Trh se zlatem prošel v posledních měsících nezvyklou situací: po dvou letech rekordních růstů přišla prudká korekce. Cena spadla o více než čtvrtinu, a přesto zůstává roční bilance výrazně kladná. Následující přehled shrnuje, co propad způsobilo, jak na něj reagovaly velké banky a proč většina prognóz i nadále počítá s dlouhodobým růstem.
Propad ceny zlata po rekordních růstech
Za dva roky do letošního vrcholu vyrostla cena zlata v korunách zhruba o 80 %, v dolarech ještě o něco více, až na hodnotu kolem 5 600 dolarů za trojskou unci. Poté přišla korekce o 27 % — podle části analytiků největší jednorázový pokles od osmdesátých let minulého století. I s touto ztrátou je ovšem výnos za posledních dvanáct měsíců stále kolem 55 %.
Velké investiční banky zároveň zmírnily své odhady do konce roku: JPMorgan počítal na začátku roku se 6 000 dolary za unci, nyní pracuje s pásmem 5 300 až 6 000, Goldman Sachs snížil výhled z 5 400 na 4 900 dolarů, Citigroup z 5 000 na 4 500 a Deutsche Bank z 6 000 na 4 800. Všechny přitom nadále počítají s dlouhodobým růstem — z aktuální ceny kolem 4 080 dolarů za unci.
Proč zlato kleslo: paralela s ropným šokem sedmdesátých let
Mechanismus propadu připomíná ropný šok sedmdesátých let. Tehdy OPEC přiškrtil těžbu, cena ropy prudce rostla a spekulativní kapitál se přesouval z takzvaného papírového zlata — z ETF a různých certifikátů — do ropy; prodejem těchto papírů srážel cenu fyzického kovu.
Dnešní situace je obdobná. Napětí kolem Hormuzského průlivu a kroky Donalda Trumpa vyhnaly cenu ropy nahoru a spekulativní kapitál zopakoval stejný manévr: začal prodávat papírové kontrakty na zlato, tím srazil i cenu fyzického kovu — obě nádoby jsou propojené — a přelil se do ropy. Vydělal přitom hned dvakrát, na růstu ropy i na sázce na pokles zlata, a současně začal levnější fyzické zlato skupovat do rezerv, protože dlouhodobý trend považuje za růstový a propad za krátkodobou anomálii.
Manipulace trhu a pravidlo „nakupuj v trendu"
Spekulace na pokles je na trhu se zlatem obvyklá. Některé velké banky — mimo jiné JPMorgan — už opakovaně dostaly pokuty za manipulaci trhu, jenže tyto pokuty jsou ve srovnání se zisky ze sázek na pokles a následný růst zanedbatelné. Z toho plyne i základní strategie: nakupovat v trendu a nenechat se vyvést z míry krátkodobou volatilitou.
Banky sice u výhledu do konce roku přiznávají větší opatrnost kvůli atypickému chování spekulativního kapitálu, ve střednědobém horizontu ale shodně očekávají růst.
Časové horizonty a výhled do roku 2030
Při posuzování zlata se pracuje s různými časovými okny. Stoletý pohled slouží hlavně k odhadu dlouhodobých trendů a chování kovu v konkrétních situacích; standardní prognózy bank se dělají v ročním a pětiletém horizontu. Goldman Sachs to shrnul slovy, že dlouhodobý výhled na cenu zlata zůstává pozitivní, krátkodobě je ale namístě opatrnost — v nejbližším období hrozí pokles, ve střednědobém horizontu se čeká spíše růst.
Za střednědobý se přitom považuje horizont dvanácti a více měsíců, za dlouhodobý zhruba deset let. Odhady vývoje ceny do roku 2030 se stále pohybují kolem 10 000 dolarů za unci. Krátkodobý pokles tak z tohoto pohledu představuje spíše příležitost k nákupu se slevou vůči očekávané budoucí ceně.
Čtyři argumenty proti ceně zlata a proč neobstojí
Názor, že cena zlata byla přehnaná, stál na čtyřech pilířích: očekávání vysokých úrokových sazeb Fedu a silného dolaru, kolísání poptávky, výběr zisků a zklidnění geopolitické situace v Íránu. Ani jeden z nich ovšem podle dostupných dat neobstojí.
Geopolitické napětí se neuklidňuje — revoluční gardy i Spojené státy porušují dohodnuté memorandum a v Iráku, který je předpolím Íránu, probíhají eliminace tamních politiků, takže spíše hrozí eskalace. Poptávka neklesá: v prvním čtvrtletí se nakoupilo kolem 1 283 tun zlata, o 3 % více než loni, centrální banky přidaly zhruba 280 tun a asijský retail 316 tun, což je trojnásobek dřívějška. Dolar posílil jen krátkodobě — brzy čeká Spojené státy splatnost dluhopisů za 8,2 bilionu dolarů z doby covidu a vysoké sazby Fedu (3,5 až 3,75 %) tento dluh zdražují, což spolu s Trumpovým tlakem na oslabení dolaru a snížení sazeb hraje ve prospěch zlata.
Co dělají centrální banky: průzkum World Gold Council
Zatímco americké ETF papírové zlato prodávaly, evropské se držely a centrální banky nakupovaly. Průzkum World Gold Council, sdružení největších autorit v oboru, ukázal jasný směr: na otázku, zda plánují v horizontu dvanácti měsíců své zlaté rezervy zvyšovat, nebo snižovat, odpovědělo 45 % centrálních bank, že budou navyšovat, a 54 %, že je ponechají beze změny — snižovat nechtěl nikdo. V pětiletém horizontu pak 78 % bank počítá s navýšením podílu zlata ve svém portfoliu.
Zlaté spoření pro dítě: modelový výpočet
Oblíbeným příkladem je dlouhodobé spoření ve zlatě pro dítě. Při vkladu 500 korun měsíčně jde o 6 000 korun ročně, tedy 120 000 korun za dvacet let. Historický vývoj — který ovšem není zárukou budoucnosti — ukazuje, že za posledních dvacet let zlato v korunách vzrostlo i po současné korekci zhruba o 850 %; v konzervativnějším pohledu roste v průměru o 10 až 12 % ročně.
Při zachování dosavadního trendu by vložená částka mohla několikanásobně narůst; zlato navíc dlouhodobě překonává inflaci. Oproti klasickému stavebnímu spoření uzavřenému na dítě má zlatý účet výhodu ve volném nakládání — není potřeba souhlas opatrovnického soudu, aby s prostředky mohl dospělý disponovat. Jde ovšem o odhad na základě historických dat, ne o garanci.
Závěr
Aktuální propad ceny zlata je po sérii rekordních růstů spíše korekcí než zvratem trendu. Krátkodobě panuje opatrnost, střednědobý i dlouhodobý výhled bank, chování centrálních bank i vývoj poptávky ale nadále ukazují stejným směrem — vzhůru.
