Na displeji svítí název banky, hlas v telefonu mluví klidně a věcně – a na druhém konci sedí podvodník v call centru na druhé straně planety. Pierogi, bývalý odborník na kybernetickou bezpečnost, vybudoval z kanálu Scammer Payback největší platformu pro takzvaný scam baiting, tedy nalákání a odhalování podvodníků. Jeho tým se jen letos podílel na zastavení podvodů za více než 20 milionů dolarů. Rozhovor ukazuje, jak podvodná call centra fungují, kde berou data o obětech a jak přesouvají peníze. V přímém přenosu pak předvádí i to, jak podvodník převádí úspory osmasedmdesátileté ženy.
Číslo banky na displeji nic nezaručuje
Podvodníci dnes běžně podvrhují číslo volajícího, odborně spoofing. Stačí k tomu software, v němž si nastaví libovolné číslo i jméno – na displeji se pak objeví banka, FBI nebo vlastní vnuk. Telefonní čísla se navíc dají koupit levně a ve velkém, takže je podvodníci neustále obměňují.
Jiný trik spoléhá na dva hlasy. Podvodník oběť vyzve, ať vytočí číslo z rubu platební karty, sám ale zůstane na lince, ztlumí mikrofon a hovor „převezme“ jeho kolega, který se představí jako pracovník banky. Oběť je přesvědčená, že mluví s bankou, a přitom celou dobu mluví s toutéž skupinou.
Proti takzvanému podvodu na vnouče, kdy volající předstírá, že je vnuk v nesnázích, platí jednoduché pravidlo: zavěsit a zavolat dotyčnému zpátky na jeho známé číslo. Nejzranitelnější jsou starší lidé. Vyrostli v době, kdy se nezamykaly dveře, a snadno uvěří, že je na jejich účtu podezřelá platba a peníze musí okamžitě poslat do „virtuální peněženky“.
Od žertovných hovorů k vyšetřování
Začalo to v roce 2019. Pierogi tehdy pracoval v kybernetické bezpečnosti, švagr mu ukázal videa, v nichž kdosi volá podvodníkům a hádá se s nimi, a on u nich proseděl celou noc. Brzy začal sám vstávat ve čtyři ráno a hrát podvodníkům důvěřivou babičku. Naučil se i obrátit jejich trik: když se podvodník připojí k jeho počítači, pošle mu zpětnou žádost o připojení a přemluví ho, ať ji potvrdí – třeba výmluvou, že on sám na tlačítko kliknout nemůže. Pak vidí do počítače podvodníka a může v něm dělat cokoli.
Zpočátku šlo o legraci a o prostou úvahu: dokud podvodník mluví s ním, neokrádá nikoho jiného. Zlom přišel s první skutečnou obětí – ženou z Kalifornie, která přišla o 36 tisíc dolarů, tedy o všechno. Od té doby jde o vyšetřování, zastavené bankovní převody v řádu statisíců dolarů, razie v call centrech, zatýkání a obžaloby. Kanál mezitím vyrostl z 35 odběratelů na miliony a videa vysvětlující, jak podvody fungují, mají dohromady zhruba miliardu a půl zhlédnutí. Jednou ho oslovil bankéř, že díky videím včas poznali a zastavili probíhající podvod. Dvanáctiletý chlapec, který v obchodě zaslechl seniora kupovat dárkové karty podle pokynů z telefonu, ho včas zastavil. Pierogi všechny úspěchy připisuje Bohu a víru otevřeně označuje za hlavní motivaci své práce.
Hotovost v alobalu a zlaté cihly
Typický scénář začíná tím, že se podvodník vydává za Microsoft, Amazon, banku nebo úřad, klidně i za FBI, a tvrdí oběti, že má na účtu podvodnou platbu nebo že se jí někdo naboural do počítače. Po třech čtyřech hodinách telefonování přijde pokyn: vybrat hotovost a poslat ji. Bance má oběť říct, že peníze potřebuje na rekonstrukci domu. Podvodník přitom celou dobu poslouchá z telefonu v její kapse.
