Milion chvilek jako byznys: Kam tečou peníze a proč je demonstrace na Letné obchod se strachem

Blíží se volby a s nimi přichází vlna protivládních demonstrací. Spolek Milion chvilek pro demokracii avizoval velkou akci na pražské Letné a v mediálním prostoru se o ní mluví s nebývalou intenzitou. Přední tuzemská média přinášejí obsáhlé reportáže a komentáře, které demonstraci systematicky propagují — což samo o sobě vypovídá o tom, čí zájmy tyto akce ve skutečnosti slouží.

Bezdůvodná demonstrace hledá důvod

Demonstrace na Letné byla plánována ještě dříve, než organizátoři měli konkrétní záminku. Spolek oznámil akci v okamžiku, kdy bylo emocionálně nejvyšší napětí — krátce poté, co prezident republiky Petr Pavel promluvil způsobem, který vzbudil pozornost. Organizátoři přitom věděli, že původní impulz odezní, a proto museli vymyslet náhradní důvody: zákon o neziskovkách, tlak na média veřejné služby a podobné záminky.

Petice spolku stagnuje. Přestože organizátoři deklarují, že čekají na jeden milion podpisů, ¹ v praxi se číslo pohybuje výrazně níže a přírůstky jsou minimální. Emocionální vlna, která mohla přinést milion podpisů v reálném čase, odezněla — a podepisování se de facto zastavilo.

klip od 13:40

Emailová kampaň jako nástroj strachu

Součástí mobilizační strategie jsou emaily rozesílané příznivcům spolku. Svou strukturou připomínají starší typ internetové propagandy: důraz na bezprostřední nebezpečí, barevné formátování, výkřičníky a vágní varování před tím, že „může být pozdě". Rozdíl oproti anonymním řetězovým zprávám spočívá v tom, že za těmito emaily stojí registrovaná organizace s konkrétním politickým programem.

Obsah zpráv střídá různá strašidla. Zákon o neziskovkách, který je srovnáván s ruskými a maďarskými modely regulace občanské společnosti. Údajný tlak na veřejnoprávní média. Financování zahraničního vysílání Českého rozhlasu z ministerského rozpočtu. Každé z těchto témat je vytrženo z kontextu a podáno jako přímé ohrožení demokracie — bez rozlišení mezi legitimní politickou debatou a skutečným ústavním rizikem.

Agrofert, Čapí hnízdo a selektivní paměť

Spolek Milion chvilek dlouhodobě staví svou identitu na kritice Andreje Babiše a kauzy Čapí hnízdo. Fakta přitom nejsou jednoduchá. Sněmovna vydala Babiše k trestnímu stíhání třikrát ³ — a dvakrát z toho tak učinila koalice jiných parlamentních stran. Koncern Agrofert obhospodařuje přibližně tři procenta české zemědělské půdy, ² nikoliv většinu — přesto se v rétorice spolku opakovaně objevuje obraz „oligarchy, který ovládá zemi".

Kritičtější je jiná otázka: co spolek neřeší. Korupční kauza Dozimetr, která se týkala hnutí STAN — koaličního partnera ODS v předchozí vládě — proběhla v hlubokém mediálním tichu organizace, jež se prezentuje jako nestranný hlídač. Minář sám tuto selektivnost v listopadu 2025 přiznal a označil ji za chybu.

klip od 14:51

Finanční anatomie profesionálního aktivismu

Za osm let existence se spolek proměnil z dobrovolnické iniciativy v plnohodnotnou organizaci s desetimilionovými mzdovými náklady. Dynamika je výmluvná. V prvním roce fungování byly příjmy i výdaje zhruba vyrovnané a řádově v jednotkách milionů korun. ⁴ V roce 2021 se celkové výdaje vyšplhaly k 22,8 milionu korun, přičemž mzdy tvořily přibližně 44 procent. ⁵

V roce 2022 dosáhly mzdové náklady 11,9 milionu korun z celkových výdajů přes 23 milionů. ⁶ Prostá matematika: kdyby spolek neměl žádné zaměstnance a pořádal jen demonstrace, stačila by mu na ně pouhá čtvrtina skutečných příjmů. Zbytek — v přímém smyslu slova — tvoří provozní náklady profesionální aktivistické organizace.

