Satirický pohled na pražský hrad, vládní spoty veřejnoprávních médií, výstup Petra Fialy na akci Forum 24 i na sebevědomé příspěvky bývalého ministra zahraničí Jana Lipavského. Spojnicí všech těchto výjevů je podle autorského čtení jediná teze: vytváření kultu osobnosti kolem prezidenta Petra Pavla a obrana institucí, do kterých se nyní pustila nová vláda.
Štít demokracie a průzkum, ve kterém vyhrává jediný kandidát
Iniciativa Štít demokracie zveřejnila průzkum, ze kterého vychází, že přes padesát procent hlasů v prezidentské volbě může získat jedině Petr Pavel. Satirické čtení tohoto sdělení je jednoznačné — vzkaz veřejnosti zní „volit smíte jen Petra Pavla, protože jedině on může vyhrát“. Jméno organizace samotné přitom svým vyzněním evokuje spíš autoritářské poměry než svobodnou soutěž.
Kolem prezidenta se podle této perspektivy systematicky buduje kult osobnosti — všechno musí být uměle vystylizované, nic se nesmí nechat byť na chvíli běžet přirozeně. Pasáž graduje vtipem, že vyhlídka „jediného možného vítěze“ směřuje k bodu, kdy bude smět kandidovat opravdu už jen on sám. Kontrast s politiky, kteří „to měli od Pánaboha“, slouží jako šťouchnutí do toho, že charisma se přes mediální stylizaci nedá donekonečna nahradit.
Hokejisté vypadli — a může za to kdo jiný než Andrej Babiš
Vyřazení české reprezentace z mistrovství světa v hokeji se v satirickém čtení dostává do absurdní polohy. Vinu, samozřejmě, nese bývalý premiér a současný předseda vlády Andrej Babiš — kdyby se prý tolik nevnucoval na summit do Ankary, na který stejně nepojede, měl by čas vyhodit trenéra Radima Rulíka, postavit se k mužstvu sám a Češi by brali zlato. Stejnou logikou by mohl nastoupit i Petr Fiala, „špílmachr“, který umí sázet góly na obě strany.
Pointou tu je dlouhodobá automatika, v níž je každý problém země paradoxně připisován opozici. Satirický komentář zároveň naráží na to, že hokejisté by se za neúspěch měli prý veřejně omluvit na Pražském hradě — jako se to v poslední době stalo u jiných hostů u stolku prezidenta.
Prezident, „stínový premiér“ Kubka a foto, na němž se nic nestalo
Foto Petra Pavla s předsedou ODS Martinem Kupkou, vydávané jako schůzka o rozpočtu a osudu veřejnoprávních médií, dostává jednoduchou interpretaci — jde o sezení, na kterém pravděpodobně nepadlo jediné slovo, udělala se fotka a oba pánové odešli. Prezident do jiných komnat, předseda ODS zpátky do podhradí, tedy do opozice.
Vrcholem je drobný detail, na který sám Kupka upozornil na sociálních sítích — že na schůzku přišel včas. Příspěvek vzápětí přesdílel i bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský. Když se zrovna nevyhlašuje válka Rusku, hodí se prý vyplnit prostor zprávou, že předseda ODS dorazil na hrad na čas. Výraz Martina Kupky na fotografii je v této optice nezvykle rozhodný — což u něj prý dosud nebyl běžný obraz.
Matěj Ondřej Havel u varhan a karavana Rakušan–Bartoš
Záběr poslance Matěje Ondřeje Havla u varhan — komentovaný jako „sudetoněmecké preludium“ — slouží jako odrazový můstek k poznámkám o jeho ochotném sezení na klíně u Marka Bendy. Satirické přirovnání jde k inspektoru Clouseauovi a komisaři Dreyfusovi z Růžového pantera, který se z žaláře pomátne a uchýlí se k varhanám na bavorský hrad.
