Zlato korigovalo o jedenáct procent — jenže experti na trhu drahých kovů v tom vidí nikoli signál krize, nýbrž nákupní okno. Jednatel FireGold Robert Vlášek vysvětluje, proč byl propad přirozený, co ho způsobilo a s jakou cenovou hladinou analytici pracují do roku 2030.
Korekce o 11 %: největší za dva roky, ale přirozená
Pokles ceny zlata o jedenáct procent byl podle Vláška sice největší za posledních přibližně dva roky, ale z pohledu trhu nikterak překvapivý. Zlato předtím za dva roky zdražilo o více než sto procent, takže korekce přišla v logickém momentu: velcí hráči realizují zisky, stahují likviditu z trhu a čekají na příznivější vstup.
K tomuto mechanismu se přidaly dva vnější faktory. Zaprvé šlo o poptávku po hotovosti v zemích Perského zálivu — tamní státy tradičně drží velké objemy zlata, a v kontextu konfliktu u Hormuzského průlivu potřebovaly likviditu na obranná opatření. Vyprodávaly tedy zlato relativně ve velkém. Zadruhé se část spekulativního kapitálu přesouvala ze zlata do ropy a pohonných hmot v očekávání cenového skoku, který se záhy potvrdil.
Výsledný propad tak byl podle Vláška spíše výprodejem než krizí. A právě proto jej označuje jako „nákupní okno" — krátkodobou příležitost koupit zlato za nižší ceny, než jaké analytici předpokládají pro nadcházející měsíce. Na to okno se podle něj v daný moment vrhali velcí institucionální investoři, centrální banky i movité rodiny, kteří rozumí fundamentům a neřídí se krátkodobými výkyvy.
Historické paralely: ropný šok 1973 a krize 2008
Vlášek přirovnává současnou situaci ke dvěma historickým epizodám, které ukázaly, jak dodavatelské šoky spolehlivě táhnou zlato nahoru.
Prvním příkladem je ropný šok z let 1973–1974. Embargo zemí OPEC a uzavření kohoutkových ventilů tehdy vyhnalo ropu na přibližně 143 dolarů za barel (v tehdy platných cenách). Ropa sice posléze mírně korigovala, ale nastartovala inflaci, která se prolnula se zpomalující ekonomikou — vznikla stagflace. V letech 1973–1975 zlato na tento vývoj reagovalo výrazným růstem.
Druhý historický vzor pochází z období 2005–2010: ropa tehdy vystoupila na 147 dolarů za barel, praskal dluhový balón, přišla krize z roku 2008. Zlato krátkodobě odepsalo z tehdejší úrovně okolo 700 dolarů, aby posléze vyrostlo na 1 980 dolarů za unci. Jde o více než dvousetprocentní nárůst z propadu na nové maximum.
Paralela se současností je podle Vláška nápadná: Hormuzský průliv, jímž podle jeho odhadu prochází přibližně 20 až 25 procent světové ropy a kolem padesáti procent zemního plynu, zůstává od začátku konfliktu ve stavu výrazně omezené průchodnosti. Část tankerů přepravujících ropu i plyn průlivem nestála nebo v jeho okolí čekala na průjezd — dopad na energetické dodávky a ceny byl tedy reálný, i když se intenzita situace v čase měnila.
Konflikt v oblasti se přitom v době natáčení (6. dubna 2026) neblížil závěru navzdory opakovaným prohlášením americké strany o dosažených výsledcích. Z hlediska cen energií a navazující inflace to pro trh se zlatem znamená přetrvávající poptávkový impuls.
Ropa a zlato: nepřímá úměra spekulativního kapitálu
Vztah mezi cenou ropy a cenou zlata není přímočarý — spekulativní kapitál se ale chová předvídatelně. Pokud se dá s přiměřenou jistotou očekávat rychlý cenový skok u pohonných hmot, přesouvá se část fondů z dluhodobých aktiv, jako je zlato, do krátkodobě výnosnějšího obchodu s ropou. Přesně to se stalo v okamžiku, kdy napětí u Hormuzského průlivu nabralo na intenzitě. Zlato proto korigovalo i v době, kdy geopolitické riziko jako celek nebylo nižší.
Opak platí, jakmile tento krátkodobý obchod s ropou opadne nebo se uzavře. Kapitál se vrací a poptávka po zlatě opět roste. Vlášek v době natáčení zmiňoval, že cena zlata za předchozích pět dnů vzrostla přibližně o čtyři procenta v dolarech a o tři procenta v českých korunách a eurech — okno se začínalo znovu zavírat.