Bankovky se balí do obálky, obálka do alobalu, ta do krabice přelepené lepicí páskou a celé to do další krabice v dárkovém papíře. Zásilka putuje expresně na adresu prázdného domu na prodej nebo bytu z Airbnb, kde ji vyzvedne kurýr. Ten obsah natočí pro šéfy v zahraničí a peníze pak pokračují systémem hawala, tradiční neformální sítí převodů, nebo se mění na bitcoiny. Jindy musí oběť nakoupit zlato a kurýr si ho přijede vyzvednout přímo k ní domů – stalo se to i Pierogiho sousedovi.
Peníze perou zločinecké skupiny, které v USA působí z velké části přes cizince bez legálního pobytu. Pierogi předpokládá, že některé mohou mít vazby i na teroristické organizace. Jeho tým jednou dojel k bitcoinovému automatu za ženou, která týden předtím prodělala mrtvici a vezla tam v obálce 40 tisíc dolarů. Manželovi nic neřekla. Když pak Pierogi v bance vyčítal, proč jí tak velký výběr nikdo nezpochybnil, z pobočky ho vykázali.
Krabice s kamerou a síť za 65 milionů dolarů
Pierogi chtěl vědět, kdo si peníze vlastně vyzvedává. Na adresu od podvodníků poslal krabici s kamerou připojenou přes mobilní hotspot, tu ale zabavila policie dřív, než ji kdokoli otevřel. Pak začal na předávací místa posílat lidi, kteří kurýry konfrontovali. Pracovník jedné pobočky UPS mu dovolil posílat prázdné balíky pod falešnými jmény. Podvodníci v Indii sledovali číslo zásilky, předali ho svým lidem v USA a na místě místo krabice s penězi čekali Pierogiho spolupracovníci.
Kurýři jezdí napříč Spojenými státy, spí v Airbnb, používají půjčená auta a jednorázové telefony a komunikují přes WhatsApp. Pro Pierogiho je to znak organizovaného zločinu. Jednou ho kolega z Británie upozornil, že kurýr míří kousek od jeho domu. Na místě skutečně čekal muž s newyorskou poznávací značkou – u domu staršího souseda o dvě čísla dál. Zadržení kurýři jsou přitom jen najatí poslíčci za pár set dolarů. Jeden z nich vypověděl, že šéfové sedí v hotelu se zbraněmi a jemu jde o život. Osobně proto Pierogi na konfrontace nejezdí.
Získané údaje předával úřadům a z jednoho kurýra se postupně stali dva, pět, dvanáct, dvacet lidí. Vyšetřování trvalo pět až šest let a skončilo zatčením zhruba 24 až 25 lidí, kteří měli za několik let připravit asi dva tisíce obětí o 65 milionů dolarů. Hlavní zatčený bydlel v Los Angeles v domě za 10 až 15 milionů. Kurýři přitom dostávají jen podíl, takže skutečná škoda bude podle Pierogiho násobně vyšší – a to jde o jedinou skupinu. Většina zatčených nejsou američtí občané. Hrozí jim vysoké tresty, Pierogi odhaduje 20 až 40 let, a poté vyhoštění.
Kdo za podvody stojí
Podvody s předstíranou technickou podporou nebo bankou jedou převážně z call center v Indii a Pákistánu. Kryptoměnové podvody provozují spíš skupiny z východní Evropy, například z Gruzie, kde už proběhlo několik velkých zátahů. Romantické podvody ovládají skupiny z Afriky, které často působí z Británie nebo Turecka. Z Jamajky se zase volá seniorům, že vyhráli v soutěži, a za „výhru“ mají zaplatit. Čínské sítě se podle Pierogiho specializují hlavně na přesun peněz: zakládají firmy a využívají studenty, kteří v USA zůstali po vypršení víza.
Některá indická call centra vlastní místní podnikatelé, ba i politici. Přes den provozují legální firmu, v noci podvodnou směnu, a všichni o tom vědí. Výnosy pak perou přes legální podniky, třeba přes resorty v Goa.
Oběti od dvaceti po osmdesát let
Oběťmi nejsou jen senioři. Z Indie se dlouho volalo jménem americké správy sociálního zabezpečení: v Texasu prý stojí opuštěné půjčené auto plné drog s doklady oběti a na její jméno se perou peníze. Aby si úspory ochránila, musí je převést do „bezpečné schránky“, jinak k ní přijde federální agent. Takto přišli o peníze i vysokoškoláci, kteří vybrali celé úspory na studium. Průměrná oběť, se kterou se Pierogiho tým setkává, má ovšem 55 až 65 let.