Na to navazuje vize muzikantského tělesa — Havel na varhany, jeden ze spolustraníků na bubínek, místopředseda vlády Vít Rakušan na valchu. „My jsme muzikanti, přicházíme z české země“ jako pokračování dřívější kampaňové cesty Víta Rakušana s Ivanem Bartošem, který tehdy hrál na harmoniku. Rakušanovo nedávné prohlášení, že lidi budou doslova „přepadávat na náměstích“ kvůli jejich politickému názoru, dostává od satiry vlastní obraz — strašidelnější než představa přepadení podle autorského čtení člověka jen tak něco nenapadne.
Hodnotově ukotvená dvě procenta a 53 expertů z Rady vlády
Lídr TOP 09 popsal typického voliče své strany jako „hodnotově ukotveného člověka“. Po dosazení do dvouprocentních preferencí strany z toho satirik vyvozuje, že 98 procent Čechů je tedy hodnotově neukotvených. Téma se v dalším bloku přelévá k informacím České televize o tom, že kvůli plánovanému přesunu Rady vlády pro rovnost žen a mužů a jejích týmů podalo rezignaci 53 expertů, jak uvedla místopředsedkyně Ženské lobby.
Komentář v této pasáži drsně zlehčuje obavy z toho, co bude s rezignujícími experty dál — uplatnění prý najdou v halach Amazonu nebo ve výdejnách e-shopů, kam se hodí lidé schopní rychle balit. Pointa míří jinam: bujení podobných struktur na úřadu vlády a ministerstvech za uplynulá léta je nyní obtížné osekat, protože „systém“ se brání stejně jako veřejnoprávní média, neziskovky a další organizace napojené na rozpočet.
Petr Fiala jako „Velký pumpař“ od Forum 24
Křest knihy nebo speciálu s názvem „Velký pumpař“ od redaktorů týdeníku Forum 24, který se konal 27. května, dostává v satirickém čtení očekávanou pointu — kým jiným by Velký pumpař měl být než bývalý premiér Petr Fiala. Ten je proslulý opakovanými výjezdy na čerpací stanici v Průhonicích. Pointa pokračuje úvahou, že Fiala by si v ideálním případě přál vlastní pumpu — naštve člověka platit cizímu člověku za naftu a stát u cizího kávovaru.
Satira odsud rozjíždí starší motiv — kdyby tenkrát nepraskly bitcoiny v kampeličce, dalo by se za to pořídit „nějaká čerpačka navíc“. Mezi účastníky akce se na fotografii objevuje i jeden ze známých „skřítků“ od Forum 24, který se dříve vůči XTV vymezoval mimo jiné kvůli údajné vazbě stanice na Andreje Babiše. Připomínka funguje jako další položka v inventáři pravidelně se vracejících figur kolem Štítu demokracie a Forum 24.
„Naše politika budila respekt“ a kampaň proti Babišovi
Sociální sítě iniciativy Štít demokracie obsahují příspěvky, podle kterých Andrej Babiš v zahraniční politice nikdy nerozuměl ničemu a měl by se poučit od svých předchůdců, jejichž politika prý budila respekt. Satirické čtení této teze je krátké — jediný moment, kdy mohla česká zahraniční politika v minulém volebním období budit jakýkoli respekt, byl dle této optiky ten, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dostával bez velkého odporu české peníze. Ani tam ale o úctu ze strany Kyjeva pravděpodobně nešlo.
Pasáž končí pointou o tom, že právě kvůli takové bilanci se vyplatí mít v zádech Štít demokracie — i když je člověk za troubu, vždycky se najde někdo, kdo to napíše tak, aby se mohl dál tvářit jako státník. Bývalý premiér by podle satirického čtení neměl politiku opouštět, protože se v roli influencera reálně našel.
