Na internetu se v neděli objevil snímek izraelského vojáka, který kladivem rozbíjí sochu Ježíše v Libanonu. Záběr se záhy ukázal jako autentický — nikoli jako produkt umělé inteligence ani propagandy. Reakce izraelských médií se soustředila téměř výhradně na možný PR dopad: snímek se šíří na účtech IRGC a Hizballáhu a může poškodit obraz IDF. Co záběr říká o vztahu izraelské armády ke křesťanským symbolům, zůstalo nezodpovězeno.
Voják byl potrestán — a potrestán byl i ten, kdo záběr natočil. Zveřejnění záznamu bylo tedy vyhodnoceno jako závažnější prohřešek než samotný čin. Vybavení vojáka, jeho výcvik i plat hradí američtí daňoví poplatníci. Přesto americká veřejnost o incidentu téměř neslyšela — a pokud ano, bylo jí sděleno, aby ze závěrů neukvapovala.
Křesťanský televizní kanál CBN přišel s výslovným varováním: jeden záběr neznamená systémový problém. Kdo usuzuje jinak, dopouští se prý totéž co ti, kdo útočí na celou policii kvůli jednomu excesivnímu zásahu. Kritická otázka — proč k podobným incidentům vůbec dochází a jak je izraelská armáda systémově řeší — padnout nesměla.
Vzorec útoků na křesťanské symboly a instituce
Incident s lebanonskými záběry není ojedinělý. Po 7. říjnu 2023, kdy Izrael zahájil vojenské operace v Gaze, byly opakovaně zasaženy tamní křesťanské kostely. Matka s dcerou byly zastřeleny izraelským odstřelovačem na dvorku katolického kostela. Izraelský tank vystřelil dělostřelecký granát do kříže na vrcholu křesťanského chrámu. V žádném z případů nebyl nikdo potrestán; izraelská strana nejprve popírala, co se stalo, a po předložení důkazů incident označila za nehodu.
V roce 2024 v jižním Libanonu zachycují záběry izraelský tank, který objíždí svůj hlavní úkol a místo toho buldozerem strhává křesťanskou sochu sv. Jiří zabíjejícího draka. Libanon je historicky křesťanskou zemí s křesťanským prezidentem a zbývající větší křesťanskou populací na Blízkém východě.
V části izraelských náboženských škol se neznaménko plus nepoužívá v matematice — vypadá příliš podobně jako kříž a je považováno za urážlivé. Namísto toho se používá obrácené T. Křesťanská ikonografie tak v části izraelského náboženského prostředí požívá srovnatelné nevole jako v prostředí radikálního islamismu.
Z Jeruzaléma přicházejí konkrétní čísla: v roce 2025 evidovala izraelská židovská organizace sledující útoky na křesťany v Jeruzalémě 61 fyzických napadení, většinou namířených na křesťanské duchovní. Kněží jsou běžně plivnuti na ulici, kostely jsou pomazány obscénními nápisy. Někteří klerici se bojí vycházet ven.
Záběry z jiholibanonského kostela z roku 2024 ukazují izraelské vojáky, jak uvnitř chrámu parodují křesťanské obřady a záměrně celou scénu nahrávají. Nikdo z nich nebyl potrestán. Jména vojáků zůstala neznámá.
Rozhovor s Alice Casio: křesťanka z Betléma o 15 letech boje s osadníky
Alice Casio je celoživotní obyvatelka Západního břehu z oblasti u Betléma. Přes patnáct let se soudí s izraelskými osadníky o rodinné pozemky ve čtvrti al-Makhrur (oblast C, Betlémský gouvernorát). Dům rodiny byl čtyřikrát zbourán a pokaždé znovu postaven; restaurace, kterou rodina provozovala, byla uzavřena. Po 7. říjnu 2023 izraelské bezpečnostní složky oblast vyhlásily uzavřenou vojenskou zónou — na pozemku rodiny Casio pak zakotvili osadničtí aktivisté, mj. napojení na organizaci Himanuta, dceřinou společnost Židovského národního fondu. Po čtyřiceti dnech solidarity a nenásilného odporu s mezinárodními aktivisty se rodině podařilo osadníky vytlačit soudní cestou — bez advokáta, protože i právní zástupci byli podle jejich slov vydíráni.
Casio popisuje, jak osadníci po vstupu na pozemek rozbili sochu Panny Marie, zničili obraz Panny Marie a znesvětili kříž. Sochu Ježíše nestihla rodina včas zachránit. „Nenávidí křesťany více než cokoli jiného na světě," říká. Osadníkům se snaží vyhýbat i v obchodech — pravidelně jsou plivnuta na duchovní, kostely jsou pošpiněny obscénními nápisy.
Casio popisuje strukturovaný mechanismus vytlačování křesťanů ze Západního břehu: fyzické útoky, demolice, blokování zdrojů příjmů (jejímu otci po incidentech odebrali povolení pracovat v Jeruzalémě), soudní manipulace prostřednictvím podplacených advokátů a falšování pozemkových archivů. Jako konkrétní osoby zodpovědné za řízení osadnické expanze v oblasti jmenuje Bezalela Smotriče a Yona Rosenthala. Organizaci Himanuta označuje za nástroj ilegálního převodu palestinských pozemků — firma není ani řádně registrována u příslušných institucí.
Casio uvádí, že od 7. října emigrovalo z betlémské oblasti přibližně 200 křesťanských rodin — jde o výraznou ztrátu vzhledem k tomu, že místní křesťané tvoří méně než jedno procento populace. Křesťanské sionistické organizace z USA přitom místním věřícím nenabízejí ochranu, ale víza a pracovní příležitosti v zahraničí — tedy faktickou pomoc při etnickém vysídlování.
Na otázku, zda americký velvyslanec Mike Huckabee — baptistický kazatel — podnikl něco k ochraně místních křesťanů, odpovídá Casio záporně: při jeho vánoční návštěvě v kostele Narození Páně zřetelně nesl, jak betlémský patriarcha mluví o míru a válce v Gaze. „Nevidím, že by mu záleželo na křesťanech," říká.
Pořad uzavírá výzvou, aby americké evangelikální sbory — které jsou klíčovým zdrojem politické a finanční podpory Izraele v USA — přestaly přijímat filtrované informace z vládou organizovaných prohlídek a přímo oslovily křesťany žijící pod izraelskou správou. Přehodnocení podpory by mohlo mít přímý politický dopad: zavolat předsedovi Sněmovny reprezentantů, křesťanovi Mikeu Johnsonovi, a vyžadovat odpovědi.