O pár stovek dolarů už podvodníkům nejde. Kdo nemá peníze, tomu zavěsí. Kupují data o lidech z bohatých čtvrtí, znají jejich přibližné jmění a mají i spojky v bankách, které vynášejí čísla účtů, zůstatky, čísla sociálního pojištění a adresy. S takovými daty dokáže podvodník přesvědčit kohokoli, že volá z jeho banky.
Úřady jsou pomalé, veřejný tlak funguje
Konfrontace s kurýry Pierogi nenatáčí. Cílem je co nejvíc zatčení a zachráněných obětí, takže informace jdou rovnou úřadům. Na obžaloby zmíněné skupiny je hrdý, chybí mu ale systémová spolupráce bank, technologických firem a státu na všech úrovních. Podvodníci zneužívají systémy, které spolu nekomunikují: banky, přepravce, kryptoměny, obchodní řetězce i technologické giganty. Kdo vidí jen jeden článek řetězu, nemůže ochránit dům, když neví, kolik má dveří a oken.
Úřady podle něj chtějí pomáhat, ale nejsou dost rychlé. Tým předá informace a ty často zmizí bez odezvy. K obvinění podvodníka v Indii je navíc potřeba několik obětí, jejich výpovědi a hromada dalších dokladů. Pierogi proto sází na veřejný tlak. S dalšími youtubery, mezi nimi i s Markem Roberem, natáčel videa o podvodnících a jeho tým odhaloval call centra s tisícovkou zaměstnanců. Videa o nich měla stovky milionů zhlédnutí. Když se přesná poloha call centra, IP adresy a důkazy objeví na veřejnosti, místní úřady musí jednat, aby neztratily tvář. Rád by se dočkal toho, že Indie bude šéfy call center vydávat do USA.
Velkou překážkou je dělba práce. Call centrum v Indii své kurýry v USA osobně nezná – shání je přes Telegram nebo přes burzy, kde se dárkové karty mění na kryptoměny. Kdo chytí kurýra, ke šéfovi v Indii se nedostane, a šéfové se proto cítí nedotknutelní. Pierogiho tým jim aspoň ničí počítače a zveřejňuje jejich tváře.
Tisíce podvodníků pod dohledem
Za poslední rok a půl měl tým podle Pierogiho přístup k pěti až osmi tisícům podvodníků, denně jich „přivede“ sto až sto padesát. Přístup znamená vidět jejich obrazovku, psát na jejich klávesnici, poslouchat hovory, sbírat informace a určit polohu s přesností zhruba deseti metrů. Podvodníci nic netuší a tým jim zachraňuje oběti přímo pod nosem. Když zásilka nedorazí, svalují vinu na kurýra nebo na přepravce.
Před pár dny tak tým sledoval, jak podvodník převádí kryptoměny ukradené oběti z Austrálie. Spřátelený kanadský policista, který spolupracuje s americkými úřady, převod zastavil a peníze se podařilo zmrazit a vrátit. Přesné metody tým nezveřejňuje, protože podvodníci jeho práci studují. Obrací proti nim jejich vlastní zbraň, sociální inženýrství, a v jejich systémech se drží několika nezávislými cestami. Hlasitý je až na konci: do sluchátek pustí pronikavý tón nebo cvrkot cvrčka a pak počítač zničí. Podvodníci si pořizují nové počítače a tým se do nich dostává znovu. Je to nekonečná hra s čísly.
Call centra fungují jako mafie
Podvody s falešnou technickou podporou vznikly v Dillí, kde působí mnoho legitimních firem poskytujících podporu velkým společnostem. Někteří se odtrhli a začali nabízet levnější podporu na vlastní pěst. Pak si začali zákazníky „vyrábět“: platí reklamy, v nichž se vydávají za oficiální podporu, a vyskakovací okna, která uživateli hlásí virus a vyzývají ho, ať okamžitě zavolá na uvedené číslo. Oběť pak volá sama.