Více než 93 procent příjmů přitéká přes dárcovskou platformu Darujme.cz, kde veřejnost nevidí totožnost dárců. Přes transparentní účet u Fio banky prošla v roce 2024 pouhá čtyři procenta celkových příjmů. Spolek deklaruje, že nepřijímá anonymní ani zahraniční institucionální prostředky — toto tvrzení si ale veřejnost nemůže ověřit z žádného nezávislého zdroje.

Otočné dveře: spolek, politika a zpět

Mikuláš Minář vedl spolek od jeho vzniku do září 2020, kdy odešel do politiky. Spolu s Davidem Ondráčkou z Transparency International chtěl vybudovat kandidátku respektovaných osobností. Projekt Lidé PRO vybral od dárců téměř 6 milionů korun, ⁸ ale podepsat petici se přišlo pouze 39 tisíc lidí — desetina deklarovaného cíle. V březnu 2021 projekt skončil.

klip od 18:57

V listopadu 2025 se Minář do čela spolku vrátil — symbolicky jen pár týdnů po ustavení nové vlády Andreje Babiše. Svůj návrat odůvodnil ohrožením demokracie. Na Letné vyzval přítomné, aby vstupovali do politických stran, a kritizoval opozici za pasivitu. Cyklus z aktivismu do politiky a zpět se tak uzavřel — a otevřel znovu.

Spolek a politické strany: kontakty i kampaně

Vztah spolku k politickým stranám není jen ideový, ale i praktický. V listopadu 2019 se zástupci Milionu chvilek sešli v budově Poslanecké sněmovny se zástupci Pirátů, ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09 — výhradně opozičních stran. ⁷ Pekarová Adamová spolek veřejně poděkovala.

V průběhu parlamentních voleb 2021 spolek organizoval dobrovolníky agitující pro koalice SPOLU a Piráti+STAN, provozoval chatbota zaměřeného proti ANO a distribuoval letáky a plakáty podporující opoziční koalice. Nejvyšší správní soud sice rozhodl, že tyto aktivity nevyžadovaly registraci jako volební kampaň třetí strany — ale na politické realitě to nic nemění. Na letácích pro demonstraci bylo doslova napsáno, koho nemáte volit. A ten, koho volit nemáte, byly strany současné vládní koalice.

Zákon o neziskovkách: legitimní regulace, nebo cenzura?

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc prosazuje zákon o transparentnosti neziskových organizací. Návrh zahrnuje povinný registr zahraničních vazeb a srovnávají ho s maďarskými a ruskými modely. Milion chvilek zákon odmítá jako pokus o umlčení občanské společnosti.

Ve věci je ale jedna pozoruhodná asymetrie. Politická strana musí zveřejňovat dárce nad tisíc korun, dodržovat výdajové limity na kampaně a registrovat se jako volební účastník. Spolek s ročním rozpočtem přes dvacet milionů korun — srovnatelným se středně velkými stranami — žádnou z těchto povinností nemá, pokud jeho aktivity formálně nespadají pod definici „volební kampaně třetí strany". Strukturální mezera existuje a zákon na tento typ organizace jednoduše nedosahuje.

Obchod se strachem

Demonstrace na Letné je legitimním projevem politického nesouhlasu. Ale nelze ji prezentovat jako obranu demokracie před existenčním nebezpečím, když vláda vzešla z regulérních demokratických voleb a prosazuje svůj předem deklarovaný program. Rozdíl mezi obranou demokratických principů a politickou kampaní opozice je zásadní — a Milion chvilek tuto hranici opakovaně překračuje.

Za každou emocí v emailové kampani, za každým varováním před „koncem České televize" nebo „ruským zákonem", za každou výzvou k účasti na Letné stojí organizace s desítkami zaměstnanců, mzdovými náklady přes deset milionů ročně a pevnými vazbami na konkrétní část politického spektra. To není problém aktivismu jako takového. To je problém transparentnosti — a pravdivosti pojmenování toho, čím Milion chvilek skutečně je.