Macháček a Petr Pavel ve spotu pro Českou televizi
Spot na podporu veřejnoprávních médií s hercem Jiřím Macháčkem a Petrem Pavlem se v satirickém čtení posouvá od běžného PR do polohy téměř medicínského zákroku. Výraz obou účastníků prý napovídá, že chodí do stejné lékárny se stejným receptem — Macháček vypadá, jako by prošel elektrošoky, prezident má v obličeji stejné prázdné stažení jako po čtyřech letech ve funkci premiéra.
Klíčová věta spotu — že veřejnoprávní média mají záviset jen a pouze na pravdě, „protože jinak bychom se z nich tu pravdu nedozvěděli“ — je v této optice zásadní přiznání. Z dosavadní role objektivního a vyváženého informování, ze kterého si divák udělá vlastní obrázek, se podle satiry stává nová role: Česká televize a Český rozhlas šíří pravdu. A na takovou léčbu se prý chodí ve chvíli, kdy je člověk pevně přesvědčen o své vlastní pravdě a chce ji předat všem ostatním. Mezi řádky zaznívá, komu Petr Fiala v Německu v drogerii s Nutellou dal ochutnat — a že šlo zřejmě o vadnou šarži.
Lipavský, Krym a stesk po Radě bezpečnosti OSN
Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský pokračuje v krátkých úderných sděleních na sociálních sítích včetně palmiček a smajlíků s brýlemi. Komentář k jeho příspěvku o Krymu, kam podle něj „ukrajinské drony jezdí na pravidelné zájezdy a ještě chvíli a pojede tam taky“, vyznívá v satirickém čtení jako vstup oblíbeného chovance české politické scény.
Klíčovou položkou v Lipavského nedávných výstupech je téma Rady bezpečnosti OSN, na jejíž členství už Česko v aktuální sestavě nedosáhlo — místo, kde si bývalý ministr představoval sám sebe. Vlastní výtka vůči ministru Macinkovi kvůli setkání s čínským velvyslancem se Lipavskému vrátila bumerangem — internet rychle dohledal fotografie, na nichž stojí se stejným diplomatem ruku v ruce. Když to dělal on, „bylo to hodnotové, bylo to všechno v pořádku“.
Komunista ministrem kultury — a co s tím
Závěrečný blok míří k osobě nového ministra kultury, kterému je z části veřejnosti vyčítána minulá angažovanost v komunistických strukturách s nálepkou „STBák a udavač“. Satirický komentář tezi přebírá s tím, že podobně by se totéž dalo říct i o současném prezidentovi — také se za svou minulost omluvil a tvrdí, že to byla chyba, a klempířina se navíc už v roce 2019 také připomínala. Otázka je, proč jedna omluva stačí na obhájení role hlavy státu a druhá nikoli na ministerstvu kultury.
Satira zde odhaluje právě ona avizovaná „dvě procenta hodnotově ukotvených“ — kdo si v takových chvílích dovolí mluvit o STBácích, udavačích a smrti, ten je hodnotově ukotvený. Pasáž končí poznámkou, že je dobře, že vláda do těchto struktur a do napojených organizací konečně začala řezat — alespoň se veřejnost dozvídá, co všechno platí a jak silně se rozbujelá síť brání.
Závěr — satira jako veřejná služba
Satirické čtení posledních dnů kondenzuje do několika opakujících se figur — kult osobnosti Petra Pavla, vyprázdněné fotky z hradu, Štít demokracie a Forum 24 jako pojistka informačního prostoru, spoty veřejnoprávních médií, ze kterých čiší stesk po starých časech, a politici, kteří se v opozičních lavicích teprve učí, že to nebude tak snadné jako v koalici. Vzkaz pro místopředsedu vlády Víta Rakušana se opakuje jako refrén — i nadále jde o satirický pořad. Jeho pochopení komplikují ani ne tak komentáře autorů, jako spíš autentické příspěvky některých Rakušanových soukmenovců, u kterých by si fanoušek vlády opravdu rád přál, aby to byl fake.
