Za účetní program se platí předplatné, za skladové hospodářství taky, stejně jako za střih videa nebo firemní správce úkolů. Podle tohoto komentáře se ale blíží konec. Stačí mít placenou verzi programu na jediný den a umělá inteligence z ní vyrobí funkční kopii – i pro člověka, který neumí programovat vůbec nic. Řeč je o nástroji Reverse Engineer Anything, o kterém se teď baví půlka internetu, a o otázce, co vlastně placeným programům zbývá, když jejich kopie vznikne téměř okamžitě.
Rozebrat hodinky do posledního šroubku
Kdo si stáhne aplikaci, nedostane kód, který napsali její vývojáři, ale hotový program, který počítač umí spustit. Lze v něm mačkat tlačítka a sledovat, co se děje, jak je napsaný, ale zůstává skryté. Kdo chce postavit něco, co funguje a vypadá stejně, musí sáhnout po reverzním inženýrství: místo stavby podle návodu vezme hotovou věc a rozebere ji.
Názorným příkladem jsou hodinky bez plánku. Sundáte víčko, zkoumáte kolečka a z jejich pohybu postupně skládáte představu o tom, co se děje uvnitř. Buď se to povede a můžete stavět vlastní, nebo jste přišli o hodinky. U softwaru o nic nepřijdete – místo ozubených koleček se zkoumají soubory, instrukce, funkce jednotlivých tlačítek a komunikace mezi částmi programu. Jenže člověk musí vědět, na co se dívá a jaké nástroje použít. Právě tuto práci má na sebe převzít umělá inteligence a program pak postavit znovu, tentokrát bez předplatného.
MCP server s dvěma sty nástroji
Technicky je Reverse Engineer Anything poměrně jednoduchý MCP server, tedy nástroj, který propojí jazykový model, například Clauda, s dalšími programy v počítači. Umělá inteligence díky tomu dostane přístup k různým funkcím a sama si podle zadaného úkolu vybírá, který nástroj použije. Uživatel ji nemusí učit ovládat jednotlivé aplikace, protože to za něj udělal autor serveru.
Nástrojů je k dispozici zhruba dvě stě a jejich výběr závisí na tom, jaký program se zrovna zkoumá. U aplikace postavené na JavaScriptu stačí procházet moduly, závislosti a komunikaci mezi částmi. U zkompilovaných programů je to složitější: na obrazovce se objeví instrukce procesoru a adresy v paměti, které původní kód vůbec nepřipomínají a laikovi neřeknou zhola nic. Nástroj tato data připraví pro model, ten v nich hledá souvislosti a logiku a přepíše je do srozumitelné podoby, případně je rovnou zkopíruje. Podobně umí zkoumat webové stránky, skripty běžící na pozadí i síťové požadavky – tedy s čím stránka během používání komunikuje.
Pojistka proti halucinacím
Klíčové je, aby si umělá inteligence nevymyslela funkci nebo způsob fungování, který v programu není. Taková situace nastane snadno: model velmi přesvědčivě tvrdí, že ví, jak něco funguje, a člověk, který o věci nemá ponětí, mu prostě uvěří.
Nástroj proto model vede k tomu, aby své závěry opíral o konkrétní důkazy – cestu ke konkrétnímu souboru, část kódu nebo adresu v paměti – a aby přiznal, když si není jistý nebo když se dostal do slepé uličky. Neznamená to, že se model nemůže splést; plete se dost často. Pojistné mechanismy jsou ale relativně stabilní a uživatel vidí, o co se model při svých závěrech opírá.
Je to krádež?
Nabízí se otázka, jestli se tím autorům softwaru něco nekrade. Kopie nevzniká z původního zdrojového kódu – získává se jen informace o tom, jak aplikace funguje a jak její chování zrekonstruovat. Zase jako u hodinek: víte, jak do sebe kolečka zapadají, můžete postavit vlastní, ale ty původní v ruce nemáte. Funguje to podobně, a přesto je to něco jiného.
