Válka v Íránu přináší dvojí šok: ekonomický a historický. Na jedné straně ceny benzínu v USA překročily čtyři dolary za galon a odborníci z Harvardu odhadují, že celkové náklady konfliktu by mohly přesáhnout bilion dolarů za příštích deset let. Na druhé straně Redacted vrací pozornost k jednomu z nejzávažnějších a nejméně probíraných skandálů studené války — záhadnému zmizení přes 178 kilogramů vysoce obohaceného uranu z malého pensylvánského města Apollo, který CIA již v 70. letech přičítala Izraeli. Obě linie se v kontextu aktuálního konfliktu propojují: Izrael disponuje nukleárním potenciálem, jehož skutečný původ zůstává státním tajemstvím.
Ceny benzínu míří k osmi dolarům — a válka za to může
Před eskalací konfliktu s Íránem se cena benzínu v USA pohybovala okolo 2,90 dolaru za galon. Po prvních úderech poskočila na 3,25 dolaru, další týden na 3,75 dolaru a v průběhu dubna přesáhla čtyři dolary. V době vysílání, na americký daňový den 15. dubna, stála okolo 4,10 dolaru. Motoristé v Coloradu a částech Kalifornie platili ještě více. Bílý dům a ministerstvo financí ujišťovaly veřejnost, že zásoby jsou dostatečné a ceny po odeznění volatility klesnou.
Jenže v Austrálii téhož dne vypukl požár velké rafinérie — jedné ze dvou provozuschopných v zemi — která zpracovávala přibližně 120 000 barelů ropy denně. Hormuzský průliv, jímž prochází zhruba třetina světového exportu ropy a LNG, zůstává pod tlakem. Evropské státy reagovaly na hrozbu uzavření průlivu vlastními kroky. Harvard odhaduje, že pokud bude válka pokračovat a přeroste do širšího konfliktu, mohla by USA přijít přibližně na bilion dolarů v průběhu příštího desetiletí — a to při zohlednění pouze přímých vojenských nákladů, nikoli ekonomických ztrát způsobených zdražením energií.
Trumpova administrativa v reakci na zdražování zdůrazňuje vlastní těžební potenciál USA. Část amerických ropných rezerv je však uzamčena legislativními omezeními — v Aljašce ekologičtí aktivisté prosadili zastavení vrtání. Trhy tento optimismus sdílejí jen do určité míry — volatilita pokračuje a geopolitická rizika zůstávají vysoká.
Apollo, Pensylvánie: záhadné zmizení 178 kilogramů uranu
Ve městě Apollo v západní Pensylvánii stál v 50. a 60. letech výrobní závod zpracovávající vysoce obohacený uran pro americké atomové bomby a jaderný program. Závod, provozovaný pod zkratkou NUMEC, navenek nevypadal nijak výjimečně — šlo o průmyslovou budovu na břehu pensylvánské řeky. Místní o jeho skutečném účelu věděli.
V roce 1965 přijela do NUMEC kontrolní komise Agentury pro atomovou energii (AEC). Při inventuře se ukázalo, že více než 178 kilogramů — přibližně 400 liber — vysoce obohaceného uranu jednoduše chybí. Zpráva AEC z roku 1966 tento deficit potvrdila. Inventury v předcházejícím období, mezi lety 1957 a 1965, byly vedeny nedůsledně, takže přesný okamžik zmizení nebylo možné určit. Zbývala otázka: kam ten uran šel?
CIA si byla jistá: uran skončil v Izraeli
Centrální zpravodajská agentura zahájila vlastní šetření a zaměřila se na zakladatele a prezidenta NUMEC — Zelmana Shapira. Podle dokumentů FBI byl Shapiro v pravidelném kontaktu s izraelskými zpravodajskými důstojníky; FBI dokumenty popisují přátelské telefonáty a blízký vztah s izraelským zpravodajcem. Shapiro byl vědec s hlubokými jadernými znalostmi, podílel se na vývoji reaktorového paliva pro americké ponorky a měl přístup k vrcholně utajovaným materiálům.
V roce 1968 přijal Shapiro v závodu NUMEC čtyři izraelské zpravodajské důstojníky. Jedním z nich byl agent MOSSAD Raphael, jehož jméno se objevuje v odtajněných dokumentech FBI. Tento agent poté řídil zpravodajské operace pro Izrael ve Spojených státech; FBI ho evidovala jako zpravodajského důstojníka napojeného na izraelskou ambasádu. Shapiro sám byl v tu dobu již pod vyšetřováním.