Na vrcholu měla největší call centra kolem tisíce lidí. Šéfové je řídí jako mafii: při příchodu zaměstnancům berou telefony a najímají mladé lidi z chudých oblastí pod záminkou práce v podpoře nebo prodeji. V jednom call centru na severu Indie pracovníci žili a spali po několikaměsíčních „sezonách“ na lehátkách mezi krysami. Tým to sledoval přes jejich vlastní bezpečnostní kamery. Placený informátor zevnitř popsal, jak jeden z pracovníků zemřel na předávkování a šéf jeho rodině nevyplatil ani to, co mu dlužil. Pracovníky bijí a vyhrožují jim. U lidí, kteří se z call center nedokážou dostat, jde o poměry blízké otroctví a obchodu s lidmi.
Kvůli časovému posunu připadá americká pracovní doba na indickou noc. Budovy, kde přes den sídlí běžné firmy, mají v noci ostrahu, brány a až tisíc lidí u telefonů. Podvodné směny se schovávaly i ve státních budovách, kde call centra platila nájem. Po zátazích, například v Hajdarábádu, kde tým našel call centrum v pátém patře a místní policie ho vyklidila, přešli podvodníci na práci z domova. Přihlásí se do cloudové telefonní ústředny a hovory obětí se jim přepojují domů. Velké razie tak vystřídalo pronásledování jednoho po druhém.
Data z úniků a e-mail, na který oběť odpoví sama
Všechno začíná daty. Úniky dat a datoví makléři, kteří obchodují s osobními údaji, zásobují podvodníky tabulkami se statisíci jmen. Podvodníci si pak pronajmou virtuální servery u velkých cloudových poskytovatelů a rozesílají hromadné e-maily: Amazon vám strhl 1 500 dolarů za iPhone, pokud jste ho nekupovali, zavolejte na toto číslo. Často tvrdí, že si oběť koupila zbraň, což vyvolá silnou reakci. Oběť pak volá sama a podvod začíná.
Spamové filtry velkých e-mailových služeb podle Pierogiho dlouhodobě selhávají. Podvodníci posílají phishingová PDF, která kontrolou příloh projdou, protože navenek nevypadají jako škodlivý soubor. Obsahem přitom napodobují Norton, Amazon nebo PayPal a uvádějí telefonní číslo, na které má oběť zavolat.
Na obranu Pierogi doporučuje dvoufázové ověřování přes autentizační aplikaci místo kódů v SMS. Útočníci totiž umějí provést výměnu SIM karty, často s pomocí uplacených zaměstnanců operátorů, a kódy z SMS zachytit.
Vzdálený přístup, který nezmizí
Když oběť zavolá, podvodník ji navede, aby mu povolila vzdálený přístup – buď bezplatným programem, nebo nástrojem Rychlá pomoc (Quick Assist), který je součástí Windows. Stačí nadiktovat kód a za půl minuty je podvodník v počítači. Pak doinstaluje další software, díky němuž se může kdykoli vrátit, i když samotný podvod skončí.
Tyto nástroje samy o sobě škodlivé nejsou, a proto je antivirus nezastaví. Bezpečnostní software posuzuje, zda je program dobrý, nebo špatný, ne to, k čemu se zrovna používá. Běžný uživatel takový program sám neodinstaluje.
S trvalým přístupem podvodníci zapínají webkamery, fotí obrazovky s bankovními účty, kradou hesla, nastavují přeposílání e-mailů na svou adresu a na jméno oběti zakládají kryptoměnové a bankovní účty i firmy. Nejde jim jen o peníze, ale o celou identitu. Ve tři ráno projdou seznam patnácti set obětí, připojí se k těm, kdo mají počítač zapnutý, a zatímco oběť spí, prohlížejí fotky, stahují daňová přiznání a na Amazonu nakupují elektronické dárkové karty, které během pár vteřin promění v kryptoměny. Pierogiho tým právě sleduje, jak podvodníci přiměli muže bez domova založit firmu a několik bankovních účtů, přes které chtějí prát peníze.
Klonované hlasy a vydírání dospívajících
Lidé dávají na sociální sítě všechno a mezi tisíci sledujících mohou být i podvodníci. Z jakéhokoli videa lze vytáhnout zvuk a nástroji jako ElevenLabs naklonovat hlas. Pierogiho samotného podvodníci napodobují běžně – vyrábějí videa, na nichž vypadá a zní jako on.
