Profesor Robert Pape, zakladatel a ředitel Chicago Project on Security and Threats (CPOST) na Chicagské univerzitě a autor odborného Substacku Escalation Trap, vydal 12. dubna varování, které si rychle získalo pozornost: do deseti dnů začnou části světové ekonomiky pociťovat akutní nedostatek zásadního zboží. Třicet let studia ekonomických sankcí a blokád ho vedly k závěru, že uzavření Hormuzského průlivu spouští trojfázový řetězec globální kontrakce, jehož vrchol nastane nejpozději do konce května.
Tři fáze kontrakce: ceny, nedostatek, kolaps dodávek
Blokáda Hormuzského průlivu — skrze niž protéká přibližně dvacet procent světové ropy — nastartovala podle Papeho model, který se v minulosti osvědčil při analýze desítek sankcí a embarg. První fáze, trvající přibližně 45 dní, se projevuje prudkým růstem cen. Ve druhé fázi, v rozmezí 45 až 60 dnů od uzavření průlivu, přestávají být sklady schopny pokrýt poptávku a vznikají fyzické nedostatky — právě do této fáze svět vstupoval v době vydání varování. Třetí fáze, nastupující od 60. do 90. dne, přináší plnou kontrakci: výrobci omezují produkci, zmenšuje se objem letecké dopravy, zpomalují logistické řetězce. Ke generalizované kontrakci dojde nejpozději do 31. května.
Letecké palivo je přitom první domino. V Evropě bude jeho zásoba vyčerpána přibližně za měsíc od okamžiku, kdy bylo varování vydáno. Letecké společnosti již reagují: Air Canada omezila lety do newyorského LaGuardia. Pape zdůrazňuje, že Evropa není výjimkou — souběžně s ní zásoby dochází v Austrálii, která dováží osmdesát procent své ropy přes tuto námořní tepnu, a výrazně pociťuje nedostatek i Indie.
Hormuzský průliv: tentokrát je třeba přesvědčit dvě strany
Situace je komplikovanější než při předchozích ropných krizích: průliv je dnes fakticky blokován jak Íránem, tak Spojenými státy. Otevřít ho nestačí přesvědčit jednu zemi — vyžaduje to dohodu obou stran. Vyjednávání v Islámábádu, kam míří americká delegace, bylo v momentě nahrávání nejisté — íránská strana podle dostupných informací k jednáním vůbec nepřistoupila. Pape opakovaně zdůrazňuje, že jádro konfliktu je symetricky nulové: Írán nemůže přistoupit na podmínky, které by ho zbavily kontroly nad průlivem i jaderného materiálu, protože by tím ztratil veškerou páku vůči dalším státům regionu.
Čína z celé situace profituje jako nezúčastněný přihlížeč. Pape strávil dva týdny na návštěvě čínských průmyslových gigantů — Xiaomi, BYD, Alibaba — a slyšel od jejich vedení shodnou zprávu: pro Čínu to znamená maximálně jednoprocentní ztrátu HDP, zatímco americké zapletení na Blízkém východě urychlí čínský vzestup na pozici první světové ekonomiky. Čína přitom roky budovala ropné zásoby a přešla na energetický mix, kde ropa tvoří menší část — zálohu tvoří jaderná energie, uhlí a masivní kapacity solárních elektráren.
Brusel zavádí práci z domova jako úsporné opatření
Souběžně s ropnou krizí Evropská komise připravila balík úsporných opatření. Podle zpráv Financial Times a dalších médií Brusel navrhuje zavedení jednoho povinného dne práce z domova týdně — primárně jako energetické, nikoli pracovněprávní opatření. Šéfka Komise Ursula von der Leyenová krátce před natočením videa veřejně vyzvala k úspoře energie s tím, že nejlevnější energie je ta, která se nespotřebuje. Návrh, který v době nahrávání ještě nebyl závaznou legislativou, počítá také se zlevněním hromadné dopravy a dočasným uzavřením části veřejných budov.
Británie a Austrálie: zásoby nafty na jeden den
Britský analytik Jim Ferguson, zakladatel organizace Freedom Train International, potvrzuje, že situace se zhoršuje i mimo kontinent. Australský premiér sice oznámil, že zajistil sto milionů litrů nafty — jenže Austrálie spotřebovává přibližně devadesát milionů litrů denně. Jednalo se tedy o zásobu na jediný den. Výpadky se projevují v zemědělství: farmáři potřebují naftu k sklizni a dopravě plodin na trh, čímž se krize přenáší do potravinových řetězců. Ve Spojeném království se na regálech obchodů začíná projevovat vyprázdnění, i když konzervy a konzervované potraviny pocházejí z loňské sklizně, takže zpoždění bude zřetelné až za několik měsíců.
Ferguson i Pape se shodují v jednom: průběh krize se nápadně podobá covidovým lockdownům, jen s jiným mechanismem spouštění. Tehdy šlo o administrativní rozhodnutí; nyní jde o fyzický nedostatek energie. Opatření jako povinná práce z domova nebo omezení provozu automobilů mohou být nejprve dobrovolná a pobídková — ale infrastruktura pro vynucení je v Evropě z pandemického období stále funkční.
Papeho výzva: pětiletý plán místo válečné rétoriky
Centrální tezí Papeho analýzy není jen popis krize, ale výzva k systémovému řešení. Amerika je v zásadě energeticky soběstačná — Pape sám byl jedním z prvních, kdo tuto strategii prosazoval od roku 2005. Problém tkví v tom, že krátkodobá válečná strategie na Blízkém východě torpéduje střednědobé národohospodářské zájmy. Bez konkrétního pětiletého plánu přechodu — nikoli pouze deklarací cílů — hrozí, že se Amerika sama urychlí za čínskou linii. Čína se na tento scénář připravuje deset let; zásoby ropy, rozvinutá solární kapacita a moderní průmysl tuto výhodu ještě prohlubují. Výsledkem je, čínské vedení u večeří s Papem doslova přiznalo, že situaci považuje za bezrizikovou a čeká, až se Amerika sama oslabí.
