Možnost zaplatit kávu, zubaře, kadeřníka nebo i automobil drobnými gramy zlata uloženými na účtu už není hudbou budoucnosti. Síť obchodních míst, která tuto platbu přijímají, se podle hosta rozhovoru rozrůstá napříč Českem, Slovenskem i dalšími evropskými zeměmi a postupně se z exotické novinky stává běžná platební metoda.
Síť obchodníků, kteří berou platbu ve zlatě, roste
Platební systém InGold PAY, jehož součástí jsou takzvané zlaté účty pro fyzické i právnické osoby, je podle slov hosta plně funkční a provozně připravený. V tuto chvíli zahrnuje stovky až tisíce obchodníků a obchodních míst v Česku, na Slovensku a nově i v Polsku, přičemž síť se šíří do dalších zemí Evropy.
Mezi provozovny, které platbu ve zlatě přijímají, patří kadeřnictví, zubaři, obchody, kavárny i hotely. Nově se k systému připojil i prodejce automobilů, takže přes zlatý účet lze pořídit i vůz. Platba probíhá přes mobilní aplikaci a systém pracuje s gramy a mikrogramy zlata na šest desetinných míst, takže umožňuje i drobné platby v řádu jednotek korun. Zákazník si tak může zlatem zaplatit kávu i celý nákup.
Aktuálně může systém využívat zhruba 120 tisíc zákazníků v Česku a na Slovensku. Host přirovnává současný stav k době, kdy se objevovaly úplně první platební karty: rozšířenou metodou se zatím stávají postupně, ale obchodních míst přibývá exponenciálně.
Bez bankovní licence, ale s plným krytím zlatem
Společnost, která služby provozuje, není banka a bankovní licenci nemá ani nepotřebuje, protože nejde o regulovanou bankovní činnost. Podléhá ale jiným pravidlům, zejména předpisům proti praní špinavých peněz a ochraně osobních údajů, takže musí ověřovat původ vkládaných prostředků. Vystupuje rovněž jako autorizovaný zástupce švýcarské rafinérie PAMP a britské královské mincovny.
Zásadní rozdíl oproti bankám má spočívat v krytí. Zatímco banky drží jen několik procent likvidity a při jejím nedostatku se mohou dostat do potíží, každá vložená koruna, euro, zlotý či forint se po připsání převádí na gramy a mikrogramy fyzického zlata, které leží v trezorech. Krytí má být stoprocentní, auditované třemi nezávislými auditory i příslušnou rafinérií a pojišťovnou a pojištěné na plnou hodnotu proti zpronevěře, krádeži, loupeži i živelní pohromě. Zákazník zlato nevidí přímo v trezoru, ale jednou ročně dostává výroční zprávu s potvrzením auditora, že objem uloženého kovu odpovídá vkladům klientů.
Aktuální korekce ceny: pokles jako příležitost
Cena zlata v posledních týdnech znatelně klesla, podle hosta po korekci, která začala zhruba v polovině minulého měsíce, o nějakých 13 až 14 procent. Pro někoho, kdo v kovu drží statisíce či miliony, to může působit jako špatná zpráva. Host ji ale čte opačně: jde o krátkodobý výkyv po dlouhodobém kontinuálním růstu.
V korunách zlato podle něj za posledních dvanáct měsíců přidalo kolem 30 procent, za dva roky zhruba 70 procent a za dvacet let zhruba 900 procent. Současný pokles vysvětluje souběhem několika faktorů: po dlouhém růstu velcí hráči realizovali zisky, k tomu se přidal konflikt v Hormuzském průlivu, kvůli němuž prudce rostla ropa. Spekulativní kapitál se přesouval z papírového zlata do ropy a stahoval s sebou i cenu fyzického kovu. Třetím faktorem byla potřeba likvidity v zemích Perského zálivu, jejichž monarchie a firmy tradičně drží velké objemy zlata a část ho prodávaly.
Host odmítá popisovat pokles jako slevu v pravém slova smyslu, jde o pokles hodnoty, korekci, nikoli o expiraci jako u zboží v obchodě. Slovo sleva podle něj použil záměrně, aby naznačil, že nižší cena neodráží reálnou hodnotu kovu, ale proběhlou spekulaci, a že velcí hráči toho využívají k masivním fyzickým nákupům.
Spor o reálnou hodnotu zlata a zlatý standard
Část rozhovoru se stočila k otázce, jakou hodnotu zlato vlastně má. Námitka zazněla zřetelně: skutečnou reálnou hodnotu zlata nikdo nezná. Host souhlasí, že hodnotu kovu lze vyjádřit jen ve vztahu k jiné veličině, tradičně k Fiat penězům, tedy ke klasickým měnám bez krytí, obvykle vyjádřeno v amerických dolarech.
Jako jedno z měřítek nabízí srovnání se zlatým standardem. Vychází z roku 1971, kdy podle něj fungovaly ještě plnohodnotné peníze, a poměřuje tehdejší objem dolarů v oběhu, americký dluh vůči HDP a zlaté rezervy s dnešními hodnotami. Při takovém přepočtu by unce zlata měla podle některých odhadů stát kolem 26 až 30 tisíc dolarů. Z tohoto pohledu je zlato i po exponenciálním růstu, daném znehodnocováním peněz a rostoucím zadlužením světa, stále podhodnocené. Host zdůrazňuje, že jde o jedno z možných měřítek, nikoli o jediné správné.
Centrální banky a sázka na další růst
Důležitým spolutvůrcem ceny zlata jsou podle hosta centrální banky. Od roku 2008 nakupují kov masivně, řádově kolem 1100 tun ročně, čímž tlačí cenu nahoru. Tržní data potvrzují, že centrální banky drží tempo nákupů na úrovni přes tisíc tun ročně i v posledních letech.
Prognózu dalšího růstu host opírá o znehodnocování měn skrze kvantitativní uvolňování, tedy tisk peněz, a o růst inflace. Tu spojuje se současným napětím mezi USA a Íránem: dovezenou inflaci podle něj reálně pocítíme až s odstupem pěti až šesti měsíců. K tomu přidává rostoucí celosvětové zadlužení. Zlato popisuje jako zrcadlo světa a bezpečný přístav, který přečkal šest tisíc let krizí, válek i měnových reforem.
Konkrétní cíl zní na dvanáct měsíců dopředu: cena by se podle hosta měla pohybovat v pásmu zhruba 5500 až 6500 dolarů za unci z dnešních přibližně 4600 dolarů. Sám připouští, že přesný termín nelze určit. Argumentuje ale tím, že už jen návrat ceny ropy na původní úroveň po deeskalaci konfliktu by mohl zlato posunout o pětinu výše.
Závěr
Z rozhovoru vystupuje dvojí poselství. Z provozního hlediska se platba ve zlatě skrze síť zapojených obchodníků mění z kuriozity v dostupnou metodu krytou fyzickým kovem v trezorech. Z investičního hlediska je aktuální propad ceny prezentován jako příležitost k nákupu, opřená o nákupy centrálních bank, očekávanou inflaci a dlouhodobý trend. Jde ovšem o pohled spojený s firmou, která zlato i zlaté účty prodává, takže prognózy budoucího vývoje ceny je namístě brát s rezervou.