Princip je stejný jako u cíleného útoku na firmu. Útočník si na LinkedInu najde inženýra bezpečnostního dohledového centra, který vyjmenoval všechny nástroje, s nimiž pracuje, i své záliby, a útok mu ušije na míru. Žádná bezpečnostní technologie nevyváží lidský faktor. Babička, která sdílí fotky dvanácti vnoučat, prozrazuje jejich jména, podobu, bydliště i hlasy. Podvodník pak zavolá vyděšeným hlasem dcery, kterou prý někdo drží a bez peněz jí ublíží.
Pierogi čeká, že přibude i takzvané sextortion, tedy vydírání intimními snímky. Cílem jsou dospívající, které vyděrači tlačí k dalším a dalším platbám – 300, 500, 1 000 dolarů. Když dítě nemá z čeho platit a stydí se svěřit rodičům, vyděrači ho ženou až k sebevraždě. Taková call centra fungují i v Africe. Kvůli smrti dospívajícího z Michiganu bylo několik podezřelých vydáno do USA, kde čelí obžalobě.
Porážka prasete: zisky, které neexistují
Takzvaný pig butchering, doslova porážka prasete, má víc podob. Typicky začíná reklamou na Facebooku, která slibuje výdělek. Kdo klikne, dostane zprávu na WhatsApp od „úspěšného investora“, který ukazuje fotky, výpisy a výnosy z kryptoměn. Na začátek stačí 100 nebo 150 dolarů. Na podvodném webu pak oběť vidí, jak se vklad zázračně rozrostl o tisíc dolarů, a někdy si smí i malou částku vybrat. Následuje tlak na další a další vklady. Když chce oběť peníze vybrat, účet se „zmrazí“ a za uvolnění se platí daně či poplatky. Žádné peníze na účtu ale nikdy nebyly.
Podle Pierogiho nejde ani tak o chamtivost jako o snahu vyjít s penězi. Na skládce ho jednou poznal muž, který takto přišel o 550 tisíc dolarů, tedy o všechno. Na kryptoměnové podvody se zaměřují hlavně čínské a východoevropské skupiny, které se vydávají třeba i za podporu platforem Robinhood a Coinbase. S kryptoměnami peníze mizí okamžitě.
Falešný Brad Pitt a hvězda country
Romantické podvody vypadají na první pohled absurdně, a přesto fungují. Příbuzná majitele budovy, v níž sídlí Pierogiho kancelář, poslala 150 až 190 tisíc dolarů muži, kterého považovala za slavného zpěváka country. Kupovala mu telefony a „pomáhala“ s novým albem. Žena z Francie poslala téměř milion dolarů falešnému Bradu Pittovi, který jí posílal fotky z nemocnice vytvořené umělou inteligencí, a kvůli němu opustila manžela. Případ se rozšířil po internetu a žena za něj sklidila hodně posměchu.
Podvodníci si osamělé lidi vyhledávají na Facebooku a Instagramu. Ten, s kým si oběť píše, je někdo úplně jiný. Pierogi to přirovnává k teorii mrtvého internetu, podle níž za velkou částí účtů a komentářů nestojí skuteční lidé, ale boti a podvodníci.
Živě v počítači podvodníka v Dillí
Ve druhé polovině rozhovoru Pierogi ukazuje práci týmu naživo. Připojí se k počítači podvodníka v Dillí, kde je 1:41 v noci. V jeho souborech je vzor falešného potvrzení o obnovení předplatného za 488 dolarů – profesionálně vypadající dokument s logy, který vyzývá k zavolání na uvedené číslo. Podvodníci si při tvorbě podkladů pomáhají i nástroji umělé inteligence. Dále tam jsou šablony phishingových e-mailů, seznamy adres, ze kterých zprávy projdou spamovými filtry, fotky dokladů totožnosti obětí, sledovací číslo zásilky s hotovostí a snímek dárkové karty na 500 dolarů. Tu stačí vyfotit i s účtenkou a poslat na burzu, kde ji někdo během vteřin vybere a pošle za ni kryptoměny.
Tým podvodníkům rutinně fotí obličeje přes jejich webkamery a nashromáždil celou knihovnu snímků. Řada podvodníků proto kamery zakrývá. Po zavolání na číslo, které podvodník uvádí obětem, je vidět, jak v telefonním softwaru přímo před kamerou mění zobrazované číslo volajícího. Nakonec tým spustí program, který počítač přetíží a znehodnotí – a při každém restartu se spustí znovu. Jinému podvodníkovi, který je právě připojený k počítači oběti, Pierogi počítač oběti na dálku vypne, takže podvodník o přístup přijde.