Ne všechno, co jde udělat technicky, je ovšem v pořádku i právně. Záleží na tom, co se zkoumá, jestli to není patentované a jak se s výsledkem dál nakládá – hlavně jestli ho chce někdo prodávat. Kdo se chystá duplikovat aplikace a dokonce je prodávat, měl by se podle komentáře pořádně zamyslet, jestli ho za to někdo nemůže zažalovat. Autor sám se rozhodl dvě aplikace zkopírovat a riskovat to.
Škola programování i kontrola vlastního kódu
Nástroj ale neslouží jen ke kopírování. Pro toho, kdo se učí programovat nebo chce pochopit cizí programy, je to geniální pomůcka: dokáže rozebrat třeba e-mailového klienta a vysvětlit, jak funguje. Autor měl s e-mailovými klienty dlouho potíže – žádný mu nevyhovoval funkcemi, ovládáním ani tím, jak s ním mohla pracovat umělá inteligence. Po letech vzteku si nakonec postavil vlastního, kterého teď plně ovládá on i jeho AI agent. S tímto nástrojem by prý stačilo nechat popsat dvě oblíbené aplikace, vybrat z nich to nejlepší a spojit je – a navíc by se dozvěděl, jaká úskalí stavba e-mailového klienta skrývá.
Stejně dobře jde prozkoumat i vlastní software. Kdo dělá takzvaný vibe coding a nechává si od umělé inteligence stavět skripty a menší aplikace, často neví, jak fungují. Zpětný popis od modelu může odhalit, že mu agent celou dobu o fungování programu lhal. Pro důvěru ve vlastní programy a hledání chyb je to podle komentáře mimořádně užitečné.
Fakturační program za sedm minut
Nejvíc ale láká představa, že stačí přijít k aplikaci, která má padesát tisíc funkcí, a říct si: zajímají mě čtyři, platit za to nechci, udělám si vlastní. Autor to vyzkoušel na fakturační aplikaci, kterou léta používá a je s ní spokojený; spolupráci s ní nemá. Založil si tam bezplatný účet a dal Claudovi dva velmi jednoduché prompty. První zněl, ať si aplikaci otevře ve svém prohlížeči. Druhý byl doslova: pomocí REA analyzuj, jak tento program funguje, a připrav jeho kopii.
Počítal s tím, že to nějakou dobu poběží, ale kopie byla hotová zhruba za sedm minut. Funguje práce s fakturami, výpočty DPH, číselné řady, bankovní účty i produkty, správně se generují QR kódy a eviduje se splatnost. Při testování nenašel jedinou nefunkční věc. Sám přitom upozorňuje, že kopírovat právě tuto aplikaci nedává smysl, protože základní verze je zdarma – šlo jen o nenáročný test. Šokovala ho kvalita, ale hlavně rychlost. Použil model Sonnet 5.5 na střední úroveň uvažování, což rychlosti pomáhá.
Když aplikace nemá API
Dalším pokusem bylo Trello, a tady už kopie dává smysl i z jiného důvodu. Většina internetových aplikací má API – jednoduchý způsob, jak aplikaci ovládat přes internet programem místo klikání. Když v e-shopu odešlete objednávku, tlačítko obvykle přes API pošle údaje do účetního, skladového nebo jiného systému. Ne každý program ale API má, některé ho za rozumné peníze nenabízejí a jiné jsou úplně zavřené. Někdy je API tak drahé, že se pro agenty nevyplatí.
Agenta lze sice pustit, aby v aplikaci klikal sám, jenže tomu se nedá věřit. Kdo staví agentické workflow, nedá agentovi volnou ruku s pokynem „snaž se to nepokazit“, ale přidělí mu jediný konkrétní příkaz API – třeba zaplatit. Agent pak umí platbu provést, ale nezjistí zůstatek na účtu ani nepošle peníze někomu jinému. Přesně tak má autor napojeného vlastního agenta na banku. Takové workflow je složitější na nastavení, ale spolehlivější, levnější a dlouhodobě udržitelnější: většinu práce dělá klasický program, umělá inteligence řeší jen nejnutnější drobná rozhodnutí, a proto stačí i hloupější a levnější model.
