Image prezidenta Petra Pavla coby moderního Masaryka je jen otázka vzhledu, nikoli státotvornosti. Tak zní teze z rozhovoru natočeného v kanceláři vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal Filipa Turka. Reprezentativní obraz hlavy státu podle něj vznikl z drahé a sofistikované kampaně placené sponzory a zadavateli, kteří dnes prezidentovi určují agendu: euro, dekarbonizaci a podřízení Prahy Bruselu. Řeč přišla i na odstřihávání neziskovek od peněz, kauzu „parazitů a deratizace" a roli mainstreamových médií.
Zelená agenda a odstřihávání neziskovek od peněz
Cílem práce vládního zmocněnce je přenastavit zelenou agendu tak, aby nelikvidovala konkurenceschopnost Evropy a aby nepřerozdělovala peníze daňových poplatníků tam, kam patřit nemají. Příkladem je situace, kdy se z veřejných peněz financují protesty proti stavbě přehrady — a pak při povodních zaplatí lidé životy. Mezi prioritní oblasti patří akcelerační zóny pro větrné elektrárny, nový stavební zákon a zejména odstřihávání neziskovek od veřejných peněz.
Pod ministerstvem životního prostředí funguje třináct podřízených organizací se stovkami smluv. Část z nich vykonávají lidé, kteří pracují proti zájmům resortu, státu i daňových poplatníků — na prošetřování těchto vazeb jsou nasazeni i detektivové. V rámci systemizace bylo z budovy se zhruba 720 zaměstnanci propuštěno 39 lidí, další odchody se týkají právě pofidérních fakturací a smluv s těmi, kdo dělají aktivistickou práci v rozporu se zadáním ministerstva.
Kauza „parazitů" a dezinterpretace v médiích
Slova o „parazitech" a „deratizaci" zazněla na uzavřené akci bez kamer, kde lze mluvit volně. Mířila na konkrétní typ lidí: úředníky, kteří berou plat nebo mnohem vyšší částky za to, že systematicky škodí konkurenceschopnosti průmyslu a pracují proti politickému zadání resortu — tedy na ty, kdo jsou formálně zaměstnáni jako úředníci, ale dělají aktivistickou práci. V žádném případě nešlo o všechny zaměstnance státu; ostatně i sám vládní zmocněnec vykonává funkci zadarmo, a je tedy také zaměstnancem státu.
Server Novinky.cz prostřednictvím Karoliny Brodníčkové výrok podle Turka dezinterpretoval tak, že vyzněl jako útok na všechny úředníky a zaměstnance státu — což pravda není. Kritika přišla i zevnitř vlády, od koaličních partnerů i některých stranických kolegů. Důvodem je podle Turka obava z mediálního linče. Přitom z opačné strany zaznívaly v uplynulých čtyřech letech mnohem tvrdší výrazy: o „smetení z povrchu zemského" od Miloše Vystrčila, označení „svoloč" od Evy Decroix, nálepky „proruský dezolát" a „nácek". Pokud takto někdo označuje polovinu země, není podle Turka důvod nereagovat obdobně.
Mediální dosah a „vděčný terč"
Celá kauza vznikla i proto, aby překryla jiný výrok — viz následující sekce. Vládní zmocněnec se stal vděčným terčem protivládních médií; podle monitoringu, který zveřejnila kolegyně Gabriela Sedláčková, o jeho osobě vyšlo zhruba 29 tisíc článků, zatímco o takzvané kauze dozimetru jen okolo 15 tisíc. Loni byl prý nejgooglovanější osobností v České republice — ne pouze mezi politiky, ale vůbec ze všech lidí, což je mediální dosah, jaký nemá nikdo jiný.
Mainstreamová média je podle něj třeba brát s rezervou. Naštěstí dnes existují sociální sítě, které umožňují vytvořit mediální kanál mnohem levněji než kdykoli v minulosti. Právě díky nim se ve Spojených státech stal prezidentem Donald Trump a uspěl i politický subjekt, který Turek částečně reprezentuje — bez sociálních sítí by se podle svých slov do veřejného prostoru nikdy neprobojoval.
Pavel a „Spojené státy evropské"
Mediální kauza kolem „parazitů" podle Turka vznikla hlavně proto, aby zakryla hloupost prezidenta Petra Pavla. Ten v Pardubickém kraji prohlásil, že Spojené státy evropské jsou nevyhnutelnou a jedinou možností, jak si Evropa zachová vážnost před jinými velmocemi. Tento výrok přitom nebyl v médiích jako Seznam Zprávy příliš citován — pozoruhodný nepoměr, když prezident republiky takto zpochybní svrchovanost zakotvenou v článku 1 Ústavy.
Jde podle Turka o pokračování téhož směru, kvůli kterému ho prezident odmítl jmenovat ministrem: snahu zadupat silný kritický hlas vůči Bruselu. Sám Pavel přitom jako neekonom při novoročním projevu doporučil přijetí eura a jindy zvednutí daně z nemovitosti — témata, která podle Turka nepocházejí z jeho hlavy.
Masarykovský design a sponzoři kampaně
Témata jako euro nebo daň z nemovitosti podle Turka nepocházejí z prezidentovy hlavy, ale z hlav sponzorů a zadavatelů — těch, kdo zaplatili jeho velmi drahou a sofistikovanou kampaň běžící dlouhé roky. Právě tehdy se tvořil obraz hlavy státu, který díky takzvanému masarykovskému designu působí reprezentativně a má velký vliv na společnost. Úkol prezidenta je podle této teze jednoduchý: prosadit Green Deal, dekarbonizaci, euro, nadřazenost Bruselu nad Prahou a masivní zbrojení.
Pojem „masarykovský design" je tu míněn doslova — týká se jen vzhledu, šedivých vlasů a brýlí, jimiž si veřejnost prezidenta stylizuje do role moderního Tomáše Garrigua Masaryka. Zatímco Masaryk republiku vybudoval a vyvázal ji z podřízenosti Vídni, dnešní pojetí podle Turka směřuje k tomu, aby Praha byla podřízena někomu jinému. S českou státotvorností a uznáním svrchovanosti má tato podoba pramálo společného.
Ústavní právo a inspirace Klausem
Projev o Spojených státech evropských označuje Turek za dadaistický výklad práva ze strany prezidenta a jeho poradců — působí jako by hlavě státu chyběli v týmu ústavní právníci. Profesor Jan Kysela, který se podle Turka spíše vydává za ústavního právníka, ač je politolog, navíc už Hrad opustil. Sám Turek nepoužívá tvrdá slova o velezradě, mluví pouze o urážce české státnosti a neuznání svrchovanosti.
V kanceláři vládního zmocněnce na ministerstvu životního prostředí dnes visí u pracovního stolu portrét Václava Klause — místo, kde dříve patrně nevisel nikdy. Setkání s ním probíhají každý týden a Klaus je pro Turka velkou inspirací. Zatímco jeho nepopulární ekonomické názory zůstávají pro většinovou společnost těžko stravitelné, v postojích k zelené politice a eurofederalismu by se s ním podle Turka mohla shodnout i většina veřejnosti.
Závěr
Rozhovor staví do centra tezi, že reprezentativní obraz prezidenta Petra Pavla je produktem nákladné kampaně placené sponzory, kteří mu zadávají proevropskou a zelenou agendu. Vedle toho zaznívá obhajoba kroků vládního zmocněnce proti aktivistům v úřednických pozicích a kritika mainstreamových médií. Spojujícím motivem je obrana české svrchovanosti proti tendencím podřídit Prahu Bruselu.
