod kůži nedostane".
Kvalita stáří, ne jen jeho délka
Současná medicína dokáže držet nemocné farmakologicky do vysokého věku, ale to není longevita. Tu si představme jinak — strávit co nejdelší část života v takové kvalitě, abych se hýbal, dokázal se o sebe postarat a uchoval si optimální rozumovou složku. Voda, dech a pohyb dokážou léčit tělo i duši zároveň — a v české krajině na to máme jedinečné podmínky.