Převod 25 tisíc dolarů v přímém přenosu
Nejsilnější chvíle přichází, když tým poslouchá podvodníka uprostřed hovoru se starší ženou. Navádí ji, ať jede na pobočku banky a pošle bankovní převod na „dočasný účet“ na cizí jméno, prý kvůli zachycení podvodné transakce. Bance má říct, že peníze půjčuje příteli nebo že vstupuje do partnerství s firmou. Podvodník jí k tomu slibuje i falešný dokument.
Ze jména, které podvodník v počítači zadal, dohledá Pierogi přes web datového makléře během pár minut věk a adresu oběti: je jí 78 let a žije v Texasu. Pak tým sleduje, jak podvodník bez jejího vědomí prochází její bankovní účet – hesla měla uložená v prohlížeči. Na účtu visí odeslaný převod na 25 tisíc dolarů, zbývá asi 11 tisíc a podvodník už chystá druhý převod. Pierogi předává údaje spřátelenému kanadskému policistovi, který přes další úřady posílá k ženě místní policii.
Bez zásahu by žena zřejmě přišla o všechno a nemohla by splácet hypotéku. Oběti, které nikdo nezachrání, končí na mizině, bez peněz na léčbu, přicházejí o domov a někteří to nepřežijí. Pierogi viděl, jak podvodníci z účtů vysávají i miliony. Systémové změny podle něj chybí: úřady sice reagují na jednotlivé případy, ale problém jako celek neřeší.
Jak se bránit
- Soukromé profily. Nastavte rodičům a prarodičům profily na sociálních sítích jako soukromé, aby je cizí lidé nemohli vyhledat a sledovat.
- Zavěsit a ověřit. Kdo volá, že máte napadený účet nebo že je příbuzný v nesnázích, tomu nevěřte na slovo: zavěste a zavolejte dotyčnému nebo jeho blízkým na známé číslo. Podvodníci chtějí, abyste zůstali na lince, a ověřování nesnášejí.
- Nikoho nepouštět do počítače. Nepovolujte cizím lidem vzdálený přístup k počítači ani telefonu. Když vás někdo připojený na dálku žádá, abyste se přihlásili k účtu, je to podvod.
- Pryč z databází makléřů. Specializované služby zařídí výmaz z databází datových makléřů, trvá to 30 až 45 dní. Pierogi to počítá k základní kybernetické hygieně.
- Bezpečný e-mail. Pierogi používá šifrovaný e-mail švýcarské společnosti Proton a zdůrazňuje, že nejde o placenou spolupráci.
- Správce hesel. Pro každou službu jiné, dlouhé a náhodné heslo ve správci hesel, ideálně chráněném biometrií nebo fyzickým klíčem. Hesla neukládat do prohlížeče a všude zapnout dvoufázové ověřování.
- Varovné signály u investic. Výnos 2 500 procent nedává smysl u žádné investice. Pokud vás „investor“ oslovil přes Facebook či Instagram nebo vám e-mail ve spamu hlásí výhru, za kterou máte zaplatit, zbystřete a poraďte se s někým dalším.
Proč na odlišných heslech záleží, ukazuje Pierogiho vlastní zkušenost. Po úniku dat z jiné aplikace kdosi zkusil heslo jeho manželky na webu obchodního řetězce Target, kde měla uloženou kartu, a nakupoval na ni televize k vyzvednutí v New Yorku.
Závěr
Podvody tvoří globální průmysl s dělbou práce: data z úniků a od makléřů, call centra v Indii a jinde, kurýři a pračky peněz v cílových zemích a kryptoměny jako rychlá cesta ven. Podvodníci přitom nepotřebují nic exotického – stačí jim telefonní sítě, bankovní převody, přepravci, dárkové karty a běžné nástroje pro vzdálenou správu počítače. Nejúčinnější obranou je proto osvěta: kdo ví, jak scénář vypadá, zavěsí včas. Pierogi na závěr vyzývá, aby lidé o těchto mechanismech mluvili se svými blízkými, hlavně s rodiči a prarodiči.