CIA provedla šetření, jehož závěr byl jednoznačný: vysoce obohacený uran z Apolla pravděpodobně skončil v izraelském jaderném programu. Na tajné poradě v březnu 1976, svolané za vlády Geralda Forda, sdělil tehdejší zástupce ředitele CIA Carl Duckett zástupcům Komise pro jadernou regulaci (NRC): CIA věří, že materiál je v Izraeli a případ považuje za uzavřený ve smyslu dostatečně prokázaného.
Hoover odmítl. Ford a Carter to pohřbili.
Ředitel FBI J. Edgar Hoover byl požádán, aby Shapira dal pod dohled. Odmítl. Dokumenty z Kongresu zaznamenávají, že jak Fordova, tak Carterova administrativa se rozhodly případ veřejně neotevřít — z obavy, aby nepoškodily vztahy s Izraelem a aby neublížily „pocitům Izraelců". Kontrolní úřad vlády (GAO) se pokusil dokumenty dohledat — byl odmítnut. Část klíčových materiálů zůstala začerněna i po formálním odtajnění.
CIA, FBI, GAO a kongresové výbory se shodovaly, že obohacený uran nemohl zmizet pouhou účetní chybou v takovém množství. A přesto nikdo nenese odpovědnost. Redacted to komentuje takto: „Pokud by něco takového provedl Sovětský svaz, Čína nebo Írán, bylo by to téma ke studiu ve školních učebnicích jako příběh studené války. Protože šlo o Izrael, byl případ ukryt."
Pozemky v Parks Township u Apolla jsou dodnes označeny jako kontaminovaná oblast — NRC potvrdila, že lokalita sloužila k ukládání materiálů z provozu NUMEC od roku 1961 a radioaktivní zbytky jsou v zemi stále. Jeden z místních citovaných v pořadu řekl: „Všichni jsme věděli. Všichni jsme to ukradli." Tón byl hořký.
Paralela s dneškem: kdo lže o jaderném programu?
Redacted přidává k historické investigaci aktuální rozměr. Politici v USA opakovaně tvrdí, že s Íránem nelze jednat, protože jde o režim, který lže o svém jaderném programu a nemůže být důvěryhodným partnerem. Pokud by teze o zmizení obohaceného uranu z Apolla byla pravdivá, pak je tato rétorika přinejmenším pozoruhodně selektivní: Izrael nikdy nepřipustil mezinárodní jaderné inspekce, přestože je všeobecně považován za jadernou mocnost. CIA případ ohledně izraelského jaderného materiálu označila za uzavřený — ale uzavřela ho tím, že ho pohřbila, nikoli tím, že ho vyšetřila.
Příměří jako klid před bouří
Ve chvíli vysílání platilo dvoutýdenní příměří v Íránu. Izrael v přímém přenosu prohlásil: „Toto není konec války. Jsme připraveni kdykoli obnovit boj. Náš prst je na spoušti." Zdroje, na které se Redacted odvolává, tvrdí, že USA v průběhu příměří přeskupují síly a chystají soustředěnou bombardovací kampaň. Příměří je tak spíše taktickou pauzou než cestou k míru. Pořad označuje aktuální situaci jako klid před bouří.
Izrael svůj cíl definoval jako likvidaci íránského jaderného programu a změnu íránského režimu — dokud k tomu nedojde, válka podle izraelských představitelů neskončí. Americká vojenská přítomnost v Hormuzském průlivu narůstá. Pokud průliv zůstane nestabilní, globální dopady pocítí všechny ekonomiky závislé na blízkovýchodní ropě, a to včetně Evropy.
Závěr
Redacted v tomto vydání propojuje dvě dějové linie: aktuální ekonomickou bolest způsobenou válkou v Íránu — ceny benzínu za čtyři dolary, možná za osm — a polozapomenutý skandál z 60. let, který vrhá nové světlo na dnešní debatu o jaderném nešíření. Případ NUMEC Apollo CIA sama hodnotila jako prokázaný, přesto ho politické vedení USA pohřbilo. Klid před bouří v Íránu a bilionové náklady konfliktu dávají oběma příběhům znepokojující naléhavost.