Dva prompty a hodina práce
Firma, která léta používá vlastní správce úkolů a je na něj zvyklá, do něj často nemůže pustit svého agenta. Právě tady se kopie hodí, protože do ní lze přidat jakékoli funkce. Postup je jednoduchý: v Claudovi, Codexu nebo Gemini („pokud máte rádi sebetrýznění“) stačí vložit odkaz na repozitář a nechat ho načíst a nainstalovat. Stačí k tomu zadání o pár slovech. Instalace trvá asi deset minut.
Pro Trello pak padlo zadání, ať model ověří dostupnost nástrojů, provede kompletní analýzu programu, prozkoumá návod a všechny funkce, zmapuje jejich návaznosti a vytvoří úplnou kopii včetně upozornění. Zadání bylo diktované hlasem, nepromyšlené a s chybami. Claude pracoval necelou hodinu a výsledkem byla neuvěřitelně věrohodná a funkční kopie. Dokonalá nebyla: chyběla podpora více uživatelů, takže úkoly lze sice přidělovat lidem, ale přihlásit se může jen jeden účet. To je podle komentáře maličkost – stačí si o ni říct modelu Opus 5.5, který si na GitHubu najde, jak se to dělá, a doplní to. Během dvou tří promptů tak vznikne plnohodnotná aplikace s historií, pamětí i úlohami na pozadí, a to s nulovou znalostí programování.
Z localhostu na vlastní server
Takto vytvořená aplikace běží na adrese localhost, tedy jen na vlastním počítači. Pro plnohodnotné používání je potřeba server a doména – Claude aplikaci na server sám nasadí, stačí ho požádat. Dohromady to vychází na pět šest promptů. Neplatí tedy, že po dvou promptech je všechno hotové se vším všudy, ale po dvou je hotových asi 80 procent práce a po dalších třech je hotovo.
Velký potenciál vidí autor i v tom, že kdo se trápí s aplikací, ve které mu něco chybí, si může vytvořit její věrnou kopii, ponechat jen funkce, které ho zajímají, a doplnit ty, které tam nikdy nebyly. Stejně dobře poslouží k pochopení vlastních aplikací, k ověření funkcí nebo ke zpřístupnění funkcí, které výrobce nenabízí.
Kde to drhne a kam to míří
Pro firemní aplikace typu Trello, fakturační systémy, ERP nebo skladové systémy, které nepotřebují bleskové reakce, je nástroj výborný. U náročnějšího softwaru je to horší. Paradoxně právě u Adobe: projekt proslavil jeho autor, kterého štvaly predátorské praktiky Adobe s předplatným, a tak si kopie jejich programů vytvořil sám. Při střihu videa se ale taková aplikace seká a některé funkce vůbec nefungují – což se u aplikace naprogramované několika prompty dá čekat.
Podstatné je podle komentáře uvědomit si, kde jsme. Ještě před rokem by kopie Photoshopu znamenala obrovské úsilí: popisování funkcí, promýšlení zadání a nakonec ladění. Dnes je vývoj ve finální fázi, která vede k tomu, že veškerý software bude v podstatě otevřený, protože si ho každý bude moct zduplikovat. Dnešní verze nástroje to ještě nezvládne, ale za pár měsíců ano. Autor sám plánuje projít nástrojem zdrojový kód svého agenta, nechat si k němu udělat lepší dokumentaci a zjistit, jestli se v něm neschovává něco, co tam nečekal.
Závěr
Reverzní inženýrství s pomocí umělé inteligence přestává být doménou specialistů. Dva jednoduché prompty stačily na funkční kopii fakturačního programu za sedm minut a na věrohodnou kopii Trella za necelou hodinu. Nástroj má limity – u náročného softwaru drhne a právní stránka kopírování zůstává na zodpovědnosti uživatele. Model předplatného za funkce, které si lze vyrobit doma, ale podle tohoto komentáře čeká tvrdá zkouška.