Ceny pohonných hmot u čerpacích stanic přitom tehdy ještě plně neodrážely skutečné pořizovací náklady ropy — tankery nakupovaly za starší, levnější ceny, a zdražení na pumpách působilo spíše spekulativně, jako předstih budoucího zdražení. Inflační projevení do spotřebitelských cen energií, potravin a elektřiny se mělo teprve dostavit, s typickým zpožděním dvou až tří měsíců.
Nákup zlata v době korekce a výhled do roku 2030
Prognózy pro zlato, na které Vlášek odkazuje, dávají v horizontu dvanácti měsíců od dubna 2026 růst ze zhruba 4 600 dolarů za unci na 6 500 dolarů. Do roku 2030 pak řada analytiků počítá s tím, že zlato atakuje hranici 10 000 dolarů za unci — a to při zachování stávající trajektorie globálního zadlužení, geopolitického napětí a oslabování kupní síly hlavních měn. Vlášek tato čísla nepodává jako vlastní prognózu, ale jako souhrn toho, s čím pracuje více analytiků z oboru.
Jedním z argumentů pro dlouhodobý růst je srovnání amerických zlatých rezerv s výší federálního dluhu. V roce 1980 činily americké zlaté rezervy přibližně 8 133 tun a kryly zhruba 18 procent federálního dluhu USA. Dnes — přestože fyzická výše rezerv se nezměnila — jejich krytí dluhu kleslo na pouhá tři procenta. Dluh USA vůči HDP přitom vzrostl z tehdejších 35 procent na dnešních přibližně 125 procent. Matematicky by při zachování původního krycího poměru unce zlata musela stát kolem 26 000 dolarů. Ani předpokládaných 10 000 dolarů tedy podle Vláška z pohledu řady ekonomů nepředstavuje konečný strop.
Proč zlato jako ochrana před inflací
Konkrétním dokladem toho, jak zlato chrání před inflací, jsou čísla z nedávné minulosti. Kumulovaná inflace v Česku za uplynulá léta smazala podle Vláška přibližně 40 až 45 procent reálné hodnoty úspor uložených v penězích — záleží na individuálním nákupním koši. Za stejné období zlato v českých korunách zdražilo o přibližně 100 až 105 procent. Kdo měl úspory ve zlatě, nejenže nepřišel o hodnotu, ale reálně zbohatl.
Pohled přes nedávnou korekci je podobně výmluvný: zlato za posledních dvanáct měsíců (počítáno k dubnu 2026) vzrostlo v českých korunách o 44 procent, a to i s oněmi jedenácti procenty korekce v ceně. Při tehdy odhadované oficiální inflaci kolem čtyř procent to znamená sedmatřicetibodový reálný výnos. Přicházející inflace díky zdražování pohonných hmot a jejich propsání do cen potravin, elektřiny a plynu se přitom podle Vláška teprve začínala projevovat — a to podle jeho odhadu s typickým dvou- až tříměsíčním zpožděním.
Centrální banky tuto realitu dobře znají a masivně nakupují fyzické zlato. To přidává k tržní ceně strukturální poptávkový tlak, který je obtížně odstranitelný bez zásadního obratu v globální dluhové dynamice.
Česká ekonomika: malý hráč bez energetické páky
Česko je exportně orientovaná otevřená ekonomika bez reálné páky na světové ceny energií. Moravské naftové doly pokrývají přibližně tři procenta domácí spotřeby ropy, zásoby plynu jsou rovněž omezené. Z hlediska trhu se zlatem to Česko staví do pozice, která může pouze reagovat — a globální fundamenty v době natáčení hovořily jasně: inflace přichází, zadlužení roste, spekulativní kapitál se po korekci vrací do zlata.
Shrnutí
Jedenáctiprocetní pokles na přelomu března a dubna 2026 byl podle Vláška výsledkem souhry tří faktorů: realizace zisků po dvouletém rally, prodejů zlata ze zemí Perského zálivu a přesunu spekulativního kapitálu do ropy. Fundamenty — globální zadlužení, inflace tažená energiemi, nákupy centrálních bank — se přitom nezměnily. Prognózy, na které Vlášek odkazuje, počítají v horizontu dvanácti měsíců s cenou 6 500 dolarů za unci a do roku 2030 s atakováním hranice 10 000 dolarů. Korekce tyto vstupní ceny jen dočasně přiblížila.
